Citáty na téma dilema

„Dilema od dřezu: Není lehké být hlavní kuchařkou a myčkou nádobí a přesto zůstat sexy.“

„V Hamletovi totiž nejde o dilema života a smrti, ale o bytí a nebytí – a to je dost velký rozdíl. Shakespeare asi věděl, proč Hamletova otázka zní: "Být, či nebýt?", a ne "Žít, nebo nežít?", jak je to v Saudkově překladu. Žití je to, co máme společné se všemi živočichy. Skutečné lidské bytí je dar posvěcený darem myšlení: "Myslím – tedy jsem!" konstatuje Descartes. A naproti tomu: "Co je člověk, umí-li na životě vydobýt jen potravu a spánek? Pouhé zvíře! Ten, který nám dal schopnost přemýšlet…jistě si nepřál, aby božský rozum v nás bez užitku hnil," uvažuje Hamlet.“

„Dilema nespokojenosti: 1. Muži byli šťastní, když tam pronikli a dosáhli vrcholu. 2. Dnes k tomu potřebují, abys ty dosáhla současně několika vrcholů.“

„Jádro, podstatu nelze vyjádřit žádným způsobem. Já s vámi pokračuji v rozhovorech, ale to, co říkám, není to, co bych rád řekl. To, co bych vám rád řekl, slovy říci nelze, a to, co bylo řečeno, není to, co bych vám rád sdělil. Je to věčné dilema, mystické dilema. Víš, ale nedokážeš to říci, a cokoli jsi řekl, není to, co znáš.“

„Vedle vizuálních dojmů mě jako geografa zajímá otázka generalizace, se kterou se tento obor dlouhodobě potýká. 271 typů přírodní krajiny na území Česka - je to hodně nebo málo? Do jaké hloubky členění je smysluplné se ponořit? Při zpracování této mapy se opět projevuje tradiční dilema unikátnosti a opakovatelnosti geografických jevů.“

„Řešte všechny své problémy meditací! Vyměňte neprospěšné náboženské spekulace za skutečný styk s Bohem. Očistěte svou mysl od dogmatické teologické veteše; vpusťte dovnitř svěží, léčivé vody přímého vnímání. Slaďte se s aktivním vnitřním Vedením; božský hlas zná odpověď na každé životní dilema. Ačkoli se lidská důmyslnost, jak se dostat do nesnází, zdá nekonečná, není Nekonečný pomocník o nic míň vynalézavý.“

„Jen se pozorně podívejme na všechny ideologie vytvořené velkými národy. I celé civilizace zničily samy sebe, protože Zákon - Konstanta, kterou se řídili, nebyla priorizovaná podle Zákona Stvořitele. Teď máme opět civilizaci pletoucí dohromady legislativu, různé smlouvy a tajné akce, které Zákon Stvořitele naprosto přehlížejí. Vyřadily člověka z cyklu života, protože mu zakázaly žít na Zemi svobodně, tak aby bylo zachováno naše nezávislé, úzké sepětí s přírodou, která respektuje Zákon Stvořitele. Dnešní „globální oteplování“ a veškeré znečištění lze vyřešit JEDINĚ, když začneme od základů, od samých kořenů. Nemusíme dlouze a nákladně bádat, abychom přišli na to, že životem podle Zákona Stvořitele, ZMĚNOU, veškeré znečištění přirozeně zmizí. To je právě dilema moderního vědeckého systému, že používá deduktivní postoj spolu s principy chemie a reakce. Nyní musíme dosáhnout vyšší úrovně rozlišování a uznat, že Alchymie nebo ZMĚNA je Ona konstanta a odpověď.“

