Erich Maria Remarque: Citáty o lidech

„Nikdy toho nechtěj moc vědět. Čím méně toho člověk ví, tím snadněji se mu žije. Vědění činí člověka svobodným - ale nešťastným.“

„Pro lásku člověk žít nemůže. Ale pro člověka ano.“

„Láska v člověku začíná, ale nikdy v něm nekončí.“

„Bez lásky je člověk jen mrtvola na dovolené.“

„Vy jste zvláštní lidé, vy mladí, všichni dohromady. Minulost nenávidíte, přítomností opovrhujete, budoucnost je vám lhostejná.“

„Když člověk nic nežádá, je ze všeho dárek.“

„Čím víc toho jeden o druhém ví, tím méně si rozumějí. A čím důkladněji se lidé znají, tím jsou si cizejší.“

„I kdyby bylo bůhvíkde zabito statisíce lidí - když se jeden řízne do prstu, nebolí ho to proto míň.“

„Žárlivost přece nezačíná člověkem a taky jím nekončí. Začíná vzduchem, který milovaný člověk dýchá, a nikdy nekončí. Ani smrtí.“

„Strachu před policií se asi nezbavíme. Je to přirozený. Má ho každý slušný člověk. Tkví to v nedostatcích našeho společenského pořádku.“

„Lidé se v lásce vždycky ptají příliš, a když začnou opravdu vyžadovat odpověď, láska brzy zmizí.“

„Na světě je dost místa pro věci, jen pro lidi ne.“

„Jakýsi rozkaz udělal z těchto tichých postav naše nepřátele; jakýsi rozkaz by je mohl proměnit v naše přátele. U nějakého stolu podpíše pár lidí, které nikdo z nás nezná, kus papíru, a po celé roky je našim cílem to, co je jinak trestáno opovržením světa a jeho největšími tresty. Kdo tu ještě může rozlišovat přátele a nepřátele, když vidí tyto tiché lidi s dětskými obličeji a apoštolskými vousy! Každý poddůstojník je rekrutovi, každý učitel je školákovi větším nepřítelem než oni nám. A přece bychom zase stříleli my na ně a oni na nás, kdyby byli volni. Dostávám strach; tu nelze dále myslet.“

„Fantazie neumí počítat. A cit čísly nezesílí. Počítá vždy jen do jedné. Do jedné, - ale to stačí, když to člověk skutečně cítí.“

„Smrt jednoho člověka je smrtí, zatímco smrt dvou milionů lidí je pouhá statistika.“

„Stali se z nás lidé tvrdí, nedůvěřiví, podezíraví, nelítostní, mstiví, suroví- a to bylo dobře; neboť právě tyto vlastnosti nám chyběly.“

„Jsme opuštění jako děti a zkušení jako stáří lidé, jsme suroví a smutní a povrchní - myslím, že jsme ztraceni.“

„Čím důkladněji se lidé znají, tím jsou si cizejší.“