Citáty na téma blažení

„CESTA POKORY
Cesta probuzení není cesta pro slabé povahy.
Učí nás pokoře. Ó ano! Srazí nás na kolena. Mnohokrát.
To, co jsme si o sobě mysleli, že víme, se chvílemi rozpustí do nicoty.
Naše nejzářivější vhledy, úžasné znalosti, naše životní práce, to vše se může rozpadnout v prach.
Někdy bez varování.
Bude od nás vyžadováno, abychom začali znovu, a znovu, a znovu.
A zase znovu.
(Zmínil jsem už, že to není cesta pro slabé povahy?)
Ó ano! Samozřejmě, že se také dotkneme blaženosti a radosti z bytí!
Budou dny, kdy se budeme smát tomu, jak jsou věci prosté.
Ale také se od nás bude chtít, abychom čelili svým nejhlubším strachům, podívali se do tváře temnotě a tmě, kterou v sobě máme. Abychom se vydali na místa, kde žijí naše nemilované části.
Zavede nás to do krajiny zármutku, o kterém jsme ani neměli tušení. Vypláčeme miliony slz za opuštěné, osamělé děti - v sobě i ve světě.
Budeme zuřit a spílat nebesům, svým rodičům, všem učitelům, za to, že nemám nedali to, co jsme potřebovali. Lžím, kterými jsme byli krmeni. Všem, kteří tam pro nás nebyli, když jsme je nejvíc potřebovali.
Budou dny, kdy se budeme třást strachy.
Budou dny, kdy se půda pod našima nohama otevře, polkne nás a zase vyplivne.
Budou chvíle, kdy si pomyslíme, že jsme dosáhli cíle této cesty,
a vzápětí sami sebe objevíme opět na začátku.
Někdy budeme mít sto chutí to celé vzdát.
Někdy budeme mít pocit, že jsme za celou dobu nijak nepokročili.
Někdy možná budeme proklínat den, kdy jsme se na tuto cestu vůbec vydali.
A přesto - celou tu dobu - se hojíme, uzdravujeme.
Ano. Uzdravujeme.
Rozpouštíme, rozvazujeme miliony karmických let. Rozpouštíme podmiňování strachem. Setkáváme se s ryzostí života.
Navracíme se k přírodě, k Zahradě, k divočině, ve které jsme byli počati.
Není to vždy jednoduché. A není to vždy klidné.
Není to vždy ta spiritualita, kterou jsme čekali.
Není to vždy láska a světlo a radost a pozitivita a čisté, ničím nerušené Vědomí.
(To jsou jen sny vystrašených dětí.)
Ne. Toto je skutečné probouzení. Jdeme cestou skutečného života. Jsme unavení z nesmyslů a falešných příslibů.
Skrze pláč, vášeň i smích směřujeme k celistvosti.
Všechny naše staré sny se zhroutily. Ale ne my samotní.
Stále s námi mohou být hlasy strachu, hanby nebo pochybností, ale my už jsme větší než oni.
Stále mohou být dny, kdy si připadáme velmi malí, ale také jsou dny, kdy cítíme, že udržíme celý Vesmír ve svých dlaních.
Museli jsme se téměř zbláznit, abychom se mohli stát doopravdy normální. Museli jsme prasknout, abychom se stali celistvými. Vyměnili jsme starou potřebu jistoty za život plný dobrodružství, a stará smutná dogmata za vzrušující nevědění.
Teď už dokážeme nacházet jistotu v nejtemnějších zákoutích, krásu na nejopuštěnějších místech, a lásku tam, kde jsme si mysleli, že je zakázáno milovat.
Příteli, život Tě nikdy neopustí, neboť Ty jsi život, a i tehdy, když padneš na zem, jsi podporován neviditelnými silami.
No a co. No a co! Tak občas spadneš. Potlučeš se přitom. Chvíli se možná stydíš. Vynaříkáš ze sebe staré sny. No a co! Vykřičíš ze sebe očekávání a pak pohledíš do tváře realitě a zjistíš, že nikdy, NIKDY není tak zlá, jak ses bál.
Znovu se zvedneš, oprášíš se, vrátíš se na cestu a kráčíš dál.
Popravdě - nikdy jsi tuto cestu neopustil.
Protože cesta nikdy neopustila… tebe.
Protože cesta se objevuje přímo pod tvými chodidly, v každém TEĎ, s každým krokem, ať už ho uděláš a nebo ne. Je v radosti z tvé jedinečné pouti, oslavuje tě takového, jakým jsi právě dnes, klaní se všem tvým pádům i vítězstvím.
Tak začni znovu, příteli.
Začni znovu.
A jdi dál.“

