Fernando Pessoa citáty

strana 3

„Má duše je skrytý orchestr; nevím, jaké nástroje, jaké housle a harfy, bubny a tamburíny v sobě rozezvučuji. Slyším jen symfonii.“

„Zbavme se iluzí o naději, neboť zrazuje, o lásce, neboť unavuje, o životě, neboť přesycuje a neukojí, ba i o smrti, neboť přináší víc, než se chce, a míň, než se doufá.“

„Smrt je osvobození, protože umřít znamená nikoho nepotřebovat.“

„Kdo nakonec jsem, když si nehraji? Ubohý sirotek opuštěný na ulici pocitů, třesoucí se zimou na nároží Skutečnosti, odsouzený k tomu, aby spal na schodech Smutku a jedl darovaný chléb Fantazie.“

„Bůh mě stvořil jako dítě a nechal mě jím být navždy. Proč ale připustil, aby mě Život bil a bral mi hračky a nechal mě na hřišti samotného, abych si slabýma ručkama žmoulal modrou košilku ušpiněnou od nekonečných slz?“

„Existují lodě plující do mnoha přístavů, ale ani jedna tam, kde život není bolestivý.“

„Kočka se natáhne na sluníčko a tam spí. Člověk se se veškerou svou složitostí natáhne do života a tam spí. Ani jeden, ani druhý se neosvobodí z fatálního zákona být takový, jaký je. Žádný z nich se nepokusí zvednout tíhu bytí.“

„Plují lodě do mnoha přístavů, ale žádná tam, kde by život nebolel, ani se nelze vylodit někde, kde se zapomíná.“

„Ta nuda je tak nesmírná, ta hrůza z toho, že žiju, tak svrchovaná, že nevím o ničem, co by tu mohlo posloužit jako utišující prostředek, jako protilék, balzám nebo jako zapomnění. Spát mě nade vše děsí. Umřít mě nade vše děsí. Jít a stát představují tutéž nemožnou věc. Doufat a nevěřit se sobě rovnají v chladu a popelu. Jsem police prázdných sklenic.“

„V pravdě a omylu, v radosti i strasti si podrž své vlastní bytí. To dokážeš jen sněním, protože tvůj reálný život, tvůj lidský život je ten, který není tvůj, ale těch druhých. Nahradíš tak život sněm a budeš dbát jen o dokonalé snění. Ve všech činech svého reálného života od narození až do smrti nic nečiníš ty: jsi činěn; nežiješ ty: jsi pouze žit.“

„Nikdy nikoho nemilujeme. Milujeme jen představu, kterou o někom máme. To, co milujeme, je naše představa - jinak řečeno, jsme to my sami.“

„Můj imaginární svět byl pro mě vždy jediným opravdovým světem. Nikdy jsem nezažil lásky tak reálné, tak plnokrevné a vitální, jako s postavami, které jsem si sám vytvořil. Škoda! Stýská se mi po nich, protože pomíjejí stejně jako ty druhé…“

„Tvůrce zrcadla otrávil lidskou duši.“

„Celý vesmír je vězeňská cela a býti vězněm nemá co dělat s velikostí kobky.“

„Nejbídnější ze všech potřeb - potřeba se svěřovat se a zpovídat. Je to potřeba duše být vnější.“

„Co vidíme, není to, co vidíme, ale to, co jsme.“

„Přikládat přílišný význam snu by vlastně znamenalo přikládat přílišný význam něčemu, co se do nás samých odpoutalo, co se podle možností stalo realitou, a tudíž pozbylo absolutního práva na naši ohleduplnost.“

„Moje minulost je vše to, čím jsem nedokázal být.“

„Moudrý je ten, kdo vede jednotvárnou existenci, protože každá drobná příhoda má pak výsadu zázraku. Pro lovce lvů už třetí lev není žádným dobrodružstvím.“

„Rostlinná akademie zámlk… tvé jméno znějící jako vlčí máky… jezírka… můj návrat… šílená kněz, který se pomátl při mši… To jsou vzpomínky z mých snů… Nezavírám oči, ale nic nevidím… Věci, které vidím, tu nejsou… Vody…“

„Žádná inteligentní myšlenka nemůže získat všeobecné uznání, pokud se do ní nepřimíchá trocha hlouposti.“

„Nevím, co zítřek přinese.“

„Všichni víme, že zemřeme, všichni cítíme, že nezemřeme.“

“And, like the great damned souls, I shall always feel that thinking is worth more than living.”

“At first I felt dizzy - not with the kind of dizziness that makes the body reel but the kind that's like a dead emptiness in the brain, an instinctive awareness of the void.”

“Whether or not they exist, we're slaves to the gods.”

“Be what I think? But I think of being so many things!”

“I am the escaped one,
After I was born
They locked me up inside me
But I left.
My soul seeks me,
Through hills and valley,
I hope my soul
Never finds me.”

“I sometimes think that I enjoy suffering. But the truth is I would prefer something else.”

“Without madness what is man
more than the healthy beast,
corpse adjourned that procreates?”

“The unnatural and the strange have a perfume of their own”

“Every gesture is a revolutionary act.”

“Blessed are those who never entrust their life to no one.”

“what has happened to us has happened to everyone or only us; if to everyone, then it's no novelty, and if only to us, then it won't be understood.”

“I know nothing and my heart aches”

“Inch by inch I conquered the inner terrain I was born with. Bit by bit I reclaimed the swamp in which I'd languished. I gave birth to my infinite being, but I had to wrench myself out of me with forceps.”

“Lord, may the pain be ours, And the weakness that it brings, But at least give us the strength, Of not showing it to anyone!”

“I don't mourn the loss of my childhood; I mourn because everything, including (my) childhood, is lost.”

“And I have the others in me. Even when I’m far away from them, I am forced to live with them. Even when I’m all alone, crowds surround me. I have no place to flee to, unless I were to flee from myself.”

“What Hells and Purgatories and Heavens I have inside of me! But who sees me do anything that disagrees with life--me, so calm and peaceful?”

“…to know how to think with emotions and to feel with intellect…”

“It's been months since I last wrote. I've lived in a state of mental slumber, leading the life of someone else. I've felt, very often, a vicarious happiness. I haven't existed. I've been someone else. I've lived without thinking.”

“In this metallic age of barbarians, only a relentless cultivation of our ability to dream, to analyse and to captivate can prevent our personality from degenerating into nothing or else into a personality like all the rest.”

“Today I suddenly experienced an absurd but quite valid sensation. I realized, in an intimate lightning flash, that I am no one. No one, absolutely no one.”

“There are ships sailing to many ports, but not a single one goes to where life is not painful; nor is there a port of call where it is possible to forget.”

“I realize that I was all error and deviation, that I never lived, that I existed only in so far as I filled time with consciousness and thought.”

“Writing is like paying myself a formal visit…”

“My boredom with everything has numbed me.”

“From so much self-revising, I’ve destroyed myself. From so much self-thinking, I’m now my thoughts and not I”

“As I walk, I construct perfect sentences that I cannot remember later at home. I don’t know if the ineffable poetry of those sentences derived from what they were or from their never having been (written).”

“Life is full of paradoxes, as roses are of thorns.”

“Let us sculpt in hopeless silence all our dreams of speaking.”