Citáty o kočkách

Sbírka citátů na téma kočky.

Související témata

Celkem 87 citátů o kočkách, filtrovat:

„Pes k člověku vzhlíží, kočka ho přehlíží a prase ho považuje za rovnocenného partnera.“

— Winston Churchill premiér Spojeného království během druhé světové války 1874 - 1965

Vtipné, O lidech, O psech

„Kdyby bylo možno zkřížit člověka s kočkou, pak by byl mnohem dokonalejší. Jen kočka by si značně pohoršila.“

— Mark Twain americký spisovatel 1835 - 1910

„Ženy a kočky dělají, co chtějí, a muži a psi by se měli uklidnit a zvyknout si na to.“

— Robert Anson Heinlein americký autor sci-fi 1907 - 1988

O ženách, O mužích, O psech

„Když slyším o Schrödingerově kočce, beru do ruky pušku.“

— Stephen Hawking britský teoretický fyzik zabývající se vznikem vesmíru 1942 - 2018

Originál: (en) When I hear of Schrödinger's cat, I reach for my gun.
Zdroj: [Götschl, Johann, Erwin Schrödinger's World View: The Dynamics of Knowledge and Reality, Springer, 1992, 41, angličtina]

O rodině

„Falešný přítel je jako kočka - zepředu líže, zezadu škrábe.“

— Slovinské přísloví

O přátelství, O falešnosti

„Čas strávený s kočkou není nikdy promarněný.“

— Colette francouzská spisovatelka 1873 - 1954

O čase

„Ve starověku byly kočky uctívány jako bohové; na to nezapomněly.“

— Terry Pratchett anglický spisovatel 1948 - 2015

„KONEC SPIRITUALITY
Mou jógovou podložkou se stala země pod nohama.
Mým oltářem se stal kavárenský pult, vtip vyměněný s baristou, přátelský úsměv postupně vítězící nad zamrzlým obličejem, a celý svět, který má zájem.
Mým chrámem je obchodní dům, čekárna u zubaře, klidná ranní louka s jemným žlutým slunečním světlem a čerstvým vzduchem.
Mým guru je kručení v briše, melancholie večera, naděje i zoufalství nepřikrášleného bytí.
Není třeba nic přidávat.
Mým osvícením je obyčejný okamžik, světský prožitek prosáklý sladkým nektarem mé pozornosti.
Mým východiskem je dech a dech je i mým cílem.
Součástí mého rodokmenu je hladová kočka, jež mě zdraví při návratu z večerní procházky, jde kousek se mnou a přitom se otírá svým kožíškem o mou holeň. Má srst jemnou jako kašmírová přikrývka mé babičky, do které nás za chladných večerů balila. Srst se stává kůží, kočka se nonšalantními pohyby vydává prozkoumat vyhozený obal od bagety a já jdu dál.
Má spiritualita je hluboko v zemi, v její bahně, horku, v jejích útrobách, ve zvláštním i nepohodlném, ve stesku po mámě i v odvaze vstoupit do neprozkoumaných krajin mé psyché. Je v touze po domově a ve šťastně vyčerpaném návratu.
Moje blaženost nespočívá v ničem, co by mohla uchopit moje mysl, i kdyby hledala milion roků.
Má radost je prostá, jako radost těch, kteří žili život naplno a jsou připraveni zemřít.
Ulehnu na louce, batoh jako polštář, zajedu prsty do hedvábné, lepkavé trávy, a celý můj život splyne v jeden jediný okamžik, vzpomínku i momentální vjem, a i to se vzápětí rozplyne, i se mnou. Je jen louka, jemné žluté světlo, čistý osvěžující vzduch, naděje i příslib, plnost i milosrdenství.
Nehledejte mě. Nenajdete mě, a pokud ano - nepoznáte mě. Jsem neviditelný, neboť jsem se stal vším, co je viděno, vším, co je poznáno i stále nepoznáno.
Nepraktikuji spiritualitu. Rozpadl jsem se, rozložil, vykostil a znovuzrodil, znovu se stal člověkem, beztvarou formou. Povstal jsem znovu, neoddělitelný od všedního, vzkříšený smíchem ptáků sedících za úsvitu na elektrickém vedení.“

— Jeff Foster 1980

Překlad: Kateřina Grofová
Zdroj: https://www.facebook.com/LifeWithoutACentre/posts/the-end-of-spiritualitymy-yoga-mat-has-disappeared-into-the-ground-under-my-feet/2917818988315690/

O odvaze, O ptácích, O trávě, O stesku