Marcus Aurelius: Člověk

„Svět je kapkou bláta visící v nekonečnu a člověk je zvíře, které udělalo kariéru.“

„Přestaň už vykládat o tom, jaký asi má být dobrý člověk: raději už jím buď!“

„Kde člověk upadl, tam musí vstát, aby se opět dostal nahoru.“

„Jak zkažený a ošemetný je člověk, který říká: "Umínil jsem si být k tobě zcela upřímný." K čemu to, člověče? Takového úvodu není potřebí! Však se to ihned ukáže: na čele to musíš mít psáno, z hlasu ti to musí zaznívat a z očí vyzařovat, aby to z nich oslovený přímo vyčetl jako z pohledu milujícího. Vůbec upřímný a dobrý člověk musí být takový, že každý, jakmile k němu přistoupí, v tu chvíli to chtěj nechtěj vycítí. Strojená upřímnost je zákeřná dýka. Nic není odpornější než vlčí přátelství; toho se varuj ze všeho nejvíc! Kdo je dobrý a upřímný a dobře smýšlí, ten to má vepsáno v očích docela znatelně.“

„Pamatuj, že člověk nežije jiný čas než současný okamžik, ostatní buď už prožil nebo neví, jestli to vůbec zažije.“

„Není to smrt, které by se měl člověk bát, ale měl by se bát, že nikdy nezačne žít.“

„Větev uříznutá od ostatních větví je nutně uříznuta i od celého stromu. Tak i člověk, rozejde-li se s druhými, odpadá tím od celé společnosti.“

„Kdykoli tě roztrpčí něčí nestoudnost, ihned se ptej sebe sama: „Cožpak je možné, aby nebyli ve světě nestoudní?“ Není to možné! Nežádej tedy nemožnosti; neboť také tento člověk je jeden z oněch nestoudných, kteří ve světě být musí.“

„Často jsem přemýšlel nad tím, jak je možné, že každý člověk miluje sebe sama více než všech ostatních, ale přesto dává menší hodnotu vlastnímu názoru na sebe jako názoru ostatních.“

„Ať se setkáš s kýmkoliv, hned si polož otázku: jaké asi zásady o dobru a zlu má tento člověk? Má-li totiž o rozkoši a bolesti a jejich příčinách, o slávě a neslávě, o smrti a životě takové a takové zásady, pak se mi nebude zdát podivné nebo zvláštní, jedná-li právě tak a tak, a budu mít na paměti, že takto jednat musí.“

„Universální podstata univerzální hmoty, jako by šlo o obyčejný vosk, jednu chvíli stvoří postavu koně, a jakmile postava zemře, z materiálu vznikne strom, pak člověk, pak něco jiného a každá z těchto věcí trvá jen krátkou chvíli. Ale nádoba nestrádá, pokud se rozbije, neboť svou existencí nic nepoutala.“

„Už neztrácejte čas hádkami o tom, jaký by měl být dobrý člověk. Buďte jím.“