Anastasia Novych: Duchovní

„Lidé se nad tím musí vážně zamyslet. Duchovní svět nelze přesně popsat, je to naprosto jiný svět, odlišný od toho materiálního. Ale duchovní svět je možné reálně procítit, budeme-li se věnovat duchovním praktikám, vítězit nad svým egocentrismem a otevírat v sobě cestu do Věčného světa.
Je zapotřebí, aby se lidé naučili být pány svého duchovního osudu, aby nečekali, že za ně někdo udělá tu životně důležitou duchovní práci, ale se sami zdokonalovali, pracovali sami se sebou, rozšiřovali svůj obzor poznání světa. Neměli by čekat na dobrodiní velekněží a politiků, neměli by podporovat iluze a nechat se sebou manipulovat. Je zapotřebí být zralejší Osobností, společensky aktivním a duchovně zodpovědným Člověkem.“

„Člověk se pouze tehdy změní k lepšímu, když se sám o to bude snažit, když z duchovního udělá hlavní prioritu svého života, když bude každou vteřinu kontrolovat své myšlenky, sledovat projevy Materiální podstaty, v maximální míře konat dobré skutky.“

„Při stálé podpoře pozitivních myšlenek ve vašem vědomí, bude životní cesta hladší. A nejdůležitější je, že člověk se vyvíjí duchovně a poznává sílu Lásky…“

„Díky procesu duchovního rozvoje člověk nejenže pozná sebe sama, ale pozná i neviditelnou stranu okolního světa. Začíná odlišovat skutečnost od iluze, kterou dříve považoval za skutečnou. Člověk, když pociťuje svoji skutečnou duchovní podstatu, začíná o strachy, které mu vnutil Živočišný princip, přicházet. Začíná cítit svoji Duši a její svět, začíná chápat, že je-li sám průvodcem Vůle Duchovního principu, neexistují pro něj v materiálním světě v podstatě žádné překážky. Proto když člověk přebývá v takovém jasném, rozšířeném stavu vědomí, zbývá Živočišnému rozumu k tomu, aby zpět získal svoji původní moc nad danou Osobností, pouze „vyčkávat“, až Osobnost oslabí svoji duchovní kontrolu a poddá se emocím, lákadlům nějakých myšlenek, přání Živočišného principu. To je jednoduše zapotřebí chápat a nepodrobovat se jeho lstím. Co je ale v tomto procesu aktivity Živočišného rozumu během duchovního probouzení člověka hlavní, je to, že nachází-li se sám člověk na pozici Pozorovatele Duchovního principu, získává praktickou zkušenost a pochopení toho, proti čemu je Živočišný rozum bezmocný.“

„Hlavní je držet v životě přesný kurz směrem k Duchovní podstatě, věnovat se duchovním praktikám, rozšiřovat obzor svých Znalostí, nepodléhat provokacím Materiální podstaty, vytvářet v sobě cit opravdové Lásky k Bohu. A přirozeně také co nejčastěji činit dobré skutky, žít podle Svědomí. Je to každodenní práce, postupné vítězství nad sebou samým. Z toho všeho se skládá tvá cesta, kterou za tebe nikdo neujde a nikdo za tebe tuto duchovní práci nevykoná.“

„Já tomu říkám jednoduše – role, hodná jména Člověk. A stát se tím, kým máš být. Když budeš usínat, abys byl klidný, že je tvoje svědomí čisté. Když budeš umírat, aby ses nemusel stydět za své myšlenky a činy. A když pak předstoupíš před Boha, jak říkají křesťané, před Boží Soud, abys měl co říct. Aby miska vah s dobrými skutky byla plná a ta se špatnými skutky prázdná. To je to, co znamená být Člověkem. A to nejen navenek, ale také, a to je nejdůležitější, uvnitř tebe. Udělej si pořádek ve své hlavě. Přestaň snít o špatných, hloupých a prázdných věcech. Mysli víc na Boha, mysli na duši. Pokud máš volný čas – využij ho k užitku duše, modli se, medituj, zabývej se duchovními záležitostmi. Protože život je příliš krátký. A je nám dán pro to, abychom dokázali Bohu, že jsme hodni jména Člověk…“

