„Neodpusť si to, čím se proviníš opilý: ví-no není vinno, ale vina je na tom kdo pije.“

„Buď jsem nevinen, pak žádnou milost nepotřebuju, nebo jsem vinen, a pak je milost popřením rozsudku. Žádná milost tě nezbaví viny, jenom zruší trest a tím tě odsoudí k životu s vědomím neodpykané viny. To je ponižující. Pro člověka, který uznává svou vinu, je důstojné jenom to, že přijme trest.“

„Ten, kdo je odsuzován druhými za to, co není jeho vinou, se jako vinen cítí. Ten, jehož slova ranila tolik lidí a přesto se tím netrápí, svou vinu bude navždy zapírat. Jak smutný je svět.“

„Když jsem musel na cestách předstírat opilost, musel jsem být střízlivý, protože když jsem opilý, nevím, jak se opilci chovají.“

„Žádná vina není zapomenuta, když o ní ví svědomí.“

„Člověk by měl být vždy opilý. To je vše, na čem záleží ... Ale s čím? S vínem, s poezií nebo s ctností, jak jste si vybrali. Ale opijte se.“

„Minulost nedávej za vinu, nevíš totiž, kdy ty se staneš minulostí.“

„Soucit má podivnou dialektiku. Hned vinu předpokládá a hned ji zase zamítá, a proto se předurčení k soucitu nese tím hůře, čím duchovnější je neštěstí.“

„Vyhni se opilému, jakož i bláznu!“