Jeff Foster (1980)

„V čase svého života snaž se žít – žít tak, aby se do této radostné doby vyměřené jak tobě, tak ostatním, kterých se ty sám svým životem dotýkáš, nevloudil děs ani smrt. Hledej dobro všude kolem sebe, a když nalezneš, vylákej ho z úkrytu a dovol, ať se hrdě zaskví v plné kráse. Vdechni duši a tělu alespoň nějaký smysl, neboť tak lze vzdorovat smrti. Odkrývej ve všem jen to zářivé a nezkažené. Posiluj odvahu v každém srdci – třeba ji jen hanebnost našeho krutého světa zavalila bolestí a samotou. Nevšímej si věcí příliš nápadných, jelikož nejsou hodny bystrého oka a laskavého srdce. Nad nikoho se nepovyšuj, před nikým se neponižuj. Pamatuj, že každý člověk je obdobou tebe samotného. Neber na sebe cizí vinu, nepyšni se cizí nevinou. Chovej v opovržení zlobu a hrubost, ale ne hrubého či zlého člověka. V tom by ses měl vyznat. Nestyď se za něhu a vlídnost, nastane-li však v čase tvého života chvíle, kdy je třeba zabít, učiň tak bez slitování. V čase svého života snaž se žít – žít tak, abys v onom čase zázraků nepřisypával na horu bídy a zármutku tohoto světa další valounky, žít tak, aby ses mohl usmívat nad nekonečnou blažeností a tajemstvím života.“

William Saroyan Čas tvého života

„Člověk se nikdy neobětuje v zoufalství, nýbrž v nadšení. Neočekává od svého obětování smutek a beznaděj, nýbrž naopak blaženost, která převýší všechno, co mu může poskytnout běžný život.“

Jean Dutourd (1920–2011) francouzský spisovatel

„Mnozí lidé se domnívají, že spokojenost a blaženost - a kdo by po těchto stavech netoužil! - záleží v přepychu a nádheře. Ale já se domnívám, že nepotřebovat zcela nic je božské. Potřebovat co nejméně je božskému nejbližší.“

Sókratés (-470–-399 př. n. l.) klasický řecký filozof

„V lásce získáváme největší blaženost, která kdy na světě byla.“

Platón (-427–-347 př. n. l.) klasický řecký filozof

„Štěstí a blaženost nezáleží ani v bohatství, ani ve vysokém úřadě nebo moci, nýbrž v bezbolestném klidu, umírněnosti citů a v takovém stavu duše, jenž dbá mezí určených přírodou.“