„Pokud se bude člověku předvádět všechno v dobrém světle, budou se v jeho pozornosti zdůrazňovat duchovní momenty života, budou se více ukazovat příklady dobroty, mravnosti, kulturnosti, dobrého chování, duchovního způsobu myšlení, tak bude tento člověk formovat svůj pohled na svět podle tohoto klíče.“

„Život je příliš krátký, a proto musíme stihnout duchovní podstatu v našem srdci zvelebit.“

„v lidském těle je duchovní podstata neboli duše a materiální podstata neboli fyzická, tělesná, říkejte tomu, jak chcete. Lidský rozum představuje bitevní pole těchto dvou podstat. Proto ve vás také vznikají různé myšlenky.“

„A co je to ten duchovní život? Život, to je řada událostí, kde každý okamžik je jako článek řetězce, jako záběr z filmu, na kterém jsou zaznamenány všechny myšlenky a činy člověka. Stává se, že se díváš na dobrý film, který v tobě vyvolává pozitivní dojmy, protože většina jeho záběrů je světlá a jasná. A stává se, že se díváš na jiný film a ten v tobě vyvolává negativní náladu, protože většina jeho záběrů je temná a pochmurná. Takže je důležité, aby film tvého života byl světlý a jasný, aby v něm bylo co možná nejvíce dobrých záběrů. A každý záběr je ten okamžik tady a teď. Kvalita každého záběru tvého životního filmu závisí výlučně na tobě, neboť jsi to ty, kdo činí tvůj život světlým nebo temným svými myšlenkami a činy. Okamžik, který jsi prožil, už nesmažeš, nevystřihneš, a podruhé už se opakovat nebude. Duchovní život to je tehdy, kdy je každý záběr nasycen Dobrotou, Láskou, dobrými úmysly a činy.“

„Vy nejste pouhé biologické bytosti, jste Lidé, kteří v sobě mají částečku věčnosti. Až si to uvědomíte, pak pochopíte, že celý váš Osud máte ve svých rukou, velmi mnoho v něm závisí jen na vás samotných. A nejen zde, ale i tam. Zamyslete se: kdo jste, dokonalý biorobot nebo Člověk, materiální nebo duchovní bytost? Kdo?“

„Smysl duchovního rozvoje člověka spočívá v jeho kvalitativní vnitřní změně. Tím se v první řadě rozumí nejenom obnova duchovního dialogu s Bohem skrze hluboké vnitřní pocity, skrze upřímnou lásku k Němu, ale i skrze život prostřednictvím této svátosti v každém prožitém dni. Člověk ve skutečnosti k čistému vnitřnímu dialogu s Bohem tíhne.“

„Jak to vypadá v praxi? Když se člověk zdokonaluje sám, disponuje duchovními zkušenostmi a má jistou vnitřní potřebu šířit duchovní Znalosti, ve svém volném čase pomáhá dalším lidem. Ti se učí a také v těchto otázkách pomáhají druhým a ti zase dalším. Ale všichni by měli pracovat ve prospěch společnosti, mít nějaké civilní povolání, vydělávat si svou prací na živobytí. A ve volném čase by se měli jít učit, dělit se o zkušenosti a poznatky s druhými, jednat s nimi jako se sobě rovnými, jako s dobrými přáteli, měli by při tom potlačovat svůj Živočišný princip, řídit se ve svých činech svým Duchovním principem. Toto je reálná pomoc lidem a současně reálná práce nad sebou: člověk v sobě rozpoznává projevy Duchovního a Živočišného principu, přísně kontroluje vlastní myšlenky, zkoumá vlastní povahu a duchovní rozvoj. V tom i je podstata: sám rosteš a pomáháš druhým.“

„Stačí, aby člověk přepnul dominantu Pozorovatele a chtěl spatřit podstatu otázky. Znalosti, zafixované v symbolech a znacích, vždycky byly a jsou, ale pouze duchovně hledající může za clonou tajemství spatřit Pravdu.“

„Tělo stejně umře, ale co zůstane tobě?! Strach rozumné hmotné struktury z nevyhnutelného zničení je pravým důvodem, kvůli kterému u člověka vzniká základní odpor vůči Bohu a jeho světu, který vychází z Materiální podstaty. Podobný odpor se objevuje tam, kde se setkávají nebo kříží duchovní a materiální svět.“