„Já já já. Co bude se mnou? Kam v tom celým patřím já. Sem snad nějaký zvíře nebo pes? […] Mám snad bejt jenom jako nějaký mechanický pomeranč?“Anthony Burgess kniha Mechanický pomerančO psech, O zvířatech
„Jelikož jsme sem přišli prožívat individuální, jedinečnou perspektivu svého současného já, srovnávání s druhými popírá úkol, který tu máme splnit. Je to stejně neužitečné jako srovnávat jablko s pomerančem. Kromě toho, když se stále snažíte být někým, kým nejste, a žít ve stínu všech těch "měl bych" převzatých od jiných lidí, nebudete nikdy schopní mít se rádi. Byli jste stvořeni s jedinečným souborem vloh a schopností, který musí nevyhnutelně vést k úspěchu. Ale teprve tehdy, až si uvědomíte, které schopnosti a vlohy to jsou, najdete cesty a způsoby jak je rozvinout a dosáhnout v nich mistrovství.“Teal Swan (1984) americká duchovní učitelkakniha Stíny před úsvitemO lidech, O cestě, O úspěchu, O životě
„Celá kultura „cesty vzhůru“ do Izraele, alija, předpokládala přetnutí všech spojnic a zájmů směrem k diaspoře. Předáci mládežnického hnutí velmi dobře věděli, že pokud teenager setrvá v Anglii či Francii i po dobu univerzitního studia, je nejspíš pro Izrael navždycky ztracený. Oficiální postoj byl proto takový, že kandidáti univerzitního studia se mají evropských přijetí vzdát, zapojit se několik let v kibucu při sklizni pomerančů, řízení traktorů nebo třídění banánů a pak, pokud to okolnosti dovolí, se komunitě nabídnout pro možnost vyššího vzdělání – přičemž se předpokládá, že kibuc kolektivně rozhodne, jaká studia (pokud vůbec nějaká) mají absolvovat, a hlavním kritériem při tom byl jejich budoucí užitek pro kolektiv.“Tony Judt (1948–2010) britský historikThinking the Twentieth CenturyO studiu, O vzdělání, O cestě
