Johannes Mario Simmel citáty

„Smrt se stala všední a snadnou. Každý ji může mít, každý z nás. Ale láska - kdo může mít lásku?“

„Jak osamělý musí být člověk, když si ve své fantazii vytvoří lidi, kteří se pro něho stanou naprosto skutečnými, jen pro to, aby pocítil radost, že má přátele, a už nemusí být sám.“

„I ten nejstrašnější život je pořád krásnější než ta nejkrásnější smrt.“

„Radost ze života spočívá přece vždy v našich vzpomínkách…“

„Dejte tu nejkrásnější ideologii do rukou lidí a vše bude strašné, vražedné, odporné…“

„Několik málo zázraků přírody je vypočitatelných, zázrak člověka k nim bohužel nepatří.“

„Na vteřinu zavřete oči - a ocitnete se v jiné době, v jiné zemi, u jiných lidí. Náhle je tu vaše minulost, a zcela zatlačí přítomnost. V okamžiku mezi zavřením a otevřením víček, v jednom nadechnutí ve vás stoupá tolik ze včerejška.“

„Láska je jen slovo, neznamená nic!“

„Víra, láska, naděje, tyto tři: ale láska je největší mezi nimi!“

„Nevěřím, že by pravá láska mohla být jiná než smutná.“

„Těžká doba je jako tmavá brána. Projdeš-li jí, vystoupíš z ní posílen. A všechno, všechno se promění ve světlo.“

„Malá chvilka štěstí - to je celý život.“

„Nikdo nemůže utéct sám před sebou, odnikud, nikam. Nikdo nemůže zapomenot, co udělal.“

„Přicházím z nekonečna… A jdu do dalekého věčna. Vždycky existuje zítřek, i dnešek byl předtím zítřek.“

„Jeden život, který mám, skrývá v sobě pro každého z nás, jiné zážitky, poučení a jinou odplatu. Čím víc člověk prožije, tím víc jizev mu zůstane z ran, které se zahojily. Nemyslím tím jen tělesné rány, ale i ty druhé. Pokud se rána nezahojí, člověk na to, co prožil, zemře.“

„Ještě si přesně vzpomínám na okamžik, kdy jsem poprvé zemřel. Zemřel jsem pak ještě několikrát.“

„Tenhle svět milej Pánbůh zřejmě stvořil, když byl velectěně nasranej.“