„Hrome! Hrome! Tady jsou všichni divný!“

„Na nepřítele se musí udeřit jako hrom a blesk.“

„Slovo má lehkost větru a sílu hromů.“

„Skutečné lásce neuškodí ani síla hromů a blesků.“

„Zeus neměl nadání přesvědčovat a často se uchyloval k hromu.“

„Můj pancíř je jako deset štítů na sobě, moje zuby jsou meče, moje drápy oštěpy, úder mého ocasu hrom, moje křídla uragány a můj dech smrt!“

„Přemohl jsem krokodýla, přepral velrybu, medvědovi vyprášil kožich a lvovi dal přes hubu. Jsem zlý! Včera jsem spoutal blesk a zatknul hrom, zabil skálu a zranil kámen. Jsem tak strašný, že i lékům se ze mě dělá špatně!“

„Slyším hromy a kapky vody, jak bouchají do silnic a oken od pokojů..
Vidím blesky, jak barví černou oblohu.
Dívám se na lidi, jak se bojí o své životy a nekoukají z oken na tu krásu, protože se to prý nesluší..
Nemám stejný názor, ať mě klidně zabijí, ať si posluší.“

„Tam co stojí Ona je mojí naděje stom.. padá z něj naděje list do toho udeří hrom..
Tam co stojí Ona je mojí naděje tok.. je mojí naděje břeh… v okamžik zazvoní zvon… Tam co dává ruce je života dar.. je jako života lék..  je jako života zrod.. Tam kam klade nohy je jako zasadit mech.. je  jako ucítit vítr.. je jako vyrazit dech…

Tam co stála Ona už nebude stín..  už nebude klid.. už nebude den… Tam co Stála Ona už neroste strom.. teď stojí tam kmen … kmen bude tlít… Tam co dala ruce je života skon.. je života zmar.. zmatek a zlo… Tam co dala nohy z břehu je zbor.. z mechu je písek a z písku sklo..“