Josef Ludvík Fischer citáty

Josef Ludvík Fischer foto

7   0

Josef Ludvík Fischer

Datum narození: 6. listopad 1894
Datum úmrtí: 17. únor 1973

Profesor PhDr. Josef Ludvík Fischer byl významný český filosof a sociolog, představitel filosofického strukturalismu.


„Vědec dává společnosti vědění, filosof kritéria a cíle.“

„Bylo by po mém soudu velkou zvráceností, chtít dělit socialismus na marxistický a nemarxistický, neboť nezbytným toho důsledkem by musela být fronta protimarxistická, namířená nikoli proti marxismu, nýbrž proti socialismu.“


„Není natrvalo možný společenský ani hospodářský řád, v němž by činnosti pro celek tak významné, jako činnosti hospodářské, se směly beztrestně rozvíjet zcela svobodně, autonomně, zejména vytvořily-li technické vymoženosti tempo i vydatnost výrobní takovou, že bez organizovaného společenského zásahu by nespoutaná dravost svémocných hospodářských sil vrhala celou společnost z jednoho zmatku do druhého, nehledíc k mezinárodním důsledkům této dravé expanze, již nazýváme hospodářským imperialismem, a která nepřestává být trvalou líhní válečných konfliktů.“

„... anonymní „lid" se stává majestátem, před nímž se vše a každý musí sklonit. Nuže mám své velké pochyby o tom, byl-li lid, před nímž se také vskutku kdekdo skláněl, vlády nevyjímajíc, lidem opravdu vzorným. […] Je důstojnější skutečných demokratů, aby místo modloslužby lidu připomínali, že demokracie zná jen tolik práv, kolik povinností.“

„Jeho [Fischerův] spekulativní systém, nazvaný hierarchický strukturalismus, propagoval utopickou koncepci „skladebné společnosti" jako náhradu za rozporuplnou kapitalistickou společnost. Fischer nepřijal marxismus a v krizových letech [1968–1969] aktivně vystupoval za změnu socialistického společenského systému, neboť soudil, že součástí programu pravicových sil bude i jeho osobní a společenská rehabilitace.“ Prof. PhDr. Antonín Vaněk, DrSc.

„Své základní názory shrnuje [J. L. Fischer] zkratkou velmi abstraktní a velmi schematickou ve své nástupní přednášce jako mimořádný profesor dějin filosofie na universitě Masarykově: Věčný a časový úkol filosofie 1935 /.../ Věčný úkol filosofie vidí v poznání řádu, zákonitosti světa skutečného i světa teprve tvořeného, kulturní tvorby. Skutečnost dělí na tři plně samostatné a svézákonné existenční typy: objektivně reální, psychicky reální a kulturně reální, kvalitativně různé a na sebe nepřevoditelné. Princip kvantitativní a kausální nahrazuje kvalitativním a funkčním, determinism pojmem kvalitativního optima. Společnost definuje jako skladbu reálných funkcí sociálního dosahu či rozptylu, z nichž nejnižší jsou funkce záchovné, nejvyšší pak funkce rozvojové. Avšak jeho quasi scholastické, často spíše jen slovní a terminologické rozlišování a jeho nepřekonatelný, jak se zdá, sklon k verbalismu činí jeho idee nejasnými a neurčitými, ale na mysli ne dosti schopné věcné analysy působí dojmem novoty a originálnosti.“ Prof. PhDr. Josef Král

„Tak jako jsem nepřestal být přesvědčen o správnosti svého socialistického vyznání víry, stejně tak jsem byl přesvědčen, že její zdůvodnění marxismem je příliš úzké a jednostranné, že socialismus musí být více než proletářským socialismem, aby byl vůbec socialismem, a že teoretické zdůvodnění socialismu je třeba teprve hledat. Viděl jsem úkol, neviděl jsem řešení. Nalézt je stálo přede mnou jako palčivá povinnost. A splnit jsem ji mohl jen jako filosof.“ Text se vztahuje k roku 1921.

Podobní autoři

Citát se vám libí,
sdílejte ho s přáteli na .