„Přiletěl jsem na jeden den do Guatemaly. Na soukromé univerzitě Francisco Maroquín, posazené v kouzelném údolí v takové skoro džungli, jsem dostal čestný doktorát. Odskočil jsem si tam ze státní návštěvy Mexika. Přijedete tam a oni vás zavedou do knihovny, do dokumentačního oddělení, ukazují vám, co všechno tam mají, a říkají, tak jestli chcete, uděláme malou zkoušku, co je tady v rámci knihovny pod jménem … Ten šok, když zjistíte, co v té guatemalské univerzitě mají mých textů a odkazů na mé texty, je naprosto deprimující. Hned vedle jsou živé sopky. Je to Guatemala. V noci spíte a mezi třetí a čtvrtou hodinou se ozve podivný zvuk, a přestože jste nikdy u sopky nebyli a nevíte, jak má sopka dunět, tak v tom polospánku přesně víte, že to udělala sopka, že to není jiný zvuk. Svou veledůležitost bychom opravdu neměli přeceňovat. Svět je vůči nám hodně shovívavý, hodně férový a hodně pozorný. Ani nevím, jestli si to zasloužíme.“