Citáty o lži a zradě

„Tolik času bylo při této bolesti promarněno.“

Ray Bradbury (1920–2012) americký spisovatel

„Všechny cestou vedou… ke zklamání.“

Oscar Wilde (1854–1900) dramatik, prozaik a básník

„Teprve zklamání odhalí, jak velké byly naše naděje.“

Patricie Holečková (1950) česká spisovatelka

„Zklamání je nejpůsobivější prostředek, jak přivést lidi na správnou cestu.“

Jean Dutourd (1920–2011) francouzský spisovatel

„I přes tisíceré zklamání dál budu věřit lidem, protože právě ten nekonečný koloběh očekávání, zklamání a smíření dělá člověka člověkem.“

Rostislav Steiner

„Zklamání je jen další level tvojí síly“

Lukáš Sedláček

„Největší zklamání, které můžeme zakusit, je zklamání v sobě.“

Alexandr Nikolajevič Ostrovskij (1823–1886) ruský dramatik

„S člověkem je to stejné jako se stromem. Čím více se snaží vystoupat do výšky a ke světlu, tím prudčeji se jeho kořeny propadají do země, do temnoty, do hlubin - do zla.“

Friedrich Nietzsche (1844–1900) německý filozof, spisovatel

„Jestliže je lež tolik podobná pravdě, kdo si pak může být jist, že je opravdu šťasten, Viktore?“

Mary Shelley Frankenstein

„Člověk je tedy jen přetvářka, lež a licoměrnost, o sobě i vůči ostatním. Nechce, aby mu drzí říkali pravdu; dává si pozor, aby ji druhým neříkal sám; a všechny tyto sklony, tak nesmiřitelné se spravedlností a rozumem, mají svůj přirozený kořen v jeho srdci.“

Blaise Pascal (1623–1662) francouzský filozof, matematik, fyzik, spisovatel

„Pokud jste pro milovanou osobu udělali maximum a ona si vás ani tak nevybrala, není důvod k slzám.
Udělali jste vše co jste mohli, že oni si toho nevážili už není váš problém.“

Veronika Kierová

„Ví Bůh, že se nikdy nemusíme stydět za slzy, neboť to je déšť na oslepující prach země, který pokrývá naše tvrdá srdce.“

Charles Dickens (1812–1870) anglický spisovatel a společenský kritik

„Všechno utrpení kolem nás je i naším utrpením, nemáme všichni jedno tělo, zato jeden růst, a ten nás provází všemi bolestmi v té či oné podobě.“

