Alexandre Dumas starší citáty

strana 5

„Existují dva způsoby vidění: tělem a duší. Zrak těla může někdy zapomenout, ale duše si pamatuje navždy.“

„Když porovnáte strasti skutečného života s radostmi toho imaginárního, už nikdy nebudete chtít žít, jen věčně snít.“

„Všechna zobecňování jsou nebezpečná, dokonce i toto.“

„Veškerá lidská moudrost se dá shrnout do dvou slov: čekat a doufat.“

„Láska bez úcty nemůže dojít daleko, ani vzlétnout vysoko. Je to jednokřídlý anděl.“

„Láska je loterie, v níž ten, kdo vyhraje, vyhrává smrt. Máte štěstí, že jste prohrál.“

„Lituji jich z celé své duše. Neboť láska je tak sladký přelud, že ztratíme-li ji - přestože je přeludem, ztratíme celý život.“

„Jen ženy, které nemilujeme, jsou přesné.“

„Láska povzbuzuje k velkým dílům, ale brání nám dokončit je.“

„Láska v nás budí hlubší city, než v nás může vzbudit žena.“

„Chcete získat oblibu u žen? Nikdy se v jejich přítomnosti nezlobte a nedělejte ze sebe vážného.“

„Znal případy, kdy svůdkyně vnikla ke kontu a do rána udělala z boháče žebráka. Ani karty nejsou tolik nebezpečné jako chtivé ženy!“

„Za vším hledej ženu.“

„Poznala ho? Nebyl si jistý, ženy dokážou skrývat pohnutí mysli lépe než muži.“

„Muž, který si ženy neváží, nemůže ji ani milovat.“

„Ač člověk mluví sebelépe, pamatujte: mluví-li příliš, pak nakonec řekne hloupost.“

„Hovoř jen to, co je potřebné, a řekni jen polovinu svých myšlenek.“

„Život je krásný, ovšem záleží na tom, skrz jakou skleničku se na něj díváte.“

„Proti každému zlu jsou dva léky: čas a mlčenlivost.“

„Čím více člověk ví, tím méně je kritický k druhým lidem.“

„Předsudky jsou jako hřebíky. Čím více se do nich buší, tím více drží.“

„Některé prokázané služby jsou tak velké, že je lze oplatit jedině nenávistí.“

„Kdo se honí za duchaplností, dohoní hloupost.“

„Opravdu? Nenapadlo mě, že válka bere lidem život kvůli malichernostem.“

„Historie je pro mne jen hřebík, na nějž věším svůj vlastní obraz.“

„Krása sama o sobě je do jisté míry nebezpečným upírem.“

„Ten, kdo sedí, je na tom líp než ten, kdo stojí, kdo leží, je na tom líp než ten, kdo sedí, kdo je mrtvý, je na tom líp než ten, co leží…“

„Pilné lidi obdivuji. Je jich stálý nedostatek.“

„Mluv jen tehdy a tam, kde je to třeba, a přitom vyslov pouze polovinu toho, co si myslíš.“

„Manželské jho je tak těžké, že někdy jsou třeba tři, aby ho unesli.“

„Soulož je estetická souhra dvou těl, jejich duchovní sbližování a fyzické splývání, čarokrásné prolínání linií božsky utvářených údů, nádherná pastva pro zrak. Ze všeho nejméně je to napodobení živočišného páření.“

„Nemůžete-li stále jíst, můžete stále pít.“

„Povzdechl si nad podivným osudem, který nutí lidi, aby se navzájem ničili pro zájmy cizích, kteří často ani nevědí, že oni existují.“

„Lidé nejsou stejní, jsou proměnlivé originály…“

„Člověk je odporná housenka, studujeme-li ho pod mikroskopem.“

„Promiňte, socialistům, pokrokářům a humanistům se následující slova nebudou líbit, ale já se nestarám o nikoho cizího a nepokouším se chránit společnost, protože ona nechrání mne, a pokud se snad stará, pak jen proto, aby mě poškodila.“

„Jeden za všechny, všichni za jednoho.“

„Vidíme na druhých jen ty chyby, z kterých nemáme prospěch.“

„Lidé bývají podobni moru. Zpočátku nic necítíš, ale pak choroba propukne náhle a smrtelně. [Hrabě] se dokázal léčit i rozmluvami s nehodnými a zavrženými. Nejhorší kategorií jsou ti, co předstírají oddanost, a zrazují, milující, kteří zastírají nenávist, a čestní o cti nic netušící.“

„Kdo nezná naše senátory, těm mohu říct, že divadelní kusy jsou nudným odvarem a hučení v úlu šepotem.“

„Soudce nemá být jen nejlepším praktikem zákona, znalým vykladačem sporů, má prozkoumávat srdce, hledět na obžalovaného ze všech možných úhlů a teprve potom má trestat jednoduše a bez zábran.“

„Mám raději zlé lidi než hlupáky; zlí lidé občas odpočívají.“

„Že Bůh člověku zaclonil tajemstvím konec jeho života, je jediné opravdové dobrodiní, které mu na této zemi prokázal.“

“All human wisdom is summed up in two words; wait and hope.”

“You must teach me a small part of what you know," said Dantes, "if only to prevent your growing weary of me. I can well believe] that so learned a person as yourself would prefer absolute [[solitude to being tormented with the company of one as ignorant and uninformed as myself. If you will only agree to my request, I promise you never to mention another word about escaping.”