Radovan Lukavský citáty

„Taky jsem nedávno v jednom českém filmu slyšel, jak nějaká maminka vysvětluje chlapci, že v Boha nevěří, protože s takovým Bohem, který může dopustit takovouhle válku, nechce nic mít. Je to časté tvrzení a dá se libovolně rozšířit: jak mohl Bůh dopustit atomovou bombu, Černobyl nebo díry v ozónu?! To vše by náš boží poradce jistě hravě direktivní cestou zvládl. Jenže Bůh stvořil svět a dal mu dokonalý řád – a kdo zavedl do světa neřád, byl člověk – obdarovaný svobodnou vůlí.“

„V Hamletovi totiž nejde o dilema života a smrti, ale o bytí a nebytí – a to je dost velký rozdíl. Shakespeare asi věděl, proč Hamletova otázka zní: "Být, či nebýt?", a ne "Žít, nebo nežít?", jak je to v Saudkově překladu. Žití je to, co máme společné se všemi živočichy. Skutečné lidské bytí je dar posvěcený darem myšlení: "Myslím – tedy jsem!" konstatuje Descartes. A naproti tomu: "Co je člověk, umí-li na životě vydobýt jen potravu a spánek? Pouhé zvíře! Ten, který nám dal schopnost přemýšlet…jistě si nepřál, aby božský rozum v nás bez užitku hnil," uvažuje Hamlet.“

„Setkání s ním bylo pro mne vždy jako doušek čisté vody. Cítil jsem mimořádnou získávající svěžest jeho srdce. Nebylo to jen umělecké nitro, ale cosi mimořádného, vyzařujícího: pokorné umění proniknuté vírou. Nebo jinak – víra oděná krásou. Rozhovor s ním byl obdarováním: byl upřímný, opravdový, s úsměvem a svěží… Člověk cítil dech duchovního nitra. – Kardinál Vlk na svých osobních stránkách 19. března 2008“

„Nevím popravdě, v čem by dnes měli mít mladí lide život těžší, než jsme my měli ve svém mládí. Mají obrovské množství možností, jediné co jim kazí život, je, že nebyli vychováni k zachování hodnot, k mravnosti. – Radovan Lukavský v internetovém interview se čtenáři Vira.cz 7. června 2007“

„Háček je v tom, že když se věci nevysvětlí, nemusí být jasný nic. Je potřeba mluvit i o věcech zdánlivě samozřejmých…“

„V mém životě víra v Boha, řekl bych skoro od narození, znamenala možnost života vůbec. Protože bez víry v Boha nevím, jak by se vůbec dalo žít. – Radovan Lukavský v internetovém interview se čtenáři Vira.cz 7. června 2007“

„Nevím popravdě, v čem by dnes měli mít mladí lide život těžší, než jsme my měli ve svém mládí. Mají obrovské množství možností, jediné co jim kazí život, je, že nebyli vychováni k zachování hodnot, k mravnosti.“

„V mém životě víra v Boha, řekl bych skoro od narození, znamenala možnost života vůbec. Protože bez víry v Boha nevím, jak by se vůbec dalo žít.“

„Velký herecký výkon se dokáže trvale odrazit v duši diváka a jeho život také trvale obohatí.“

„Radovan Lukavský byl posledním velkým hercem, a vlastně i posledním rytířem, jedné skvělé éry českého divadla. – Václav Postránecký v promluvě na posledním rozloučení s Radovanem Lukavským 18. března 2008“

„Já jsem si ho vážil nejen jako velikýho Kumštýře, jednoho z největších, který jsme měli, ale jako úžasně čistýho člověka, a vždycky to pro mě byl nedostižný vzor. – Stanislav Zindulka pro Českou televizi 18. března 2008“

„Bůh není guvernantkou ani policajtem okresního formátu. Ale je nejvýš spravedlivý a nekonečně milosrdný – a hlavně: není bolesti, které by Bůh nemohl použít k velkému užitku a odměnit velikou radostí – a my teprve se zpožděním chápeme její smysl. Sami nedokážeme jednat vždycky spravedlivě, natož milosrdně, ale právě proto věříme, že jednou "někde" musí ke spravedlivému narovnání všech věcí dojít, že ti, kdo nespravedlivě trpěli, dojdou útěchy a milosrdenství. Bůh je harmonie – a má moc každé zlo nakonec vyvážit dobrem.“

„Byl věrnej ženě, věrnej divadlu, věrnej Pánu Bohu a věrnej Národu – Jiří Paďour pro Českou televizi 18. března 2008“

„Charakter se nehraje, charakterem se hraje.“

„Maska, jako starý emblém herectví je symbolem nikoli přetvářky, ale pravdy, protože zakrývá tvář, aby se líp odhalila duše.“

„I v umění udivuje odjakživa spíš lehkost tvorby než její pracnost.“

„Krása je vždycky něco, co se k něčemu připojí.“