Jaroslav Putík: Zamilované citáty

„Jedině kočku a hada nedojala smrt Buddhova. Což lze chápat i jako projev nejvyšší moudrosti.“

„Má vůbec smysl historie? Co má vůbec smysl při všeobecné pomíjivosti, když nakonec všechno stejně vezme za své: zeměkoule i život na ní? Smysl má přítomný o k a m ž i k. Smysl má smích, humor, odvaha, láska. Snad.“

„Má-li kdo velké starosti, učiní nejlépe, když jde spát. Ve spánku splývá duše s nekonečnem a tam se všechny trampoty rozplývají v nic.“

„Proč miloval Stendhal matematiku? Protože vylučuje dvě věci: přetvářku a neurčitost.“

„Jaký je svět? Naprosto dobrý a naprosto špatný. Ani dobrý, ani špatný. Spíš dobrý než špatný a spíš špatný než dobrý. Do těchto možností je zaklet smysl světa. Vyber si.“

„Strýc pozoruje sklenice se zavařeninami ve spíži. Takové jsou lidské duše, napadá ho, do sebe uzavřené a nikdo nikoho neposlouchá.“

„Vše pohlcuje všežravý čas. Čas, který má jediný cíl: zamést všechny stopy.“

„Kepler i Einstein se prý neradi myli. Proč se tak chovali zrovna matematikové s kosmickým přesahem? Asi jim to vzhledem k nekonečnu připadalo malicherné.“

„Lásce se daří ve svobodě i v nesvobodě. Rovněž tak i umění. Ale je tu přece jen rozdíl. Co vyroste v nesvobodě, je otužilejší. Jako ty severské jabloně.“

„Diogenes prohlašuje, že se chová jako pes: kdo ho živí, k tomu se lísá, kdo mu nic nedává, na toho štěká a prchající žebráky kouše. Změnilo se něco? Ano, už nejsme tak upřímní.“

„Když se staří Vikingové přiblížili k neznámým břehům, vypouštěli havrany. Pokud se ptáci nevrátili, šli za nimi.“

„Odysseus. Když se to tak vezme, jsou to vlastně dějiny protekcí a nepotismu na nejvyšší úrovni. Každý hrdina má svého ochránce na Olympu, jednoho zachraňuje Zeus, jiného Athéna, každý má nějakého strýčka či tetičku tam nahoře.“

„Podle starých Řeků ani bozi nedokáží změnit minulost. Jedna z mála jistot, jaké máme.“

„Smutná pravda. Co je socialismus? Nejdelší a nejbolestivější cesta od kapitalismu ke kapitalismu.“

„Flaubert radí spisovatelům, aby líčili svět, jaký je, a ne aby nad ním naříkali.“

„Chodí do hospody, aby vyslechl, co lidé povídají. Dozví se, že ze střechy spadla taška, že opilý Ukrajinec spadl do výkopu a že opět zdražilo kafe – a cítí v duši potěšení, jako by vyslechl rozpravu Platona.“

„Když Františka Palackého varovali před sňatkem s Terezkou Měchurovou a dokládali, že nebude nikdy úplně zdravá, řekl: „Ale to je ještě závažnější důvod, abych si ji vzal.““

„Konečným smyslem existence je neexistence smyslu. Ne tedy nesmysl, ale právě chybějící smysl. Ten hledají hledači smyslu, tedy filozofové.“

„Staří Řekové věřili – a s nimi ovšem i Odysseus –, že každý neznámý, kterého potkáme cestou, může být Bůh, zvláště je-li mimořádně krásný. „Jsi žena, nebo bohyně?“ ptá se Odysseus. Není to úžasné? Mrzutí rozumáři se tomu mohou smát.“