Nikolaj Michajlovič Karamzin byl ruský preromantický spisovatel a historik, známý především svými dvanáctisvazkovými Dějinami Říše ruské, ve kterých zpracoval ruské dějiny do počátku 17. století.
Karamzin je považován za nejvýznamnějšího představitele ruské sentimentální prózy díky svému intelektuálnímu cestopisu Listy ruského cestovatele , napsanému v duchu Laurence Sterna, a povídkám Liodor , Ubohá Líza a Natalja, bojarská dcera . Je zakladatelem ruské moderní žurnalistiky, které dal ráz populárně encyklopedického čtení a jako první se v ní věnoval i politickým otázkám. Literární ruštinu zbavil pout církevně slovanského jazyka, neboť jako základ svých děl použil lidovou mluvu vytříbenou zkoumáním starých pramenů, a tím je učinil přístupné nejširším vrstvám.
Karamzinovy Dějiny Říše ruské měly ve své době ohromný vědecký i společenský dopad, neboť před jejich sepsáním prakticky nikdo z historiků Ruska neprováděl kritické zkoumání starých pramenů. Teprve Karamzin vytvořil dílo velkého stylu na vědeckém podkladě a stal se na dlouhou dobu autoritou v otázkách ruského dějepisu, přičemž mnohé jeho závěry nepozbyly dosud na platnosti. Karamzin také prokázal neocenitelné služby i staré ruské literatuře, jejíž mnohé památky vešly ve známost díky němu. Wikipedia
Zdroj: [Lunačarskij, Anatolij Vasiljevič, 1977, Stati o umění, Odeon, 40]
„Osvícenství! V krvi a plamenech tě nepoznávám.“
o Francouzské revoluci
Zdroj: [Figes, Orlando, 2004, Natašin tanec, Pavel Dobrovský - Beta, 79, 80-7306-162-7]