Epikúros ze Samu (-341–-269 př. n. l.) starověký řecký filozof

„KONEC SPIRITUALITY
Mou jógovou podložkou se stala země pod nohama.
Mým oltářem se stal kavárenský pult, vtip vyměněný s baristou, přátelský úsměv postupně vítězící nad zamrzlým obličejem, a celý svět, který má zájem.
Mým chrámem je obchodní dům, čekárna u zubaře, klidná ranní louka s jemným žlutým slunečním světlem a čerstvým vzduchem.
Mým guru je kručení v briše, melancholie večera, naděje i zoufalství nepřikrášleného bytí.
Není třeba nic přidávat.
Mým osvícením je obyčejný okamžik, světský prožitek prosáklý sladkým nektarem mé pozornosti.
Mým východiskem je dech a dech je i mým cílem.
Součástí mého rodokmenu je hladová kočka, jež mě zdraví při návratu z večerní procházky, jde kousek se mnou a přitom se otírá svým kožíškem o mou holeň. Má srst jemnou jako kašmírová přikrývka mé babičky, do které nás za chladných večerů balila. Srst se stává kůží, kočka se nonšalantními pohyby vydává prozkoumat vyhozený obal od bagety a já jdu dál.
Má spiritualita je hluboko v zemi, v její bahně, horku, v jejích útrobách, ve zvláštním i nepohodlném, ve stesku po mámě i v odvaze vstoupit do neprozkoumaných krajin mé psyché. Je v touze po domově a ve šťastně vyčerpaném návratu.
Moje blaženost nespočívá v ničem, co by mohla uchopit moje mysl, i kdyby hledala milion roků.
Má radost je prostá, jako radost těch, kteří žili život naplno a jsou připraveni zemřít.
Ulehnu na louce, batoh jako polštář, zajedu prsty do hedvábné, lepkavé trávy, a celý můj život splyne v jeden jediný okamžik, vzpomínku i momentální vjem, a i to se vzápětí rozplyne, i se mnou. Je jen louka, jemné žluté světlo, čistý osvěžující vzduch, naděje i příslib, plnost i milosrdenství.
Nehledejte mě. Nenajdete mě, a pokud ano - nepoznáte mě. Jsem neviditelný, neboť jsem se stal vším, co je viděno, vším, co je poznáno i stále nepoznáno.
Nepraktikuji spiritualitu. Rozpadl jsem se, rozložil, vykostil a znovuzrodil, znovu se stal člověkem, beztvarou formou. Povstal jsem znovu, neoddělitelný od všedního, vzkříšený smíchem ptáků sedících za úsvitu na elektrickém vedení.“

Jeff Foster (1980)

„Blaženě žil, kdo v skrytu prožíval život.“

Publius Ovidius Naso (-43–17 př. n. l.) římský básník

„Mlčela, lehce rumělá / (podle mě česky uměla)…/ udělal jsem jí z kundy prejt / …blaženě vzdychla:,, It was great!““

J. H. Krchovský kniha Nad jedním světem

„Nejsou to půvaby mládí, co zvětšuje u lidí blaženost a štěstí, ale ctnosti užitečné pro život.“

Xenofón (-430–-354 př. n. l.) starověký řecký historik a filozof

„Od dětí se můžeme naučit dvojímu:
jak žít a jak být blažený.“

Johann Wolfgang von Goethe (1749–1832) německý spisovatel

„Žít blaženě a žít ve shodě s přirozeností, to je totéž.“

Seneca (-4–65 př. n. l.) římský filozof

„Štěstí nepochází z velikosti života, ale z jeho malých a osvěžujících věcí, které se musí pěstovat a vyhledávat… Ostatně - štěstí nemusí být ničím veselým a blaženým, jsem si skoro jist, že štěstí mohou být velká a tragická jako umělecká díla.“

Karel Čapek (1890–1938) český spisovatel

„Přes všechen svůj blažený život jsou vladaři velmi šťastni v tom, že nemají nikoho, od koho by slyšeli pravdu, a jsou nuceni místo přátel mít lichotníky.“

Erasmus Rotterdamský (1466–1536) nizozemský renesanční humanista, katolický kněz a teolog

„Kdo je blažený? Ten, kdo je tělesně zdráv, duševně bystrý a má dobrou povahu.“

Thalés Milétský (-624–-547 př. n. l.) řecký filozof

„Velké duše mají tak silné a mocné uvažování, že i když mají velké vášně, a dokonce často prudší, než u běžných lidí, jejich rozum zůstává stále pánem a působí, že jim i zármutky slouží a přispívají k dokonalé blaženosti jejich života.“

René Descartes (1596–1650) francouzský filozof

„Blažený není ten, kdo má, po čem touží, ale ten, kdo netouží po tom, co nemá.“

Latinské přísloví

„Přátelství tanečním krokem obchází svět a volá nás všechny k chvále blaženého života.“

Epikúros ze Samu (-341–-269 př. n. l.) starověký řecký filozof

„Štěstí je taková duševní blaženost. :o)
Je to vlastně pravá podstata našeho života.
Náš život byl stvořen, kvůli tomu štěstí,
ne kvůli smutku nebo jinému utrpení.“

