Gustave Flaubert citáty

strana 2

„Lidská řeč je jako prasklý kotel, na který vyťukáváme surové rytmy, aby na ně tančili medvědi, zatímco my toužíme po hudbě, která roztaví hvězdy.“

„Neexistuje část života, která by v sobě nenesla poezii.“

„Cestování činí člověka skromným. Uvidíte, jaké maličké místo na světě patří vám.“

„Buďte v životě stálí a řádně uspořádaní, abyste v práci mohli být draví a originální.“

„Skutečnost neodpovídá ideálu, ale potvrzuje ho.“

„Blbci žijí veseleji, neboť vždy mají více důvodů k smíchu než lidé moudří a přemýšliví.“

„Nečtěte proto, abyste se pobavili (jako děti) nebo poučili (jako ctižádostiví). Čtěte proto, abyste žili.“

„Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.“

„Umělec se má projevovat tak, aby vyvolal v příštích generacích dojem, že nežil. Čím méně si ho dovedou představit, tím se bude zdát větší.“

„Co má svět nejkrásnějšího, dal jsem si předem. Pak budeš mít jako druzí nudu v životě, hrob po smrti a hnilobu navěky.“

„Umění je tak veliké, že vyplňuje celého člověka.“

„Jaké propasti oddělují člověka od člověka. Vzdálenost mezi jednotlivými světadíly není proti tomu nic.“

„Všední pravdy říkají jen idioti a géniové; průměrní lidé se jim vyhýbají a hledají vždy jen to originální a výstřední.“

„I já jsem přeceňoval důležitost jemných mravů. Je nutno vzdát se tohoto bludu a nevyvyšovat se nad lidi z dob Periklových či Shakespearových. Byly to doby mravů velmi krutých, přesto v nich byla vytvořena díla nevýslovné krásy.“

„Idioti jsou jako láska: dokud budou na světě dva lidé, nevyhynou.“

„Hloupost a nespravedlnost mne popuzují k řevu. A řvu ve svém koutě na hromadu věcí, "do nichž mi nic není."“

„Přemíra kritiky svědčí o neporozumění.“

„Hloupost je cosi neochvějného. Kdokoli na ní zaútočil, na ní ztroskotá.“

„Idioti jsou jako láska: nelze se jim vyhnout.“

„Člověk musí umět obdivovat i to, co nemá rád.“

„Není blbce, aby nesnil, že je velikým mužem. A není osla, aby zhlížeje se v potoce, kolem něhož kráčí, nehleděl na sebe s potěšením a neshledal, že se podobá koni.“

„Láska je jako opera. Člověk se tam nudí, ale vrací se tam.“

„Hněv nemá sílu, je to kolos na rozklepaných nohách, který víc zraňuje sebe než jiné.“

„Je nutno dělat umění pro sebe, a nikoli pro obecenstvo.“

„Idioti jsou jako láska. Dá se o nich mluvit donekonečna.“

„Všechno odchází, všechno pomíjí, voda teče a srdce zapomíná.“

„Hlupák je každý, kdo myslí jinak než my.“

„Žena je docela obyčejný tvor, o němž sis udělal krásnou představu.“

„Idioti jsou jako láska: nikdo je neseje, sami vyrůstají.“

„Každý z nás má v srdci královskou komnatu; já jsem ji zazdil, není však zamčena.“

„Génius je dlouhá trpělivost. V každé věci vězí něco, co ještě nikdo neviděl a nevyjádřil; to je třeba nalézt.“

„Veškeré zlo má původ v naší bezbřehé ignoranci. Co by se napřed mělo prostudovat, tomu se apriori věří. Místo abychom pozorovali a zkoumali, tvrdíme.“

„Axióma: Nenávist k měšťákovi je počátkem ctnosti.“

„Politika, pěkné svinstvo!“

„Člověk se pozvedá výš jen srdcem.“

„Jen z neznalosti dějin pomlouváme svoji dobu. Vždy tomu tak bylo.“

„Lakonicky: řeč, jíž se dnes již nikde nemluví.“

„Slabá místa v knize musí být napsána lépe než všechna ostatní.“

„Čím víc stárneme a čím víc se odlidňuje rodinný krb, tím víc zalétáme myslí do dávných dnů, do doby mladosti.“

“One's duty is to feel what is great, cherish the beautiful, and to not accept the conventions of society with the ignominy that it imposes upon us.”

“There is no truth. There is only perception.”

“There are two infinities that confuse me: the one in my soul devours me; the one around me will crush me”

“Everything, even herself, was now unbearable to her. She wished that, taking wing like a bird, she could fly somewhere, far away to regions of purity, and there grow young again.”

“I don't believe that happiness is possible, but I think tranquility is.”

“You must write for yourself, above all. That is your only hope of creating something beautiful.”

“I tried to discover, in the rumor of forests and waves, words that other men could not hear, and I pricked up my ears to listen to the revelation of their harmony.”

“The public wants work which flatters its illusions.”

“He had the vanity to believe men did not like him – while men simply did not know him.”

“But, in her life, nothing was going to happen. Such was the will of God! The future was a dark corridor, and at the far end the door was bolted.”

“Writing is a dog’s life, but the only one worth living.”

“She would have liked not to be alive, or to be always asleep.”

“We must laugh and cry, enjoy and suffer, in a word, vibrate to our full capacity … I think that’s what being really human means.”

“The denigration of those we love always detaches us from them in some degree. Never touch your idols: the gilding will stick to your fingers.”

“Sadness is a vice.”

“He had carefully avoided her out of the natural cowardice that characterizes the stronger sex.”

“Haven't you ever happened to come across in a book some vague notion that you've had, some obscure idea that returns from afar and that seems to express completely your most subtle feelings?”

“The more you approach infinity, the deeper you penetrate terror”

“You need a high degree of corruption or a very big heart to love absolutely everything”

“An author in his book must be like God in the universe, present everywhere and visible nowhere.”

“What wretched poverty of language! To compare stars to diamonds!”

“The idea of bringing someone into the world fills me with horror. I would curse myself if I were a father. A son of mine! Oh no, no, no! May my entire flesh perish and may I transmit to no one the aggravations and the disgrace of existence.”

“Talent is a long patience, and originality an effort of will and intense observation.”

“By trying to understand everything, everything makes me dream”

“After the pain of this disappointment her heart once more stood empty, and the succession of identical days began again.”

“Doesn't it seem to you," asked Madame Bovary, "that the mind moves more freely in the presence of that boundless expanse, that the sight of it elevates the soul and gives rise to thoughts of the infinite and the ideal?”

“What baffled him was that there should be all this fuss about something so simple as love.”

“The most glorious moments in your life are not the so-called days of success, but rather those days when out of dejection and despair you feel rise in you a challenge to life, and the promise of future accomplishments.”

“And he beholds the moon; like a rounded fragment of ice filled with motionless light.”