Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Citáty o životě

„Utrpení a bolest jsou nutností pro každou širokou duši a pro každé hluboké srdce. Opravdu veliké lidi, jak se mi zdá, v životě nezbytně provází veliký smutek.“

„Snažím se milovat život víc, než jeho smysl.“

„Je to velké tajemství lidského života, že starý zármutek ponenáhlu přechází v tichou a něžnou radost.“

„Utrpení — to je život. Bez utrpení jaké by bylo v něm potěšení?“

„Je lépe být nešťasten, ale vědět, než být šťasten a žít jako hlupák.“

„Nejveseleji žije ten, kdo umí sám sebe napálit.“

„Žít bez naděje znamená přestat žít.“

„Pravda se neztratí, ale život je možno zardousit, příkladů je dost.“

„Zdá se, že ve druhé polovině lidského života převažují jen návyky, které jsme si vybudovali v té první.“

„Prohlašuji, že láska k lidstvu je dokonce zhola nesmyslná, nepochopitelná a nadobro nemožná, bez současné víry v nesmrtelnost lidské duše. Víra v nesmrtelnost lidské duše jest jediné zřídlo živého života na zemi - života, zdraví, zdravých úsudků a závěrů.“

„A co vůbec znamená všecko, všecko to minulé utrpení! Všecko, i jeho zločin i jeho trest a vyhnanství mu nyní, v prvním návalu nadšení, připadaly jako nějaká vnější, zvláštní skutečnost, která se ho ani přímo netýká. Toho večera ostatně nebyl s to o něčem déle a hlouběji přemýšlet, soustředit na něco myšlenky; a sotva by teď byl něco rozumově vyřešil, protože si všecko uvědomoval jen citem. Místo dialektiky začal život a jeho vědomí se tomu muselo přizpůsobit.“