Citáty na téma troska

„A nikdo, nikdo neví, co koho čeká, kromě beznadějných trosek stárnutí.“

„Vždy je možné znovu začít, protože v nás vždy existuje nový život, který se Bohu daří znovu odstartovat nehledě na všechny naše neúspěchy. Také z trosek našeho srdce, a každý z nás je dobře zná, může Bůh vytvořit umělecké dílo. I ze ztrátových zlomků našeho lidství Bůh připravuje nový příběh.“

„Žena, která není hloupá, potká dříve nebo později lidskou trosku a pokusí se ji zachránit. Někdy se jí to podaří. Ale žena, která není hloupá, potká dříve nebo později zdravého muže a udělá z něho trosku. Podaří se jí to vždycky.“

„Mnoho lidí žije v troskách svých zvyklostí.“

„Vůbec nerozumíme troskám, až do dne, kdy se jimi staneme sami.“

„Neštěstím a bolestí se člověk očišťuje od všech trosek, jako zlato ohněm.“

„Já hleděl upřeně na trosky a každé takové slovo mi do očí řvalo svůj význam.“

„Nejsem absolutně střízlivý, jen můj alkohol je trosku nařeďený krví.“

„Všichny vždycky říkají, že láska stačí. Nestačí. Ne, když je vaše duše v troskách.“

„Pokud má některý národ rušné dějiny, pak jsou to Egypťané, kteří zároveň vytvořili spoustu skvělých uměleckých děl. Ta - byť i v troskách - dodnes dokazují, že jsou nezničitelná, a zůstávájí majestátnější a obdivuhodnější než všechny ostatní památky ze staré či nové doby.“

