Vyhledávání

Témata

Autoři

Amartya Sen foto
Amartya Sen 1
indický ekonom
Čchien Süe-sen foto
Čchien Süe-sen
čínský technik

Citáty

Tento citát čeká na kontrolu.
David Prachař foto
Pablo Neruda foto
Tento citát čeká na kontrolu.
Tento citát čeká na kontrolu.
Ricciotto Canudo foto
Gabi Aškenazi foto
Kamila Moučková foto

„Považuji to [udělení Ceny Arnošta Lustiga] za ohromnou čest. Nevím, jestli jsem statečná, lidská, odvážná a spravedlivá. Vím o sobě, že jsem silný člověk, s tím jsem se narodila a také jsem si toho hodně nakládala.“

Kamila Moučková (1928–2020) česká moderátorka

Zdroj: [sen, Laureátkou Ceny Arnošta Lustiga je jubilantka Kamila Moučková, ČT24, http://www.ceskatelevize.cz/ct24/media-it/222052-laureatkou-ceny-arnosta-lustiga-je-jubilantka-kamila-mouckova/, 2013-04-08, 2014-01-19]

Chaim Weizmann foto

„Během svých dějin jsme se mezi národy, s nimiž jsme žili, neztratili. Zůstali jsme odlišní; odlišní náboženství, odlišní pohledem na svět, a proto jsme se octli mezi národy, s nimiž jsme žili, v menšině.
Oni měli většinu a my jsme se octli v postavení, které nás učinilo ekonomicky nižší než tato většina, a tak vznikla složitá situace, která jak jsem řekl, svými vnějšími důsledky nutí Židy přecházet z jedné země do druhé, ale dnes je svět naší emigraci uzavřen. S možnými výjimkami Brazílie a Argentiny, a s možnou výjimkou drobné infiltrace do některých dalších zemí, není ve světě místo pro masu Židů, kteří nenacházejí místo ve svých dosavadních zemích.
Morální důsledek této situace se zkombinoval s věkovitou tradicí příchylnosti k Palestině, tradicí, která představuje integrální součást našeho náboženství, tradici, která jak myslím, nás udělala takovými, jací jsme, paličatě, nezlomně oddaní zemi, kterou mnozí z nás ani neviděli, ale která byla ústřední součástí našich dějin, jež nás naučily hledět na Palestinu jako na zemi, kde chceme najít uskutečnění našeho věkovitého snu.“

Chaim Weizmann (1874–1952) sionistický vůdce, první prezident Izraele

v roce 1930 na schůzce s britským ministrem kolonií lordem Passfieldem a ministrem zahraničí Arthurem Hendersonem
Zdroj: GILBERT, Martin. Izrael: Dějiny. Praha : BB Art, 2002. 79 s. ISBN 80-7257-740-9. [Dále jen: Izrael: Dějiny.]

Tento citát čeká na kontrolu.
Tento citát čeká na kontrolu.
Bohumil Hrabal foto
Tento citát čeká na kontrolu.

