Nikolaj Vasiljevič Gogol citáty

strana 2

„Svini vleze štěstí samo do rypáku.“

„Smích je velká věc. Ničeho se lidé nebojí tolik, jako smíchu.“

„Proboha, radujte se více! Je to jediný a nejspolehlivější lék na všechny nemoci.“

„Pane Bože! Tak jest na světě dost všelijakého neřádstva, a ty jsi ještě stvořil ženu.“

„Na světě je možno všechno dokázat, jen jedno nelze - usmířit dvě dámy.“

„Cesta života jest široká, ale mnozí jí neznají a kráčejí cestou smrti.“

„Vezmi do ruky sekeru nebo pilu, to ti pomůže víc než všechny lázně a procházky před spaním.“

„Na zrcadlo se zlobí ten, kdo má křivou hubu.“

„A kdoví, třebas všichni uznají, že podle týchž zákonů, které způsobují, že hrdý a silný člověk je nicotný a slabý v neštěstí, ale slabý vzrůstá jako obr utrpením, že podle týchž zákonů člověk, který často pláče upřímnými, hlubokými slzami, směje se nejvíc ze všech na celém světě.“

„Na lačný žaludek je každý kufr těžký.“

„Člověk může být v lásce šťasten, jen když přestal milovat sebe sama.“

„Co se kurýrování týče, učinili jsme již příslušná opatření. Řídíme se heslem: blíž k přírodě - jen žádné drahé medicíny! Člověk je mechanismus docela prostý: když umře, umře bez nich - když se uzdraví, uzdraví se i bez nich.“

„Je pochybno, že by pánové takového druhu, totiž takoví, kteří nejsou ani tlustí, avšak nejsou ani tencí, byli schopni lásky.“

„Čím víc se bourá, tím víc je patrna horlivost městské správy.“

„Což kladné a záporné nemůže sloužit k jednomu a témuž cíli?“

„To, co hledá srdce, je zase jen srdce v druhém.“

“[P]eople think that the human brain is in the head. Nothing of the sort; it is carried by the wind from the Caspian Sea.”

“The reason why Proshka wore such large boots can be explained at once: Plyushkin kept only one pair of boots for all of his servants, however numerous they were, and they always stood in the hall.”

“Apparently that does sometimes happen. Apparently even men like Chichikov are transformed into poets for a few moments in their lives: though the word "poet" would be an exaggeration here.”

“[Final lines] mother, mother, save your unhappy son! Let a tear fall on his aching head! See how they torture him! Press the poor orphan to your bosom! He has no rest in this world; they hunt him from place to place.

Mother, mother, have pity on your sick child! And do you know that the Bey of Algiers has a wart under his nose?”

“Among a number of intelligent suggestions there was finally this one too, strange as it may seem, that Chichikov might be Napoleon in disguise…”

“…it's not my job to preach a sermon. Art is anyhow a homily. My job is to speak in living images, not in arguments. I must exhibit life full-face, not discuss life.”

“I shall laugh my bitter laugh.”

“"Turn around, son! What a funny figure you are! Are those priests' cassocks you are wearing? And do they all go about like that at the academy?" With these words old Bulba greeted his two sons who had been studying at the Kiev college and had come home to their father.”