Citáty na téma údiv

„Mám přátele! - musím si říct s údivem. A se stejným údivem - čím jsem si je zasloužil?“

„Největší údiv vzbuzuje ten, na něhož nedělají peníze žádný dojem. O člověku, na němž je tato ctnost zřejmá, soudíme, že obstál ve zkoušce ohněm.“

„Svět nikdy nezajde na nedostatek divů, pouze na nedostatek údivu.“

„Údiv je postoj člověka, který moudrost skutečně miluje, a není jiný počátek filosofie než tento.“

„Řešení problémů nespočívá ani v konání, ani v nekonání, ale v pochopení, protože kde je skutečné pochopení, tam není problémů. Anthony de Mello Život není hádanka, kterou je třeba rozluštit, či otázka, na kterou je třeba odpovědět. Život je záhada, nad níž se přemítá, taje údivem a jež se vychutnává.“

„Překvapení a údiv jsou počátkem pochopení.“

„Údiv je bezděčná chvála.“

„Člověk se musí probudit k údivu – a národy možná také. Věda je způsob, jak je zase poslat spát.“

„Nevycházím z domu a někdy i z údivu. Především proto, kolik lidí nevěří, že pandemie vůbec existuje.“

„Tvrdím, že vděčnost je nejvyšší formou myšlení a že vděčnost je štěstí zdvojnásobené údivem.“

„Ó ty nový krásný světe,“ opakoval. „Ó ty nový krásný světe, který takové máš obyvatele! Poleťme hned.“
„Někdy se vskutku vyjadřujete neobyčejně divně,“ pravil Bernard a díval se upřeně na mladíka ve zmateném údivu. „A vůbec, neměl byste raději počkat, až ten nový svět opravdu uvidíte?“

„První stupeň k vyššímu poznání je údiv. Hledající nechť se neuklidní, dokud nenajde. Našed, udiví se. Udiviv se, ujme se vlády. Ujav se vlády, uklidní se.“

„Je až z údivem sledovat, co je muž ochoten udělat a přetvařovat se pro ženu, i když pro nejistý výsledek.“

„Básně totiž za svůj vznik vděčí vlastně jisté naivitě, nezkušenosti a fragmentárnosti, poznání světa, vyžadující určitý permanentní údiv nad ním. Píší se zpravidla z pocitů, kterých má každý v mládí dostatek, nedostává se mu však zkušeností a znalosti, které nestačí nejen na román, ale často ani na povídku.“

„Hudebkář nás jednou místo obvyklého „Nehučte!“ vyzval, abychom nezvučeli, a už mu to zůstalo. Profesorka biologie nám již tradičně říká, abychom neštěbetali. Chemikářka nás posledně doslova zpražila: „Vy pořád kecáte mezi sebou a na moje dotazy vůbec nereagujete.“Ani učitelka tělesné výchovy se s námi nemaže. „Jen počkejte – jestli tady nebude ticho, já s vámi zacvičím!“ Paní profesorka na hodině dějepisu si posledně posteskla, že by se v naší třídě ticha nedočkala ani za sto let. Učitelka výtvarky nedávno projevila údiv nad skutečností, že nás za to věčné vyrušování ještě nikdo nezmaloval. Dokonce i na hodinách první pomoci nám slibovali, že nás z toho kecání vyléčí. A minulý týden jsem přes dveře slyšela, jak se matikář sexty rozčiluje. „Tak budete zticha?!? Jen počkejte, já vám to spočítám!““