„CESTA POKORY
Cesta probuzení není cesta pro slabé povahy.
Učí nás pokoře. Ó ano! Srazí nás na kolena. Mnohokrát.
To, co jsme si o sobě mysleli, že víme, se chvílemi rozpustí do nicoty.
Naše nejzářivější vhledy, úžasné znalosti, naše životní práce, to vše se může rozpadnout v prach.
Někdy bez varování.
Bude od nás vyžadováno, abychom začali znovu, a znovu, a znovu.
A zase znovu.
(Zmínil jsem už, že to není cesta pro slabé povahy?)
Ó ano! Samozřejmě, že se také dotkneme blaženosti a radosti z bytí!
Budou dny, kdy se budeme smát tomu, jak jsou věci prosté.
Ale také se od nás bude chtít, abychom čelili svým nejhlubším strachům, podívali se do tváře temnotě a tmě, kterou v sobě máme. Abychom se vydali na místa, kde žijí naše nemilované části.
Zavede nás to do krajiny zármutku, o kterém jsme ani neměli tušení. Vypláčeme miliony slz za opuštěné, osamělé děti - v sobě i ve světě.
Budeme zuřit a spílat nebesům, svým rodičům, všem učitelům, za to, že nemám nedali to, co jsme potřebovali. Lžím, kterými jsme byli krmeni. Všem, kteří tam pro nás nebyli, když jsme je nejvíc potřebovali.
Budou dny, kdy se budeme třást strachy.
Budou dny, kdy se půda pod našima nohama otevře, polkne nás a zase vyplivne.
Budou chvíle, kdy si pomyslíme, že jsme dosáhli cíle této cesty,
a vzápětí sami sebe objevíme opět na začátku.
Někdy budeme mít sto chutí to celé vzdát.
Někdy budeme mít pocit, že jsme za celou dobu nijak nepokročili.
Někdy možná budeme proklínat den, kdy jsme se na tuto cestu vůbec vydali.
A přesto - celou tu dobu - se hojíme, uzdravujeme.
Ano. Uzdravujeme.
Rozpouštíme, rozvazujeme miliony karmických let. Rozpouštíme podmiňování strachem. Setkáváme se s ryzostí života.
Navracíme se k přírodě, k Zahradě, k divočině, ve které jsme byli počati.
Není to vždy jednoduché. A není to vždy klidné.
Není to vždy ta spiritualita, kterou jsme čekali.
Není to vždy láska a světlo a radost a pozitivita a čisté, ničím nerušené Vědomí.
(To jsou jen sny vystrašených dětí.)
Ne. Toto je skutečné probouzení. Jdeme cestou skutečného života. Jsme unavení z nesmyslů a falešných příslibů.
Skrze pláč, vášeň i smích směřujeme k celistvosti.
Všechny naše staré sny se zhroutily. Ale ne my samotní.
Stále s námi mohou být hlasy strachu, hanby nebo pochybností, ale my už jsme větší než oni.
Stále mohou být dny, kdy si připadáme velmi malí, ale také jsou dny, kdy cítíme, že udržíme celý Vesmír ve svých dlaních.
Museli jsme se téměř zbláznit, abychom se mohli stát doopravdy normální. Museli jsme prasknout, abychom se stali celistvými. Vyměnili jsme starou potřebu jistoty za život plný dobrodružství, a stará smutná dogmata za vzrušující nevědění.
Teď už dokážeme nacházet jistotu v nejtemnějších zákoutích, krásu na nejopuštěnějších místech, a lásku tam, kde jsme si mysleli, že je zakázáno milovat.
Příteli, život Tě nikdy neopustí, neboť Ty jsi život, a i tehdy, když padneš na zem, jsi podporován neviditelnými silami.
No a co. No a co! Tak občas spadneš. Potlučeš se přitom. Chvíli se možná stydíš. Vynaříkáš ze sebe staré sny. No a co! Vykřičíš ze sebe očekávání a pak pohledíš do tváře realitě a zjistíš, že nikdy, NIKDY není tak zlá, jak ses bál.
Znovu se zvedneš, oprášíš se, vrátíš se na cestu a kráčíš dál.
Popravdě - nikdy jsi tuto cestu neopustil.
Protože cesta nikdy neopustila… tebe.
Protože cesta se objevuje přímo pod tvými chodidly, v každém TEĎ, s každým krokem, ať už ho uděláš a nebo ne. Je v radosti z tvé jedinečné pouti, oslavuje tě takového, jakým jsi právě dnes, klaní se všem tvým pádům i vítězstvím.
Tak začni znovu, příteli.
Začni znovu.
A jdi dál.“

Jeff Foster (1980)

Překlad Kateřina Grofová
Zdroj: https://www.facebook.com/LifeWithoutACentre/posts/a-humbling-pathawakening-is-not-a-path-for-the-faint-of-heartyou-will-be-humbled/3034565383307716/