Tenife

„Peníze jsou lidská blaženost in abstracto: proto kdo už není schopen se z nich prakticky těšit, pověsí se na ně celým srdcem.“

Arthur Schopenhauer (1788–1860) německý filozof

„Z toho všeho, čím moudrost hledí zabezpečit blaženost celého života, je daleko nejdůležitější věcí získání přátelství.“

Epikúros ze Samu (-341–-269 př. n. l.) starověký řecký filozof

„Blažená chudobo, jsi beze strachu i bez nadějí.“

Walther von der Vogelweide (1170–1230) německý lyrik

„Předpokládejme, že byste mohli být blaženě šťastní, ale nezískáte vysokoškolský diplom. Jste ochotni vyměnit titul za štěstí? Nebudete mít tuto přítelkyni, nebo tohoto přítele. Jste připraveni vyměnit je za štěstí? Co vy na to? Nedosáhnete úspěchu, nic se vám nebude dařit a všichni vás budou mít za budižkničemu. Ale budete šťastní, blaženě šťastní. Jste ochotní to vyměnit za dobré mínění lidí o vás?“

Anthony de Mello (1931–1987) indický spisovatel

„Nikdy si nejsme jisti, že se nějaká nová idea nezmocní buď nás samých, anebo našeho souseda. Víme právě tak z nové historie jako ze staré, že takové ideje bývají často tak zvláštní, ba tak podivné, že nad tím zůstává rozum stát. Fascinace, která je téměř vždy s takovou ideou spojena, vytváří fanatickou posedlost, která způsobuje, že všichni disidenti, to jest lidé, kteří smýšlejí jinak – zcela lhostejné, jak dobrý úmysl mají nebo jak jsou rozumní – jsou upalováni zaživa, stínáni nebo masově sprovozeni ze světa modernějším kulometem. Nemůžeme se ani utěšovat myšlenkou, že něco takového patří dávné minulosti. Bohužel se zdá, že k přítomnosti nejen náleží, ale že je lze v obzvláštní míře očekávat ještě od budoucnosti. “Homo homini lupus” (Člověk člověku vlkem) – to je smutný, ale věčně platný výrok. Člověk má opravdu dostatečný důvod pro to, aby se bál neosobních sil, které sídlí v nevědomí. Tkvíme v blažené nevědomosti o těchto silách, protože se nikdy nebo alespoň skoro nikdy neprojevují v našem osobním jednání a za obvyklých okolností. Když se však na druhé straně lidé shluknou a vytvoří dav, uvolní se dynamismy kolektivního člověka – bestií nebo démonů, kteří v každém jednotlivci dřímají, dokud se nestane součástí masy. Člověk uprostřed masy klesá nevědomě na nižší mravní i intelektuální úroveň; na úroveň, která je stále pod prahem nevědomí připravena prorazit, jakmile je podpořena a vylákána vytvořením masy.“

Carl Gustav Jung (1875–1961) švýcarský psychiatr a psychoterapeut, který založil analytickou psychologii

„Věčné nicnedělání je vlastně trest pekelný - zdá se však, že ho zatím mnozí pokládají za rajskou blaženost.“

Charles Louis Montesquieu (1689–1755) francouzský společenský komentátor a politický myslitel

„Blažení, kdož mají.“

Euripidés (-480–-406 př. n. l.) starověký aténský dramatik

„Nevědomost je blažená, říká se, ale já tomu nevěřím. Nevědomost je past, která vede lidi k tomu, aby činili nesprávná rozhodnutí.“

Colleen McCullough (1937–2015) australská spisovatelka

„Duchovní blaženost je pravý základ lidského života, neboť život byl stvořen kvůli štěstí, ne kvůli starosti, k radosti, nikoli k zármutku.“

