Fernando Pessoa citáty

strana 4

„Má duše je skrytý orchestr; nevím, jaké nástroje, jaké housle a harfy, bubny a tamburíny v sobě rozezvučuji. Slyším jen symfonii.“

„Zbavme se iluzí o naději, neboť zrazuje, o lásce, neboť unavuje, o životě, neboť přesycuje a neukojí, ba i o smrti, neboť přináší víc, než se chce, a míň, než se doufá.“

„Smrt je osvobození, protože umřít znamená nikoho nepotřebovat.“

„Kdo nakonec jsem, když si nehraji? Ubohý sirotek opuštěný na ulici pocitů, třesoucí se zimou na nároží Skutečnosti, odsouzený k tomu, aby spal na schodech Smutku a jedl darovaný chléb Fantazie.“

„Bůh mě stvořil jako dítě a nechal mě jím být navždy. Proč ale připustil, aby mě Život bil a bral mi hračky a nechal mě na hřišti samotného, abych si slabýma ručkama žmoulal modrou košilku ušpiněnou od nekonečných slz?“

„Existují lodě plující do mnoha přístavů, ale ani jedna tam, kde život není bolestivý.“

„Kočka se natáhne na sluníčko a tam spí. Člověk se se veškerou svou složitostí natáhne do života a tam spí. Ani jeden, ani druhý se neosvobodí z fatálního zákona být takový, jaký je. Žádný z nich se nepokusí zvednout tíhu bytí.“

„Plují lodě do mnoha přístavů, ale žádná tam, kde by život nebolel, ani se nelze vylodit někde, kde se zapomíná.“

„Ta nuda je tak nesmírná, ta hrůza z toho, že žiju, tak svrchovaná, že nevím o ničem, co by tu mohlo posloužit jako utišující prostředek, jako protilék, balzám nebo jako zapomnění. Spát mě nade vše děsí. Umřít mě nade vše děsí. Jít a stát představují tutéž nemožnou věc. Doufat a nevěřit se sobě rovnají v chladu a popelu. Jsem police prázdných sklenic.“

„V pravdě a omylu, v radosti i strasti si podrž své vlastní bytí. To dokážeš jen sněním, protože tvůj reálný život, tvůj lidský život je ten, který není tvůj, ale těch druhých. Nahradíš tak život sněm a budeš dbát jen o dokonalé snění. Ve všech činech svého reálného života od narození až do smrti nic nečiníš ty: jsi činěn; nežiješ ty: jsi pouze žit.“

„Nikdy nikoho nemilujeme. Milujeme jen představu, kterou o někom máme. To, co milujeme, je naše představa - jinak řečeno, jsme to my sami.“

„Můj imaginární svět byl pro mě vždy jediným opravdovým světem. Nikdy jsem nezažil lásky tak reálné, tak plnokrevné a vitální, jako s postavami, které jsem si sám vytvořil. Škoda! Stýská se mi po nich, protože pomíjejí stejně jako ty druhé…“

„Tvůrce zrcadla otrávil lidskou duši.“

„Celý vesmír je vězeňská cela a býti vězněm nemá co dělat s velikostí kobky.“

„Nejbídnější ze všech potřeb - potřeba se svěřovat se a zpovídat. Je to potřeba duše být vnější.“

„Co vidíme, není to, co vidíme, ale to, co jsme.“

„Přikládat přílišný význam snu by vlastně znamenalo přikládat přílišný význam něčemu, co se do nás samých odpoutalo, co se podle možností stalo realitou, a tudíž pozbylo absolutního práva na naši ohleduplnost.“

„Moje minulost je vše to, čím jsem nedokázal být.“

„Moudrý je ten, kdo vede jednotvárnou existenci, protože každá drobná příhoda má pak výsadu zázraku. Pro lovce lvů už třetí lev není žádným dobrodružstvím.“

„Rostlinná akademie zámlk… tvé jméno znějící jako vlčí máky… jezírka… můj návrat… šílená kněz, který se pomátl při mši… To jsou vzpomínky z mých snů… Nezavírám oči, ale nic nevidím… Věci, které vidím, tu nejsou… Vody…“

„Žádná inteligentní myšlenka nemůže získat všeobecné uznání, pokud se do ní nepřimíchá trocha hlouposti.“

„Nevím, co zítřek přinese.“

„Všichni víme, že zemřeme, všichni cítíme, že nezemřeme.“

“Everything is theater.”