Franz Kafka (1883–1924) český spisovatel židovského původu

„Člověk holduje raději dobru než zlu, ale podmínky tomu nepřejí.“

Bertolt Brecht (1898–1956) německý básník, dramatik, divadelní režisér

„Trpělivost a dlouhý čas zmohou víc nežli vztek a síla.“

Jean De La Fontaine (1621–1695) francouzský básník, spisovatel a autor bajek

„Kde leží tvůj poklad, tam bude i tvé srdce.“

Joanne Rowling kniha Harry Potter a Relikvie smrti

„V životě nevěř tomu, kdo tě klame, ale nezklam toho, kdo ti věří.“

Neznámý autor

„Ten pocit když nejde bolest vyjádří pláčem ani křikem…“

m1ch4elaw4lk3r

„CESTA POKORY
Cesta probuzení není cesta pro slabé povahy.
Učí nás pokoře. Ó ano! Srazí nás na kolena. Mnohokrát.
To, co jsme si o sobě mysleli, že víme, se chvílemi rozpustí do nicoty.
Naše nejzářivější vhledy, úžasné znalosti, naše životní práce, to vše se může rozpadnout v prach.
Někdy bez varování.
Bude od nás vyžadováno, abychom začali znovu, a znovu, a znovu.
A zase znovu.
(Zmínil jsem už, že to není cesta pro slabé povahy?)
Ó ano! Samozřejmě, že se také dotkneme blaženosti a radosti z bytí!
Budou dny, kdy se budeme smát tomu, jak jsou věci prosté.
Ale také se od nás bude chtít, abychom čelili svým nejhlubším strachům, podívali se do tváře temnotě a tmě, kterou v sobě máme. Abychom se vydali na místa, kde žijí naše nemilované části.
Zavede nás to do krajiny zármutku, o kterém jsme ani neměli tušení. Vypláčeme miliony slz za opuštěné, osamělé děti - v sobě i ve světě.
Budeme zuřit a spílat nebesům, svým rodičům, všem učitelům, za to, že nemám nedali to, co jsme potřebovali. Lžím, kterými jsme byli krmeni. Všem, kteří tam pro nás nebyli, když jsme je nejvíc potřebovali.
Budou dny, kdy se budeme třást strachy.
Budou dny, kdy se půda pod našima nohama otevře, polkne nás a zase vyplivne.
Budou chvíle, kdy si pomyslíme, že jsme dosáhli cíle této cesty,
a vzápětí sami sebe objevíme opět na začátku.
Někdy budeme mít sto chutí to celé vzdát.
Někdy budeme mít pocit, že jsme za celou dobu nijak nepokročili.
Někdy možná budeme proklínat den, kdy jsme se na tuto cestu vůbec vydali.
A přesto - celou tu dobu - se hojíme, uzdravujeme.
Ano. Uzdravujeme.
Rozpouštíme, rozvazujeme miliony karmických let. Rozpouštíme podmiňování strachem. Setkáváme se s ryzostí života.
Navracíme se k přírodě, k Zahradě, k divočině, ve které jsme byli počati.
Není to vždy jednoduché. A není to vždy klidné.
Není to vždy ta spiritualita, kterou jsme čekali.
Není to vždy láska a světlo a radost a pozitivita a čisté, ničím nerušené Vědomí.
(To jsou jen sny vystrašených dětí.)
Ne. Toto je skutečné probouzení. Jdeme cestou skutečného života. Jsme unavení z nesmyslů a falešných příslibů.
Skrze pláč, vášeň i smích směřujeme k celistvosti.
Všechny naše staré sny se zhroutily. Ale ne my samotní.
Stále s námi mohou být hlasy strachu, hanby nebo pochybností, ale my už jsme větší než oni.
Stále mohou být dny, kdy si připadáme velmi malí, ale také jsou dny, kdy cítíme, že udržíme celý Vesmír ve svých dlaních.
Museli jsme se téměř zbláznit, abychom se mohli stát doopravdy normální. Museli jsme prasknout, abychom se stali celistvými. Vyměnili jsme starou potřebu jistoty za život plný dobrodružství, a stará smutná dogmata za vzrušující nevědění.
Teď už dokážeme nacházet jistotu v nejtemnějších zákoutích, krásu na nejopuštěnějších místech, a lásku tam, kde jsme si mysleli, že je zakázáno milovat.
Příteli, život Tě nikdy neopustí, neboť Ty jsi život, a i tehdy, když padneš na zem, jsi podporován neviditelnými silami.
No a co. No a co! Tak občas spadneš. Potlučeš se přitom. Chvíli se možná stydíš. Vynaříkáš ze sebe staré sny. No a co! Vykřičíš ze sebe očekávání a pak pohledíš do tváře realitě a zjistíš, že nikdy, NIKDY není tak zlá, jak ses bál.
Znovu se zvedneš, oprášíš se, vrátíš se na cestu a kráčíš dál.
Popravdě - nikdy jsi tuto cestu neopustil.
Protože cesta nikdy neopustila… tebe.
Protože cesta se objevuje přímo pod tvými chodidly, v každém TEĎ, s každým krokem, ať už ho uděláš a nebo ne. Je v radosti z tvé jedinečné pouti, oslavuje tě takového, jakým jsi právě dnes, klaní se všem tvým pádům i vítězstvím.
Tak začni znovu, příteli.
Začni znovu.
A jdi dál.“

Jeff Foster (1980)