Citáty o společnosti a politice

„Demokracie rozkvétá, byť s kosmetickou vadou: ti kteří kradli po léta, dnes dvojnásobně kradou.“

„Vede-li inženýr dráhu, nevede ji přes vrchol hory, nýbrž oklikou po jejím úpatí. Tato oklika není kompromis mezi přímostí tratě a výškou hory, je to prostě velmi přesné počítání se skutečnými fakty. V politice se však nepracuje inženýrsky: udělá se projekt a čeká se, s jakými překážkami se setká, a teprve potom se handluje o nějakou tu okliku. Řeší-li se všechno kompromisem, znamená to, že nejsou předem váženy okolnosti, s nimiž bude nutno dále prakticky počítat: tomu se ovšem říká fušerská práce.“

„Ano, mnoho se změnilo, ale lidé zůstávají stejní, jenomže teď víme líp, kdo je kdo. Kdo je slušný, byl slušný vždycky, kdo byl věrný, je věrný i teď. Kdo se točí s větrem, točil se s větrem i dřív, kdo myslí, že teď přišla jeho chvíle, myslel vždycky jen na sebe. Nikdo se nestává přeběhlíkem, kdo jím nebyl vždycky, kdo mění víru, nemá žádnou… Národ nepředěláš, ledaže bys měl na to staletí, jenom davy můžeš vést dnes tak a zítra tak. Kdo nenávidí, měl v sobě tu nenávist vždycky, kde by se v něm tak najednou vzala! Kdo sloužil, bude sloužit dál, kdo chtěl dobré, bude zase chtít dobré. Ani vůle se nemění. Nedívej se do tváře, která se změnila, nikdo se nestane krásnějším tím, že změnil tvář. Tvrdá zkouška je i tvrdé poznání. Budoucí foliant našich dějin o této době bude mít jeden podtitul: Kdo byl kdo. I dobrá paměť patří k těm stálým věcem, jichž je a bude třeba.“

„Nejúčinnějším způsobem, jak zničit lidi, je popřít a zničit vlastní chápání jejich historie.“

„Já nestojím proti náboženství, nýbrž proti náboženství zvrhlému, které potřebuje politiky, aby jej hájili.“

„Vy jeden, každý musíme snést mínění druhého. Demokracie znamená diskusi.“

„A tak sebou zmítáme dál, lodě deroucí se proti proudu, bez přestání unášeni zpátky do minulosti.“

„PŘED SVATBOU mluvte o účtech, výchovných stylech, úvěrech, dluzích, náboženství, o tom, jak jednat s rodinou, jaká přesvědčení budou vštěpována vašim dětem, o traumatech z dětství, o sexuálních očekáváních, o očekáváních partnera, o finančních očekáváních, o rodinné zdravotní historii, o historii duševního zdraví, o věcech, které chcete před smrtí zažít, o vysněném domovu, o kariérách a vzdělání, o politických názorech a o čemkoliv jiném, co vás napadne. SAMA LÁSKA TOTIŽ NESTAČÍ!“

„Historie je věda o tom, co se nikdy nestává dvakrát.“

„Rap? To je opravdu nevkusné… jak tomu vůbec můžete říkat hudba? Já mám rád hudbu. Mám rád všechny její žánry. Opravdu. Mám rád Brooka Bentona, miluju jeho zpěv. Nebo Raye Charlese. V tomhle jsem opravdu maximálně přístupný. Ale nazývat rap hudbou a dávat jej tak do společnosti těchto pánů? Ne, ne, ne! Musíte pro to najít nějaké jiné označení.“

„Ideální demokracie, to je hledání společného jmenovatele všech názorů.“

„Demokracie v zásadě znamená vládu lidu, od lidu, pro lid… ale lidé jsou retardovaní. Takže řekněme, vláda retardů, od retardů, pro retardy.“

„Demokracie ničí sama sebe, protože zneužívá svého práva na svobodu a rovnost. Protože učí své občany, aby považovali drzost za právo, bezpráví jako svobodu, neomalený projev jako rovnost a anarchii jako pokrok.“

„Svoboda v kapitalistické společnosti zůstává vždy stejná jako v starořeckých republikách: svobodou pro majitele otroků.“

„Čím více se společnost vzdaluje od pravdy, tím více nenávidí ty, kteří ji říkají.“

„Hudba je jazyk Boží; je to svatá věc. Hudba a duch jsou totéž, jako dvě ruce. Hudba není náboženství. Je stejná v chrámech Indie, v Himálajích, ve vesnici v Africe.“

„Mám sen, že moje čtyři malé děti jednou budou žít v národě, kde je nebudou soudit podle barvy jejich pleti, ale podle jejich charakteru.“

„Komunistická strana se chce stát moderní levicovou stranou. Úmysl je to jistě bohulibý, ale brání mu v tom některé podstatné překážky. První je ta, že těleso může zaujmout prostor pouze tehdy, není-li již tento prostor obsazen jiným tělesem; jinak musí předchozí těleso vytlačit. Prostor moderní levicové strany u nás je a – v souladu s evropskými tradicemi – bude obsazený sociální demokracií. Blíže ke středu, ale koneckonců také nalevo, jsou kromě toho socialisté… Za této situace by se měla komunistická strana hrdě přihlásit ke své dosavadní strategii života bez budoucnosti a stát tak ve své poznané pravdě. Našla by jistě dost přívrženců, kteří neviditelné ztráty nevidí, milují poslušnost a bojí se samostatného myšlení. Její diskontinuitní obrat, kromě toho, že směřuje do zaplněného prostoru, je spojen se ztrátou tradic a vzbuzuje podezření z úmyslu ještě větší nečitelnosti. Pokud by se komunisté nazvali například Stranou práce, mohli bychom si je splést s labouristy. Jejich dosavadní název naopak žádné zmatení pojmů neumožňuje, protože se dostatečně vryl do našeho vědomí… komunistická strana byla a zůstává stranou extrému. A jako taková má ve společnosti své přirozené, i když okrajové místo. Nelze ji zrušit, jako nelze rušit horečku. Její volební výsledky budou měřítkem intenzity nemoci naší společnosti, sociální rakoviny, ze které se zvolna začínáme uzdravovat.“

„Odpustit znamená uzavřít minulost.“