Citáty z knihy

Manon Lescaut

„Jen zapalte si hranici
a upalujte lidi!
Tamten na soudné stolici
to spravedlivé vidí.
Bůh nezatratil Magdalenu,
Bůh neodvrátil od ní tvář.“

„Jak hněvati se na labuť, že nemá všechny ctnosti husy!“

„Chtěla, bych být tou myšlenkou, která te ráno budí.
A zatím jsem jen milenkou, jež trápí tě a nudí.“

„Odvykněte si lhát!
Lež hrozné nemám rád!
Kdo lže, ten krade a pak visí.
Kdo lže, ten vždycky ublíží si.
Lez je šminka, která hyzdí tvář,
lež je účes, který nesvědčí.
Ať podívá se do zrcadla lhář,
ať se sám o tom přesvědčí!
Lež je maskovaná ohyzda.
Lhář se nejvíc obelhává sám.
I když sám se přitom hezký zdá,
je to jen chvilkový klam!“

„Je lehko být ctnostný, když chybí ti k životu síla.“

„Rolničky střásájí svůj smích
a sníh je bílý jako tvaroh.
Pojď ke mně, já to věděla,
že dodnes mohou se dít divy,
že jednou potkám anděla
a že ten anděl bude živý.
Pojď rozpustit mé kadeře,
pojď rozžat v domě všecky svíce.
Ach spáti, spát v té nádheře…
Pojď, půjdeme již do ložnice…“

„Muž honí zvěř a z pušky střílí,
muž s mužem pro hloupost se bije,
vymyslil dobro, zatím zlý je,
muž vymyslil si dlouhou chvíli,
ro každou malichernost šílí.“

„Bůh nezatratil Magdalenu,
Bůh neodvrátil od ní tvář,
však ten, kdo kupuje si ženu,
je ďáblův muž a otrokář!“

„Jaké si děláte starostí. Proč? Proč to?
Vždyť život trvá chvíli,
ach, vždyť ten život milý
je jeden, jen jeden, jen jeden…“

„Když se dva lidé zpronevěří, neuzdraví je ani lék a víckrát si už neuvěří. Tak milujte se vespolek.“

„Vždyť nechci od vás nic než sladkou vaší něhu.
Ach, proč bych chtěla víc, vždyť život je jak vločka sněhu.
Co byste mně moh dát, co nad životem stojí?
Mějte mě prostě rád a buďme prostě svoji.“

„Pojď ke mně, já to věděla, že dodnes mohou se dít divy, že jednou potkám anděla a že ten anděl bude živý…“

„Spolehněte se na mou Čest
a na něžnost, již vnukla jste mi,
že stihne spravedlivý trest
každého Člověka na tě co zemi,
jenž by vám přeložil stéblo přes cestu.“