„Je taková moudrost: kleknout si před koncilem, přiznávat kardinálem blud a bloudění a bludy, raději si pokleknout, než klesnout na hranici, raději skrýt pravdu v sobě kdesi jakoby v klenotnici, pak si doznat, že se přece kroutí. Však, soudruhu Galilei, je taková moudrost?! Lež nad mudrce moudřejší je dítě, ten pohádkový chlapeček nerozumně smělý, ten chlapeček, který vykřikl hlasitě, až běda, že král je nahý, že nahý je celý.“

Originál: (sk) Je taká múdrosť: kľaknúť si pred koncilom, priznávať kardinálom blud a blúdenia a bludy, radšej si pokľaknúť, než klesnúť na hranici, radšej skryť pravdu v sebe kdesi akoby v klenotnici, potom si doznať, že sa predsa krúti. Však, súdruh Galilei, je taká múdrosť?! Lež nad mudrca múdrejšie je dieťa, ten rozprávkový chlapček nerozumne smelý, ten chlapček, ktorý skríkol hlasito, až beda, že kráľ je nahý, že nahý je celý.
Zdroj: Laco Novomeský (zb. Stamodtiaľ a iné básne)