Citáty na téma klasik

„Žádný klasik se nepodobá předchozím klasikům, proto neztrácej odvahu.“

„Klasikové jsou něco, co by každý rád znal a co nikdo nechce číst.“

„Na velké linie a klasiky nedbám. Já jsem doma v lesích.“

„Lidská blbost je věčná, životaschopná a nesmírně sebevědomá. Ohrožuje nás nejen zvenčí, ale i zevnitř. Je jako ten pohádkový drak, kterému za každou uťatou hlavu naroste nová. Necituji teď nějakého klasika?“

„Velký klasik je dnes muž, jehož můžeme chválit, aniž jsme ho četli.“

„"Klasika.” - Kniha, kterou lidé chválí a nečtou.“

„Na klasiky se nechodí. Na klasiky se sluší chodit.“

„Z knihovničky v pokoji, o který se dělila s Rosou, vytáhla Tolstého tlustou knihu, z níž se lidstvo stejně nepoučilo, protože ti lidé, kteří čtou klasiky, jsou dost chytří aby chápali nesmyslnost války i bez líčení její krutosti, a ti, kdo by se poučit potřebovali, po žádné z moudrých knih nikdy nesáhnou.“

„Kritikové degradují klasiky na autority.“

„Klasikem nazýváme spisovatele, které můžeme chválit, aniž bychom ho četli.“

„Citujme pouze zaručeně mrtvé klasiky - ti už svá slova neodvolají.“

„Je už skoro klasik - aspoň ho už skoro nikdo nečte.“

„Byl klasikem už zaživa. Nikdo ho nečetl.“

„Klasik je člověk, jenž nemá možnost říci, že už dávno změnil názor, kterého se teď dovoláváme.“

„Klasické vzdělání? Nás učili jen úctě ke klasikům.“

„Snažil se nepodobat se klasikům, což se mu snadno dařilo.“

„Všichni klasikové byli současníky, ne všichni současníci se však stanou klasiky.“

„Chceš se dostat před klasiky? Piš k nim předmluvy!“

„Mikulka je možná nejplodnější autor v tomto slovesném oboru a přitom snese srovnání s klasickými mistry, jako byli Josef Václav Sládek a František Hrubín. Je ovšem jiný, pestřejší a vynalézavější v námětech i slovníku - jeho slon chobot má jak saxofon, ježek malý ferina vypravil se do kina, straka krade z kola páčku, z auta značku, jednu malou propisku a pružinku z notýsku, kočky mají smutek, protože jejich krále Macíka přejelo auto a je teď v kočičím nebi, nebe si obléká hvězdovanou zástěru a v lese číhá strašidlo, co vypadá jak čunidlo. S klasiky ale spojuje Mikulku laskavost pohledu a tónu, pochopení pro dětskou potřebu sbližování, účasti a rodinného přístavu. Není to malé umění, psát o těchto hodnotách bez sentimentu, s úsměvem, který je taškářský a zároveň vlídný.“

„Chci jen říci pouze určitá fakta o svých českých literárních láskách. K nim patří především Julius Zeyer, a věřte tomu nebo ne, zejména Jan Maria Plojhar pro hrdinův vztah k domovině. A pak záležitost dvou literárních kmotrů z Vodňan, které asi miloval, ale kterým se nemohl přece obdivovat. A nakonec ty stálé úniky z domova do ciziny, jeho přátelství s dánským klasikem J. P. Jacobsenem (poznali se v Itálii), jeho dopisy, neznámé v Čechách, ale už brzy publikované v Itálii, o italské krajině a národu. Ze současníků to nebyl Olbracht. Daleko víc Jan Weiss. Myslím, že jsme se navzájem ovlivňovali. Stylisticky a metafyzicky Jan Čep a z jiných klasiků úplně zapomenutý (v mé době) Josef Uher.“

„Mám dojem, že ze všech klasiků si Taras Ševčenko zaslouží největší úctu, protože sám vyrostl z lidu, kdežto ostatní umělci většinou vyrůstají z nějakých škol. Když měl možnost se dostat do lepší životní situace, básník nezradil své názory.“

„Píseň je strom, k němuž posluchač přichází jako datel a vytesá do něj vlastní otvor. Poté se strom rozezní životem tisíců datlů, dokud nepadne a nestane se mrtvou kládou, klasikem.
z knihy Slovo Boží“

„Myslím, že dílo, které už z obálky vytrubuje, já jsem klasika, metafyzika, je garantem nudného a (ještě hůř) neaktuálního čtení. Jen kýč.“

„Začínající aforista cituje klasiky – úspěšný aforista publikuje – konec aforisty je, když začne citovat sám sebe.“

„Klasika má něco skutečného. Moderní drama, je možná dokonce zajímavé, ale často ne hluboké, zabírá privátní problémy, neústí ve filosofické zevšeobecnění. To je důvod, proč jsem se vrátil k Čechovovi, Dostojevskému, Tolstému.“

„Klasika bez manýrismu jako jejím napětím se změní na klasicismus, manýrismus bez klasiky jako odporu k němu se změní na vyumělkovanost.“

„Nadchla mě představa vzít klasiku z divadelního kanonu, kterou napsal muž, a dát jí jiný rámec, přesměrovat ji k ženským postavám. Chápu to skoro jako politický čin.“

„Ke klasice nemůžeme přistupovat jako k historickým předmětům. Větší respekt k ní projevíme, když se snažíme ji pojmout riskantně a hravě, ne bezpečně a staromódně. Večer tříkrálový jsem nechtěl přepsat, jen ho ukázat v jiném kontextu. S Tamsin Greig jakožto Malvolií možná tuto hru uvidíte z nového úhlu a objevíte v ní jiné významy.“

„Národní divadlo není dnes nějak můj šálek kávy. Nelíbí se mi představení, která se tam hrají. Já mám ráda klasiku, která podle mého názoru do Národního divadla jednoznačně patří.“

„Co mě na klasice chytilo, byla vitalita, svěžest a hloubka těch starověkých textů, které jsem vždy viděl tak blízké, tak moderní a tak zvučné..“

„Chtěl jsem film Tenkrát v Americe natočit před tím, než stará filmová klasika docela vymizí.“

„Co je vlastně moudrost? Kdopak ví? Spousta klasiků si na ní vylámala zuby a pak ji přežvykovala jenom holými dásněmi.“

„Klasikové jsou autoři, o nichž každý umí klábosit, ale nikdo je nechce číst.“