Martina Abrahámová citáty

„Vždycky to chce klid…“

„To je ta fotka, na které nám máma říkala, ať se usmíváme nějak inteligentně! No… moc nám to tehdy nešlo…“

„Ale vždyť je to krásný, když se někdy prostě nic neděje…“

„SIS mi mezi povinnými prváckými předměty zobrazil, kromě celkem normálních věcí, jako je Analýza nebo Mechanika, i věci, co s prvním ročníkem vůbec nesouvisely. Nutil mě zapsat si rovnou Elektřinu a magnetismus, které patří, pokud vím, někam do třeťáku. Předměty, jež mi podstrkoval, se v mém rozvrhu neměly vůbec vyskytovat. Navíc na každý můj příkaz reagoval akcí přesně opačnou.
Když jsem se snažila odepsat ze čtvrťáckých cvičení, která se mi kdovíjak zjevila v rozvrhu, zapsal mi pro jistotu ještě jakousi Hančinu přednášku pro třeťáky a odepsal mi tělocvik. Chybělo už jen, aby se při dalším kliknutí přeložil do arabštiny (mimochodem, překlad do azbuky už mi tam jednou prokmitl)…“

„Když kivi žere kiwi, je to kanibalismus?“

„„Můžu si dovolit komentář?“ ozval se Mára.
„Poslouchám,“ odpověděl taťka.
„Vaše žena vás zabije.““

„Ševelit. Pod tímto pojmem si představíte popis jarního lesa v lehkém vánku, ale rozhodně ne bandu třiceti rozdováděných teenagerů.“

„Hudebkář nás jednou místo obvyklého „Nehučte!“ vyzval, abychom nezvučeli, a už mu to zůstalo. Profesorka biologie nám již tradičně říká, abychom neštěbetali. Chemikářka nás posledně doslova zpražila: „Vy pořád kecáte mezi sebou a na moje dotazy vůbec nereagujete.“Ani učitelka tělesné výchovy se s námi nemaže. „Jen počkejte – jestli tady nebude ticho, já s vámi zacvičím!“ Paní profesorka na hodině dějepisu si posledně posteskla, že by se v naší třídě ticha nedočkala ani za sto let. Učitelka výtvarky nedávno projevila údiv nad skutečností, že nás za to věčné vyrušování ještě nikdo nezmaloval. Dokonce i na hodinách první pomoci nám slibovali, že nás z toho kecání vyléčí. A minulý týden jsem přes dveře slyšela, jak se matikář sexty rozčiluje. „Tak budete zticha?!? Jen počkejte, já vám to spočítám!““