Robert Lee Frost citáty

strana 9

„Důvod, proč starosti zabíjejí víc lidí než práce, spočívá v tom, že lidé se více starají než pracují.“

„Vzdělání je schopnost poslouchat téměř cokoliv, aniž byste ztratili nervy nebo sebevědomí.“

„Polovina světa se skládá z lidí, kteří mají co říci a nemohou, a druhá polovina z těch, co nemají co říct, a neustále o tom povídají.“

„Milujeme věci, které milujeme pro to, co jsou.“

„Báseň začíná rozkoší a končí moudrostí.“

„Svět je plný ochotných lidí – jedni jsou ochotni pracovat, druzí jsou ochotni nechat je pracovat.“

„Porota se skládá z dvanácti lidí, vybraných, aby rozhodli, která strana má nejlepšího právníka.“

„Považuji za nezcizitelné právo každé osoby, jít do pekla svým vlastním způsobem.“

„Lidé jsou nezničitelní - jako mouchy a štěnice. Vždycky budou nějaké, které přežijí v prasklinách a trhlinách - jako my.“

„Nejlepší cesta ven je skrz.“

„Dvě cesty se dělily, já šel tou, kde jich šlo méně přede mnou - a pak bylo všechno jiné.“

„Dvě cesty se rozcházely v lese a já -
Vydal jsem po té méně vyšlapané.
A takto jsem udělal všechen rozdíl.“

„Mozek je obdivuhodný orgán: začíná pracovat, jakmile ráno vstaneme, a nepřestane, dokud nepřijdeme do práce.“

„Tolerance je tísnivý pocit, že ten druhý by mohl nakonec přece jen mít pravdu.“

„Dobré ploty dělají dobré sousedy.“

„Pracujeme-li naprosto cílevědomě osm hodin denně, můžeme to dotáhnout až na vedoucího a pracovat pak čtrnáct hodin denně.“

„Láska je neodolatelná touha, aby po nás někdo neodolatelně toužil.“

„Žádné slzy v spisovateli, žádné slzy v čtenáři. Žádné překvapení v spisovateli, žádné překvapení v čtenáři.“

„Svoboda spočívá v odvaze.“

„Nejsem zmatený. Jen mám smíšené pocity.“

„Leckterá matka potřebuje dvacet let na to, aby si ze svého chlapce vychovala muže a nějaká jiná žena z něj udělá za dvacet minut blázna.“

„Odpusťte mi mé nesmysly, protože já také odpouštím nesmysly těch, kteří si myslí, že hovoří smysluplně.“

„Myšlení není souhlasit nebo nesouhlasit. To je hlasování.“

„Jestliže nevíš, jak je to velká země, pak víš, která to je: Rusko.“

„Je jedna věc, která je horší než žena, která umí vařit ale nebude, a to je žena, která neumí vařit a bude.“

„Poezie vznikne, když emoce najdou myšlenku a myšlenka najde slova.“

„Nejsem učitel, ale buditel.“

„Být básníkem je podmínka, ne profese.“

„Mozek je zázračný orgán; začíná pracovat ve chvíli, kdy vstanete z postele, a nepřestane, dokud nedorazíte do úřadu.
The brain is a wonderful organ. It starts working the moment you get up in the morning and does not stop until you get into the office.“

„Něco, co jsme zadrželi, nás oslabilo, dokud jsme došli k tomu, že to něco jsme my sami.“

„Běželi jsme, jako kdybychom se měli setkat s měsícem.“

„Kdybychom se nemohli smát, všichni bychom se zbláznili.“

„Poezie je to, co se ztratí v překladu.“

„Štěstí vynahradí výškou to, co chybí v délce.“

„Kolik věcí se vám musí stát předtím, než se vám něco přihodí?“

„Báseň začíná jako hrudka v hrdle, smysl pro nesprávné, touha za domovem, láska.“

„Odpoledne ví to, o čem ráno nikdy nemělo ani ponětí.“

„Srdce nezná žádnou větší oddanost
než být břehem oceánu -
Udržovat křivku jedné pozice,
Počítat nekonečné opakování.“

„Domov je to místo, kde tě musí přijmout, když už tam musíš jít.“

„Už nebudu vysvětlovat nic osobního.“

„Pokud vám společnost dostatečně vyhovuje, říkejte tomu svoboda.“

„Mozek je zázračný orgán; začíná pracovat ve chvíli, kdy vstanete z postele, a nepřestane, dokud nedorazíte do úřadu.“

„Všechny metafory jsou nedokonalé, a to je na nich to nejhezčí.“

“Our life runs down in sending up the clock.
The brook runs down in sending up our life.
The sun runs down in sending up the brook.
And there is something sending up the sun.”

“All out of doors looked darkly in at him
Through the thin frost, almost in separate stars,
That gathers on the pane in empty rooms.”

“That day she put our heads together,
Fate had her imagination about her,
Your head so much concerned with outer,
Mine with inner, weather.”

“The birds that came to it through the air
At broken windows flew out and in,
Their murmur more like the sigh we sigh
From too much dwelling on what has been.”

““Well, who begun it?”
That’s what at the end of a war
We always say not who won it,
Or what it was foughten for.”

“I stopped my song and almost heart,
For any eye is an evil eye
That looks in onto a mood apart.”

“Her pleasure will not let me stay.
She talks and I am fain to list:
She’s glad the birds are gone away,
She’s glad her simple worsted gray
Is silver now with clinging mist.”

“Till we came to be
There was not a trace
Of a thinking race
Anywhere in space.”

“Two such as you with such a master speed
Cannot be parted nor be swept away
From one another once you are agreed
That life is only life forevermore
Together wing to wing and oar to oar.”

“Courage is of the heart by derivation,
And great it is. But fear is of the soul.”

“Hell is a half-filled auditorium. ”

“Well, who begun it?”

“Poetry begins in trivial metaphors, pretty metaphors, "grace" metaphors, and goes on to the profoundest thinking that we have. Poetry provides the one permissible way of saying one thing and meaning another. People say, "Why don’t you say what you mean?"”

“The woods are lovely, dark and deep,
But I have promises to keep,
And miles to go before I sleep,
And miles to go before I sleep.”

“'I can repeat the very words you were saying:
"Three foggy mornings and one rainy day
Will rot the best birch fence a man can build."”

“The greatest thing in family life is to take a hint when a hint is intended — and not to take a hint when a hint isn't intended.”

“A poem begins in delight and ends in wisdom.”

“The best way out is always through.”

“Accept no one’s definition of you, define yourself.”

“Like a piece of ice on a hot stove the poem must ride on its own melting ... Read it a hundred times; it will forever keep its freshness as a metal keeps its fragrance. It can never lose its sense of a meaning that once unfolded by surprise as it went.”

“He moves in darkness as it seems to me,
Not of woods only and the shade of trees.
He will not go behind his father's saying,
And he likes having thought of it so well
He says again, “Good fences make good neighbours.””

“I do not see why I should e'er turn back,
Or those should not set forth upon my track
To overtake me, who should miss me here
And long to know if still I held them dear.

They would not find me changed from him they knew —
Only more sure of all I thought was true.”

“Far in the pillared dark
Thrush music went —
Almost like a call to come in
To the dark and lament.

But no, I was out for stars;
I would not come in.
I meant not even if asked;
And I hadn't been.”

“As for the woods' excitement over you
That sends light rustle rushes to their leaves,
Charge that to upstart inexperience.

Where were they all not twenty years ago?
They think too much of having shaded out
A few old pecker-fretted apple trees.”