Abdu’l-Bahá (1844–1921) syn Bahá'u'lláhova a vůdce Bahá'í Faith

„Manželství je nejen stav blaženosti, ale někdy i soudní proces.“

Alexis Carrel (1873–1944) francouzský chirurg a biolog

„Blažený není ten, kdo má, co si přeje, ale ten, kdo si nepřeje, co nemá.“

Anthisthenes

„Mnozí lidé spokojí se málem rozumu, málem ctnosti, málem blaženosti, jen když mají mnoho peněz.“

Vincenc Zahradník (1790–1836) český duchovní a teolog

„Bůh má sám v sobě všechnu moc, aby tě ochránil, všechnu moudrost, aby tě vedl, všechno milosrdenství, aby ti odpustil, všechnu milost, aby tě obohatil, všechnu spravedlnost, aby tě [jí] oděl, všechnu dobrotu, aby tě zaopatřil, a všechnu blaženost aby tě korunoval.“

Thomas Brooks (1608–1680) anglický puritánský

„Bližní – to není jen tvůj přítel, příbuzný nebo známý; to není jen člověk ctnostný, přátelský; to není jen ten, kdo tě má rád a kdo ti neodmítne žádnou laskavost, nýbrž každá lidská bytost, každá duše, kterou Bůh stvořil. Ba i ten, kterého jsi nikdy neviděl, jehož neznáš ani jménem ani od vidění, i ten, který s tebou jedná zle a pronásleduje tě, patří mezi tvé bližní. Také jeho máš milovat jako sebe samého s vytrvalou touhou po tom, aby i on byl blažený a šťastný v každém směru, a s bezmeznou snahou ochránit jej před vším, co by jej mohlo na těle či na duchu zarmoutit nebo zranit.
John Wesley, Kázání“

John Wesley (1703–1791) křesťanský bohoslovec

„Štěstí je taková duševní blaženost. :o)
Je to vlastně pravá podstata našeho života.
Náš život byl stvořen, kvůli tomu štěstí,
ne kvůli smutku nebo jinému utrpení.“

Tenife

„Jednoho dne se ožení a na krátkou chvíli budou prožívat tu krátkou, neskutečnou blaženost, která sama v sobě nese svou pomíjivost, a proč se tudíž radovat. A uchovají si, snad si na ni dokonce uchovají vzpomínky do doby, kdy tělo už nemá tělu co říci, protože alespoň paměť trvá.“

William Faulkner (1897–1962) americký spisovatel

„Blaženost není odměnou ctnosti, nýbrž sama ctnost.“

Baruch Spinoza (1632–1677) nizozemský filozof

„Díky blažené přírodě, že učinila nezbytné věci snadno přístupnými, nesnadné věci pak nikoli nezbytnými.“

Epikúros ze Samu (-341–-269 př. n. l.) starověký řecký filozof

„Ve věčnost nevěř, jen pohleď, jak hodina krátí rok i blažený den.“

Quintus Horatius Flaccus (-65–-8 př. n. l.) římský lyrik

„Blaženost, ktorá druhým neblaží, to blaženosť je ubohá.“

Andrej Sládkovič (1820–1872) slovenský básník a překladatel

„Na každého muže, který mluví ze spaní, přijde nejméně deset, kteří mlčí a přitom se blaženě usmívají.“

Karl Farkas (1893–1971) rakouský herec a spisovatel

„O počtu pak všech předurčených lidí, jaký jest, praví někteří, že tolik bude z lidí spaseno, kolik andělů padlo. Někteří však, že tolik bude spaseno, kolik andělů zůstalo. Někteří však, že tolik z lidí bude spaseno, kolik andělů padlo a nad to tolik, kolik andělů bylo stvořeno. Ale lépe se řekne, že „jedinému Bohu je znám počet vyvolených, určený pro místa v blaženosti na výsosti“.“
De numero autem omnium praedestinatorum hominum, quis sit, dicunt quidam quod tot ex hominibus salvabuntur, quot Angeli ceciderunt. Quidam vero, quod tot salvabuntur, quot Angeli remanserunt. Quidam vero, quod tot ex hominibus salvabuntur, quot Angeli ceciderunt, et insuper tot, quot fuerunt Angeli creati. Sed melius dicitur quod soli Deo est cognitus numerus electorum in superna felicitate locandus.