Abraham Isaac Kook foto

„Láska ke stvořením potřebuje s velkou péčí rozšiřovat do rozměru, který je pro ni vhodný, proti povrchnosti, která se objevuje při prvotním poznávání, způsobem, jenž nemá žádné opodstatnění ani v Tóře ani v praktickém morálním životě, jako by zdánlivě láska měla vnitřní rozpory či byla přinejmenším lhostejná, a přitom vždy láska potřebuje naplňovat celého člověka. Nejvyšší místo v lásce ke stvořením musí zaujímat láska k člověku, a ta se musí rozprostírat nad celým lidstvem, přes všechny rozdíly názorů, náboženství a víry, přes všechny rasy a podnebí, je správné pochopit různé národy a lidská shromáždění a jak jen to je možné poznat jejich kulturu a jejich vlastnosti, aby člověk poznal, jak založit lásku k člověku na základech, které mají blízko k činům. Neboť jen duši plnou lásky ke stvořením a lásky k člověku může uchopit láska k národu geniální záplavou a velikostí myšlenek a činů. Úzkost obzorů, která způsobuje, že člověk vidí ve všem, co je za hranicí speciálního národa, či dokonce jen za hranicí Izraele, jen ohavnost a nečistotu, patří ke strašlivému tmářství, jež způsobuje celkovou zkázu stavby myšlenkového dobra, k jehož světlu se upíná každá jemná duše.“

Abraham Isaac Kook (1865–1935) rabín

Zdroj: Midot hare'aja 10 http://he.wikisource.org/wiki/%D7%9E%D7%99%D7%93%D7%95%D7%AA_%D7%94%D7%A8%D7%90%D7%99%22%D7%94_%D7%90%D7%94%D7%91%D7%94
Zdroj: Překlad převzat s laskavým svolením překladatele z http://kolsky.blog.respekt.ihned.cz/c1-51817980-sen-laska-a-osady

Albrecht z Valdštejna foto

„Čího to erbu jsou ozdobou lvové ti vzácného rodu?
A královského proč ptáka je přilbice zdobena peřím?
Znamení je to, že Valdštejni vzácnými cntnostmi vše předčí
jak předčí zvířata lev vždy a ptáky zas Jovišův orel.
Nápis a jeho překlad na hrobu Albrechtových rodičů, který nechal sám vybudovat“

Albrecht z Valdštejna (1583–1634) český maršálek, vévoda a šlechtic

Originál: Cuius id exornant genoris stemma leones?
Regalis plumae haec cur volucris galea?
Waldsteinios ante ire docent virtutibus omnes
Ceu leo it ante feras et Jovis ales aves.
Zdroj: Nápis na hrobu Albrechtových rodičů, který nechal sám vybudovat.[Kalista, Zdeněk, Valdštejn: Historie odcizení a snu, Vyšehrad, Praha, 2002, 80-7021-604-2, 52]

„Introvert těžkej melancholik a léto
Nenechám si mluvit do toho co jak se mám cítit. I melancholik může bejt šťastnej ve své melancholií. To není deprese to je styl života. A snažit se pochopit některé věci a myslet si že jsou chybou. Taková hloupost je to jiná forma klidu jinak prožívamá. Proč být jen úsměv 😁 když může být kdykoliv když chce i mračno ☹️ proč se snažit bejt pořád tak perfektní pro ostatní. To je teprve svoboda moc se mračit projevit znechucení říct to je nahovno to mě sere to mě nebaví ať mě všichni prdel políbí a jdou se zahrabat do rakve. A poslouchat klasickou hudbu a cumlat hašlerky a houpat si nohama a mít ruce záplavou a totálně nad všema povznésen. To je teprve sen když tě serou totálně všichni lidi a jejich myšlení. Ale z nákého důvodu se povznese nad vší totální paradoxností a stupiditou světa a života přežívání a těžkostí možností a rozhodnutí života existovat na nákém stupni urzalosti lidských a problematik na světě. A najednou je ti fuk jestli je člověk mix ufa jestli je 50 pohlaví jestli svět je zasranej chemikaliema a jestli se planeta ohřívá rok co rok víc jestli jsou lidi šťastný nebo nasraný nebo znuděný. Nakonec stejnak každej řeší to sví a změnit ostatní nelze tak se stáhnu do svojí ráčí ulity a budu sama sebe rozmazlovat jednoduchostí svojí mysli a lenošit si na houpací síti na hřívat se sluníčkem nad ničím se nehroutit a nepřemýšlet o dramatech a tragédiích lidského bytí.🌞😎🦋🌳“