“Everything stated or expressed by man is a note in the margin of a completely erased text. From what's in the note we can extract the gist of what must have been in the text, but there's always a doubt, and the possible meanings are many.”

“I'm the empty stage where various actors act out various plays.”

“Again I see you, But me I don't see!, The magical mirror in which I saw myself has been broken, And only a piece of me I see in each fatal fragment - Only a piece of you and me!…”

“THIRD WATCHER Let her speak. Don't interrupt. She knows words that mermaids taught her… I'm falling asleep in order to hear her… Go on, sister, go on… My heart aches because I wasn't you when you dreamed at the seashore…”

“Everything I sought in life I abandoned for the sake of the search. I'm like one who absentmindedly looks for he doesn't know what, having forgotten it in his dreaming as the search got under way.”

“pg.9 "In my heart there's a peaceful anguish, and my calm is made of resignation.”

“Eternal tourists of ourselves, there is no landscape but what we are. We possess nothing, for we don’t even possess ourselves. We have nothing because we are nothing. What hand will I reach out, and to what universe? The universe isn’t mine: it’s me.”

“To act—that is true wisdom. I can be what I want to be, but I have to want whatever it is. Success consists in being successful, not in having the potential for success.”

“I never had anyone I could call “Master”. No Christ died for me. No Buddha showed me the right path. In the depths of my dreams no Apollo or Athena appeared to me to enlighten my soul”

“There's something vile (and all the more vile because ridiculous) in the tendency of feeble men to make universal tragedies out of the sad comedies of their private woes.”

“Give me some more wine, because life is nothing.”

“Let's buy books so as not to read them; let's go to concerts without caring to hear the music or see who's there; let's take long walks because we're sick of walking; and let's spend whole days in the country, just because it bores us.”

“To feel today what one felt yesterday isn't to feel - it's to remember today what was felt yesterday, to be today's living corpse of what yesterday was lived and lost.”

“Ah! The anguish, the vile rage, the despair
Of not being able to express
With a shout, an extreme and bitter shout,
The bleeding of my heart.”

“I crave time in all its duration, and I
want to be myself unconditionally.”

“Decadence is the total loss of unconsciousness, which is the very basis of life. Could it think, the heart would stop beating.”

“I asked for very little from life, and even this little was denied me.”

“Could it think, the heart would stop beating.”

“The chill of what I won't feel gnaws at my present heart.”

“To create, I destroyed myself; I made myself external to such a degree within myself that within myself I do not exist except in an external fashion. I am the living setting in which several actors make entrances, putting on several different plays.”

“Talking to people makes me feel like sleeping. Only my ghostly and imaginary friends, only the conversations I have in my dreams, are genuinely real and substantial.”

“Multipliquei-me para me sentir.”

“We become sphynxes, though fake, up to the point we no longer know who we are.”

“It is noble to be shy, illustrious not to know how to act, great not to have a gift for living.”

“And let our despite go to those who work and fight and our hate to those who hope and trust.”

“Solitude desolates me; company oppresses me.”

“There is no happiness without knowledge. But knowledge of happiness is unhappy; for knowing ourselves happy is knowing ourselves passing through happiness, and having to, immediatly at once, leave it behind. To know is to kill, in happiness as in everything. Not to know, though, is not to exist.”

“Tedium is the lack of a mithology. To whom has no beliefs, even doubt is impossible, even skepticism has no strength to suspect.”