Tomáš Akvinský (1225–1274) italský dominikánský kněz římskokatolické církve

„Ze všech možných činů ten sobě obírej, kterýž jest nejpříhodnější k obecné blaženosti; hleď sebe a všechny jiné cítící tvory, jakkoli můžeš, oblažiti; rozmnožuj dobré v komkoli a jakkoli můžeš; směřuj všemi smysly a skutky svými k všeobecnému lepšímu.“

Vincenc Zahradník (1790–1836) český duchovní a teolog

„Zakouším pravdu, že láska je nějak poslední a nejvyšší, k čemu se člověk může vzepnout… Chápu, že člověk, i když mu už na tomto světě nezbývá vůbec nic, může být blažený (byť i jen na okamžik), je-li ve svém nejhlubším nitru oddán obrazu milovaného člověka.“

Viktor Frankl (1905–1997) rakouský horolezec, neurolog, psychiatr a vysokoškolský pedagog

„Je nerozvážnost prozkoumávat, zbožnost věřit, bezpečnost kázat a věčná blaženost znát Trojici.“

Thomas Adams (1583–1652) anglický kněz a údajný kazatel

„Blažený je, kdo daleko od ruchu na býčcích oře otcovské pole.“

Quintus Horatius Flaccus (-65–-8 př. n. l.) římský lyrik

„Jsou-li pekelné tresty věčné, může se snadno stát, že otec se dostane do nebe a syn do pekla. Může pak otec pociťovat nebeskou blaženost, je–li takto navěky od svého syna oddělen?“

Augustin Smetana (1814–1851) Český filozof

„Jak toho času panovat počal, jak ale na jeho císařský trůn dosedl, tu hned potokové blaženosti téci počaly, neboť od roku 1781 každej tejden patenty a nový zemský nařízení pro všeobecný blaho od něj přicházely, nebo ještě mnoho k vykořenění a napravení zlých věcí měl.“

Josef II. (1741–1790) císař

„Nejsou blažení, o jejichž bohatství nikdo neví.“

Latinské přísloví

„Štěstí je taková duševní blaženost. :o)
Je to vlastně pravá podstata našeho života.
Náš život byl stvořen, kvůli tomu štěstí,
ne kvůli smutku nebo jinému utrpení.“

Tenife

„Když jsem poprvé uviděl Kreml a Vasilije Blaženého, vhrkly mi slzy do očí, tak mocný jsem měl dojem, že jsou jakousi mou součástí.“

Viktor Michajlovič Vasněcov (1848–1926) ruský umělec

„Trening duše k takovému našemu vytváření musí se podnikat denně a neúnavně – neboť hotově to nedědíme. Duše roste stejně jako tělo a proto i zaniká, jen vlohy dostáváme. Trening duše je její schopnost milovati. Láska se musí stejně pěstovat a cvičit, aby duše byla schopna milovat svět správně - dříve se říkalo objektivně - hodnotiti jej, aby splývání bylo dokonalé a beze zbytku.
Tehdy pocit svobody je naprostý a blažený. Je to nejvyšší možný stupeň blaženosti u člověka: to značí zůstat člověkem, žít, říkati své ano k životu i k světu i k svému já.“

Emil Filla (1882–1953) český malíř a sochař

„Bolest a hloupost vedou k velké blaženosti a dokonalému poznání, neboť Věčná Moudrost nic pod sluncem nestvořila nadarmo.“

Chalíl Džibrán (1883–1931) libanonský výtvarník, básník a spisovatel

„Krátké šílenství blaženosti zažívají jen ti, kteří trpí nejhlouběji.“

Friedrich Nietzsche (1844–1900) německý filozof, spisovatel

„Darovaný květ ne jen tak ledajaký. Tolik tajemství ukrývá, a shůry se usmívá. Svět blaženosti prožívá….“

jarka jaroslava stlukova

„Koupu se blaženě ve své bolesti. Cítím se jako Joker, který odpráskl prvního člověka.
Cítím vlastní bolest se smíchem na tváři a slzami v očích. Tak crazy shit“

Veronika Rysová