„Na zlomeček věčnosti oběma lodím nic nebránilo ve volné střelbě na protivníka a v tom okamžiku dva různé počítače odstartovaly své palebné plány.
Žádný lidský smysl nedokázal postřehnout, co se odehrálo potom; žádný lidský mozek by si to neuměl přebrat. Vzájemná vzdálenost činila dvacet tisíc kilometrů a řízené střely, lasery a grasery dštily zkázu přes tu miniaturní propast vakua jako rozzuření démoni.
Ahmed zavrávoral, když jeho bočním štítem bez námahy prošel první graserový svazek. Jeho boky byly opatřeny metrovým pancířem z nejtvrdší slitiny keramiky a kompozitu, jakou se člověk doposud naučil odlévat, a přesto se jí graser prodral pohrdavě snadno. Od strašlivé rány se rozlétly obrovské úlomky a vzájemný pohyb lodi změnil to, co by bývalo kruhovým otvorem, v dlouhou zející trhlinu. Paprsek rozpáral bok lodi, jako když vyvrhovací nůž rozpáře žraloka, a z rány vytryskl vířící cyklon vzduchu, trosek a lidských těl.
Ale to byl pouze jeden z osmi takových graserů. Všechny do jednoho zaznamenaly přímé zásahy a na bitevním křižníku nikoho ani ve snu nenapadlo, že by přestavěná obchodní loď mohla nést takové zbraně. Zatímco si zuřivý úder Poutníka s křižníkem pohrával, komunikační obvody zahlcovala kakofonie výkřiků bolesti, šoku i hrůzy a potom se přihnaly řízené střely Q lodě a znovu a znovu křižník probodávaly jednorannými lasery, aby dokončily strašlivé dílo graserů. Zbraňová stanoviště se rozlétala na kusy, výboje bláznivě sršely a kabely syčely, pukaly a explodovaly. Příďová místnost gravitoru vybuchla, když jeden graser zasáhl naplno generátory, a tlaková vlna změnila sto metrů pancéřovaného trupu v pokroucené trosky. Všechny tři fúzní jednotky se automaticky nouzově zastavily a po celé lodi se zavírala vzduchotěsná vrata. Ale v příliš mnoha případech neměla ta vrata v čem zadržovat vzduch, neboť grasery Poutníka se propálily naskrz celým trupem a křižník se převaloval v prostoru jako umírající bezmocný vrak. Ale nezahynul sám. Poutník vypálil o zlomek sekundy dříve než Ahmed - ale jen o zlomeček a na rozdíl od Ahmeda neměl žádný pancíř a žádná hermeticky uzavíratelná oddělení. Byla to obchodní loď, jenom tenká slupka kolem obrovského prázdného prostoru pro náklad, a to nemohla žádná přestavba změnit. Zbraně, které přežily, aby se mohly zakousnout do jeho trupu, byly mnohem lehčí než ty, jež rozpáraly Ahmeda, ale proti tak zranitelnému cíli byly děsivě účinné.
Celý pravobok od přepážky třicet jedna dozadu po přepážku šedesát pět byl na padrť. Prázdné doky LAC se rozlétly jako rozšlápnuté sklenice. Zásobníky dva a čtyři byly roztrhány na kusy, stejně jako všechny výmetnice kromě čísla dva. Šest z osmi graserových stanovišť vybuchlo a prakticky celá jejich obsluha zahynula. Jeden laser se prořízl až k jádru lodě, zničil fúzní reaktor jedna a prorazil palubní vězení, z něhož už Randy Steilman a jeho druhové nikdy neměli vyjít před soud, a další se prořízl až na samotnou velitelskou palubu. Můstek zametla tlaková vlna, přepážky a podélníky se trhaly jako papír a zuřící hurikán vytrhl Jennifer Hughesovou navzdory tlumícímu postroji z křesla a odnesl ji do prostoru mimo loď. Její tělo už nikdo nikdy nenajde, ale na tom sotva záleželo, protože svištící příval atmosféry s ní udeřil o okraj trhliny v trupu a na místě jí roztříštil přilbu. John Kanehama zaječel do interkomu, když ho jako oštěp probodla dlouhá letící tříska slitiny. Staršího seržanta O’Haleyho přesekl vejpůl plochý úlomek, dlouhý jako on sám, a Aubrey Wanderman se pozvracel do přilby, když tentýž úlomek prolétl mezi osazenstvem jeho stanoviště a roztrhal Carolyn Wolcotovou a poručíka Jansena.
Tento výjev z pekla se po obrovském trupu Poutníka opakoval znovu a znovu. Další výbuchy a odletující trosky zasahovaly lidi, které minula palba Ahmeda, jako by se umírající loď mstila posádce za to, do čeho ji přivedla, a HMS Poutník se potácivě převaloval pryč s nefunkčním pohonem, zničeným hypergenerátorem a s osmi sty mrtvými a umírajícími lidmi v rozbitých odděleních.“

„Mateřská dovolená vás změní. Na jednu stranu se z vás stane nevyspalá troska vyndaná z reality. Ale na druhou stranu si vytvoříte s dítětem pevný vztah.“

„Kdo nad troskami života hledal těkavý smysl žil v zdánlivém pomatení.“

„Dům možno opravit zas, když už je zchátralý. Proč člověk nedokáže totéž i s troskami své tváře?“