„Někteří lidé si neuvědomujou.Že za svoje rozhodnutí platí hodnotou svého času. Jen čekají na smrt až seschnou a pak umřou. A během svého života se chovají duševně jako otroci. A píčujou na život protože jsou to slaboši co se pořídili víc celku než svému srdci a svim myšlenkám. To je konflikt mladých a starých v dnešní době. Protože stáří se hádají a jsou toxicky přesvědčení o tom co byla stabilita v jejich době. Stabilita dnes není mladí řeší svojí existenčn dilema. Přemyšlí nad hodnotou života nad hodnotou existence. Nad tím být lidská bytost Né nástroj vlád a žít traumaticky jako stroj na plození dětí na krmení trhu práce a průmyslu výrobního systému. Kazdej umí něco ale když je nám přehazovana naše lenost naší doby a demotivující přístup starších stracíme existenčně chuť žít a snažit se. Je to celkem dost nepřátelské chování od těch starších. Pritom nejlepší učitel je jít příkladem myslet produktivně.“

„Herečky stojí v životě nejméně před dvěma dilematy. Nejprve, kdy vlastně mít dítě. Tady jsem neváhala a když to přišlo, mělo divadlo smůlu. I když ho mám ráda, na prvním místě je rodina. Podruhé musíte řešit, že od určitého věku už takové role nepřicházejí. Pořád čekáte a čekáte a věříte, že něco přijde.“

„Dilema současného člověka je bolestné proto, že všechno ví, všeho je součástí, přitom na nic nemusí odpovídat, za nic nenese zodpovědnost. Jako Američané. Jsou zodpovědní za vyrabování bagdádského muzea? Oni by řekli, že vůbec ne. Je Evropan zodpovědný za migrační krizi? Řekne vám, že možná jeho vláda, ale ne on jako občan.“

„Mé vnitřní dilema bylo: buď se poddat cynismu, nebo opustit Octavia. Cynismus je prostředek, po kterém sáhne spousta lidí, zvláště s přibývajícími léty. Říkáme si, že už jsme přece dospělí, že nesmíme lásu vnímat jako něco absolutního, jedna skvrna přece neznamená, že je špinavý celý ubrus. A když je ta skvrna opravdu hrozná, postavíme na ni třeba vázu a hotovo. Je to tak zatraceně jednoduché! Cynismus je jako malý hádek, usadí se vám v zátylku a pokouší, láká.“

„Zbývajících sedmatřicet německých států se seskupilo do entity nazvané Německý spolek, která měla poskytnout odpověď na odvěké evropské dilema: když je Německo slabé, je lákadlem pro cizí – především francouzské – intervence, a když je jednotné, pak má dost síly na to, aby samostatně porazilo své sousedy, a svádí je proto k tomu, aby v reakci na nebezpečí spojili své síly. V tomto smyslu lze tvrdit, že po většinu historie bylo Německo pro mír v Evropě buď příliš slabé, nebo příliš silné.“

„Odjet do Španělska bojovat za republiku bylo nesmírně lákavé. Byl to způsob, jak se stát antifašistou, v atraktivním prostředí se zapojit do společnosti čelící velmi prostým dilematům.“

„Tragédie lidstva spočívá v tom, že lidé byli vybaveni přirozenou potřebou, kterou nelze uspokojit, aniž bychom sami sebe nepodváděli: potřebou nezávisle existujícího smyslu bytí. Stejně jako ostatní zvířata má člověk celou řadu potřeb – jídlo a pití, spánek, bezpečí a sex, možná jedna či dvě další věci – ovšem kromě toho máme trýznivou potřebu smyslu. Tuto potřebu lze naplnit pouze pomocí sebeklamu, který na sebe obvykle bere formu náboženství. Pokud sebeklam prohlédneme, zjistíme, že jsme chyceni v bezvýchodném dilematu: Život nemá smysl, ale my jsme předurčeni k tomu neustále smysl života hledat, i když neexistuje.“

„Pařížská ulice v Praze - secesní zázrak, který se v nedávných letech málem pomátl z dilematu, jestli je památkou, nebo není…“

„Člověk nemůže milovat všechny ženy. Stačí, když se to občas podaří s tou, po které touží. A nejsilnější touha je ta nenaplněná. Ta je zdrojem poezie a krásy. Je účelné ji trochu pěstovat. Rozkoš nebo touha? Věčné dilema.“

„O selhání
Stratila jsem motivaci disciplinu a víru mám dilema život můj je utrpení podlehla jsem svému duševnímu dramatu.“