Citáty o pomoci a podpoře

„Závist, ta odporná jímka našich zklamaných nadějí, nevyzrálých schopností, nedosažených úspěchů a podrážděných tužeb.“

„Jak můžete být upřímní k ostatním lidem, když nejste upřímní sami k sobě.“

„Naděje je to s křídly, co hnízdí uvnitř nás a pěje píseň beze slov a stále zvedá hlas.“

„Pokud si někdo myslí, že mír a láska jsou pouze klišé, od kterých se mělo upustit již v 60. letech, to je problém. Mír a láska jsou věčné.“

„Když vím, že můžu pomoci, tak by ode mě bylo srabský někde se schovávat. To máte jako ve válce, když je mobilizace. Prostě jdete, protože nebojujete jen za sebe, ale za stát.“

„Jestliže si udržuješ klid, když všichni ostatní ztrácí hlavu, je to tím, že jsi nepochopil podstatu problému.“

„Když zamkneš dveře před všemi omyly, zůstane za nimi pravda.“

„Chybí mi tvé mužské objetí. Tvůj rachot, co v noci provádíš a tvé dupání, když do kuchyně míříš. Tvá podpora, kterou nedostávám… Protože zde nejsi.“

„Nezáleží na tom, že vůl je vůl, chyba je, dělá-li se z něho lev.“

„Čím blíže jsou lidé pravdě, tím jsou snášenlivější vůči cizím omylům. A opačně.“

„Lidé se obávají neznáma. Jest pravda, že každé opuštění starého znamená nejistotu - skok do tmy. Avšak kdo chce pomoci sobě a jiným, musí opustit dobré, aby mohl vybojovat lepší. Nesmí držeti pevně vrabce v hrsti jen proto, že je lepší než holub na střeše. Bez odvahy ke změně není zlepšení, a tak není ani blahobytu!“

„Veřejným financím může pomoci jediné: když zvýšíme výdělečnou schopnost obyvatelstva..“

„Dlouho jsem věděl, že způsob, jak držet děti od problémů, je udržet jejich zájem o různé věci.“

„Všechny těžké věci, které jsem ve svém životě zažil, všechny mé problémy a překážky, mě posílily.“

„Je chybou nedávat lidem šanci naučit se samostatnosti, když jsou mladí.“

„Problém světa spočívá v tom, že příliš mnoho lidí vyrůstá. A zapomínají.“

„Největší problém tohoto světa je ten, že všichni rychle stárnou.“

„Přání mohou být jen tam, kde jsou naděje. V každém přání je vždycky také záblesk štěstí.“

„Demokracie je vláda lidu,“ vysvětloval Milo. „A lid jsme my, ne? Takže si ty peníze můžeme rovnou nechat a na vládu jako na pouhého zprostředkovatele se vykašlat. Upřímně řečeno, byl bych nejradši, kdyby vláda dala od války vůbec ruce pryč a uvolnila prostor svobodnýmu podnikání. Kdybychom vládě zaplatili, co jí dlužíme, posilovali bychom jenom zbytečně její kontrolní funkci a odrazovali bychom jiný individuální podnikatele od bombardování vlastních lidí a letadel. Brzdili bychom tím jejich iniciativu.“