„Dosáhli jsme velkého vítězství. Zůstala po nás krásná hromada trosek.“

„Stejně jako ostatní rodilí Izraelci neboli Sabrové jsem neměl osobní zkušenost s holocaustem ani jsem s tím nebyl nijak úzce spojen, avšak stejně jako většina příslušníků mé generace jsem žil v jeho stínu. Tomu se nelze v Izraeli vyhnout. Čím víc se to snažíme potlačovat, tím víc to vyskakuje z hlubin našeho podvědomí. Shledal jsem, že přemýšlím nad osudem této ženy. Byla zachráněna ze samotných čelistí očistce – jen proto, aby nalezla smrt v Nahariji. Když uslyšela první salvu kaťuší, vyběhla ven, aby zavolala své dvě děti do krytu – a byla na místě zabita, před jejich očima. Tato scéna je bude patrně strašit po zbytek jejích života.
Předpokládá se, že ministr obrany provádí své vyhodnocení a dospívá ke svým rozhodnutím chladným racionálním myšlením. Není přitom ze zásady místo pro city. Je jeho povinností vzít v úvahu celou paletu otázek: Je vojenský zásah nezbytný? Co se stane v jeho důsledku? Co na to řeknou Spojené národy? Ale ministr obrany je pouze z masa a krve. Jeho soudy nemohou být zcela odděleny od jeho osobnosti, od jeho pocitů – a možná dokonce ani od jeho filosofie. Během doby, kdy jsem byl velitelem letectva, jsem často radíval politickým místům, aby používala naše letadla proti nepřátelským cílům; a potom, když byla moje rada přijata, jsem vysílal piloty na jejich cestu.
Jako ve všech demokraciích má zvolená vláda úplnou kontrolu nad vojenskými silami a velitel letectva se zodpovídá ministru obrany. Ale nyní byla konečná odpovědnost na mně, a já jsem zjistil, že jsem rozpolcen. Existovaly ohledy, které mě vedly k váhání, zda použít letectvo. Vláda Likudu měla jestřábí image, který jsem si nepřál více zdůrazňovat.
A byl tu také další podstatný moment: každá akce z naší strany pravděpodobně vyprovokuje teroristy, aby rozšířili odvetu na naše severní osady. Tato eskalace by vedla ke zhoršování bezpečnosti v hustě obydlené oblasti.
Musel jsem mít na mysli i to, že naši piloti nejsou žádní supermani. Stačila jen jediná bomba, která by spadla mimo cíl, a už tak dost pošramocené pověsti Izraele u světového veřejného mínění by byla zasažena další rána. Je těžké snést pohled na televizní záběry libanonských dětí, hrabajících se troskách a hledajících své rodiče – strašný a někdy nevyhnutelný důsledek války. Nicméně jsem v duchu viděl tu ženu z Naharije. Na Sinaji už nedošlo k žádnému krveprolití déle než tři roky. Ale na severu mohl izraelský občan přijít o život ve víru každodennosti. S teroristy není možné mít slitování. Se souhlasem ministerského předsedy Begina jsem vydal pokyn, aby letouny odstartovaly na svou misi.“

„Ukrajina se ještě nestala skutečným státem a její ekonomika je v troskách. Průměrné příjmy Ukrajinců dosahují jen asi třetiny těch ruských, tamní obrovská nezaměstnanost neustále roste a Kyjev fakticky nemá zlaté rezervy. Ukrajina zkrátka rovná se bankrot.“

„Až jednou svět v troskách zanikne a stíny věčné noci padati budou na tuto pozemskou podobu tvorstva - s posledním slovem posledního smrtelníka zavzní naposledy na zemi modlitba, aby nepřestala již nikdy v životě onom.“

„Ve chvíli, kdy se černě žertuje, že by měl Růžička sestavit sazebník úplatků, aby v tom nebyl hokej, je jeho reputace beznadějně v troskách.“

„Extrémistické a militantní ideje a terorismus, které za sebou nechávají trosky a ničí lidskou civilizaci, nejsou součástí islámu.“

„Byl bych rád, aby mne děti, až vyrostou, nesoudily podle náznaků a trosek, které snad najdou, nebo podle toho, že nenajdou nic. Chtěl bych, aby viděly – a skrytě toužím, aby také uznaly – že jsem mohl něčím být.“

„Dostal jsem od života pořádnou bumelici, ze které se zvednou jen ti praví machři.
Ale ty trosky se to snaží životu oplatit.“

„Sobec, egoista potrebuje vedle sebe cloveka, ktereho bude doslova vysavat z jeho pozitivni energie. Sam svou totiz nema a ma potrebu delat z lepsich, nez je on sam, uplne trosky.“

„Pokud se současný člověk setká se skutečnou středověkou barevností, tak ho to vyděsí. Chce totiž svět vidět tak, jak si ho představuje, a ne tak, jaký skutečně byl. Z barevného středověku zbyly jen trosky a torza. Tmavá skříň a světlá – půl tisíciletí evropské kultury. Toto je výsledek běhu času.“

„Ty, které milujeme, můžeme začít nenávidět. A život... život může být v jednu chvíli dokonalý a vzápětí v troskách.“

„Trosky jsou ti co kolem sebe maji trosky. Jiny trosky nejsou.“

„kazdej co prisel s plechacem do studia se ostrihat je za mne troska…“