Valeriu Butulescu citáty

strana 4

„Dát k vlkovi ovci. Ba co víc, udělat z  ní ještě přednostku jeho kanceláře.“

„S pohledem upřeným ke hvězdě ideálů nevidíme, že dupeme po trávě a po květinách.“

„Vítr rozdmýchává oheň - chvála bláznovství.“

„Ve srovnání s vesmírnou věčností je každá sláva dřevěným křížem.“

„Tygr není tak nevzdělaný. Má slušné znalosti z anatomie.“

„Nespavost: marný pokus, jak si prodloužit život.“

„Slovo je čisté. Nečistota věty je dílem spisovatele.“

„I dobrá hudba mě rozčilí, přichází-li od sousedů.“

„Byl tak skromný, že se dával chválit druhými.“

„Agonie květin ve váze naplňuje náš pokoj vůněmi.“

„Za úsměvem se skrývají ostré zuby.“

„Byl tak chudý, že už neměl ani nepřátele.“

„Jak laskavá je Příroda. Dává nám zestárnout, abychom už nelitovali života.“

„Slepice snesla obyčejné vejce, ale dělá rámus, aby to vědělo i tržiště.“

„Nestačí mít pravdu. Musíte mít velké číslo bot.“

„Jestlipak nejedlé houby trpí komplexem méněcennosti?“

„Hvězdná obloha uklidňuje. Jak nicotné mi připadají mé pracovní problémy rozptýlené v nezměrné Galaxii.“

„Život je štafeta. Můžeš vyhrát závod v jiném pokolení.“

„Existují tuctové druhy rostlin, které nepřinášejí ani škodu, ani užitek. Ty žijí nejdéle.“

„I na březích velkých jezer rostou smuteční vrby.“

„Kukuřice vidí hustý kouř z továren. Myslí si, že je to mrak, a doufá, že brzy sprchne.“

„Papírový drak se nemá smát provázku. Drží jej sice zkrátka, ale též pozvedá.“

„Ten, kdo si bude půjčovat peníze, bude mít vždy velmi mnoho přátel.“

„Myslím, že očekává hosty; viděl jsem ho, jak posypává smetí zlatým práškem.“

„Slunce mohou zastřít mraky jen z pohledu drobounkého oka.“

„Štěstí, že ještě máme tři tečky. Ty označují místo, kde autoři chtějí být duchaplní.“

„Ten člověk neustále krčí rameny. Je to důkaz toho, že kdysi létal.“

„Strom štěstí. Jeho ovoce se neráží kamením.“

„Ze sounáležitosti žíní může povstat nanejvýš kartáč.“

„Smutná je matematika osudů. Bruno skončil na hranici a papežové si létají letadlem.“

„Rybář spoléhá více na hltavost ryb než na svou vlastní inteligenci.“

„Podívej se, kam padá stín, a budeš vědět, kdo cloní světlo“

„Křídla? Hleď, aby nepřesáhla objem klece.“

„Mapa říše připomínala list. Po každé válce utržený z jiného stromu.“

„Jak mladá bývala dříve věčnost!“

„Mezi dvěma dovolenými mi dají čas na odpočinek.“

„I jepice si najdou čas na to, aby se nudily.“

„Vánoce. Už deset minut kvičí prase. Je vidět, že padlo do rukou diletantům.“

„Představivost čtenářů a tiskové chyby dávají aforismům nový smysl.“

„Mnozí si zavazují oči jen proto, aby si mohli naříkat, že je tma.“

„Hospodářské krize značně rozšířily škálu jedlých hub.“

„Poměrný chaos si ještě zachovává osu souměrnosti.“

„Naprosto jisté věci neexistují. Když řekneš, že jsi živý, radši se předem ohmatej.“

„Kam až má paměť sahá, vždycky jsem myslel na smrt. Až zemřu, řeknou, že jsem měl takovou předtuchu.“

„Člověk je vyspělé zvíře. Může se odívat i do kůže jiných zvířat.“

„Je to umění pěstovat v sobě zanícenost, a přitom neupadnout v pyromanii.“

„Viděl jsem draka, jak si kupuje masku. Asi má v úmyslu nás postrašit.“

„I nevědomost by se měla utřídit podle abecedy. Něco jako encyklopedie ignorantství..“

„Kytice, v níž by se květiny objímaly z vlastní iniciativy.“