Citáty na téma váza

„Váza: křišťálové popraviště květin.“

„NEBE TI MOČÍ NA VLASY / pojď ke mně, bydlím blízko / vždyť celá mokrá jsi / a zas se blýsklo / pojď, než oba na kost zmoknem… / nemám mnoho místa v bytě / vyřeším to ale hbitě / vyhážeme všechno oknem / vše, co bude překážet / i květiny s vázou… / vyhážeme všechno ven / všechno půjde do hoven / všechno, včetně nás dvou“

„Moudrost o váze: 1. Když přibere muž, je 'solidnější'. 2. Když přibere žena, je 'tlustá'.“

„Literatura musí být lehká, aby nic nevážila na váze současné literární kritiky, jedině takto znovu získá svoji váhu.“

„Jsou lidé, kteří ti hodí na hlavu vázu květin z pátého patra a pak řeknou: Tady ti daruji růže.“

„Agonie květin ve váze naplňuje náš pokoj vůněmi.“

„A na vás taky dojde! Už se připravuje směrnice o průměrné váze Evropana a každý, kdo bude mít nad ní, tak bude platit daň z váhy! A uvidíme potom, jak ti propagátoři omezování se budou tvářit, až vám zakážou pivo, bůčky a všechny tyto požitky. A vrcholem bude zákaz sexu v neděli, protože je jasně prokázané, že v pondělí lidé, kteří užívají sexu v neděli, nepodávají vůbec žádný pracovní výkon – a to je, prosím, úřední den! Jak k tomu přijdou klienti, kteří přijdou na úřad a něco na úřadě chtějí?“

„Co by mohlo být lepší, než jít po jakékoli ulici v jakémkoli městě a vědět, že jste mistrem světa v těžké váze?“

„Jsem skromný a nechci si na nic zvykat. Nechci, aby mě věci vlastnily. Ve chvíli, kdy si zajistíte základní potřeby, nepotřebujete doma na stěně originály Picassa, stačí jedna váza na kytky.“

„Mé vnitřní dilema bylo: buď se poddat cynismu, nebo opustit Octavia. Cynismus je prostředek, po kterém sáhne spousta lidí, zvláště s přibývajícími léty. Říkáme si, že už jsme přece dospělí, že nesmíme lásu vnímat jako něco absolutního, jedna skvrna přece neznamená, že je špinavý celý ubrus. A když je ta skvrna opravdu hrozná, postavíme na ni třeba vázu a hotovo. Je to tak zatraceně jednoduché! Cynismus je jako malý hádek, usadí se vám v zátylku a pokouší, láká.“

„V určitém okamžiku se musel můj krk nějak uzavřít, jako když zamrzne rybník nebo se zacelí rána, a já jsem zůstala uvězněná ve své hlavě; od té chvíle se ode mě všechno odráželo, jako bych byla uvnitř nějaké skleněné vázy nebo procházela vesnicí, jejíž obyvatele sice vidím, ale neslyším, protože jim nerozumím. Stěny lahve zkreslují obraz i vnějšímu pozorovateli: žába ve sklenici vypadá široká; když se na mě dívali, musela jsem jim připadat směšná.“

„V souvislosti s potřebou omezovat státní výdaje se cudně mlčí o problému, který nás jednou v budoucnosti zavalí. (…) Přímo hrůzná čísla nabízejí každý rok statistiky nedonošených dětí a naši lékaři se ještě chlubí, že v zachraňování postižených nedochůdčat jsou nejlepší na světě. Zároveň tvrdí, že na ně nemají nemocnice dost peněz. (…) Inkubátory totiž plní také děti, které se stěží vejdou do dlaně, a to nejen proto, že máme stále lepší technické vymoženosti, ale i proto, že stále více žen otěhotní díky umělému oplodnění. (…) Lékaři sice dobře vědí v jakém období předčasného porodu a při jaké váze se nevyléčitelných dětí rodí nejvíc, ale to je nezajímá. A tak za ně samovolně „rozhoduje“ stále dokonalejší a dražší technologie. Rok co rok platí pojišťovny nemocnicím na záchranu dětí zhruba o sto miliónů víc, takže se jejich počet neustále zvyšuje. Vedlejší obětí téhle “záchrany” jsou k celoživotnímu živoření odsouzené matky ležících dětí, jež v 70 procent opustí jejich partneři, a proto musí zoufale bojovat o přežití s pojišťovnou a s úřady sociální pomoci. (…) Stará chudá společnost bývala pragmatická. Když viděla porodní bába, že je to hodně zlé, otevřela okno a rodičky se neptala. Nevím jak si poradila s křesťanským svědomím a principem nedotknutelnosti života, možná věřila, že na onom světě bude o dítě postaráno lépe. Dnešní Hippokratova víra současných lékařů je však absolutní. A ptát se matky okamžitě po porodu, znamená znát výsledek předem. (…) Že doktoři nechtějí rozhodovat o životě a smrti (a nařčení z infanticidy či eutanázie se brání) naprosto chápu, znamená to snad, že mají aktivně podporovat produkci beznadějných případů? (…) Morálka hlásá: nezabiješ! Nikoli: udržuj na živu za každou cenu. Jedno je přinejmenším z ekonomického pohledu jisté. Právo na umělé oplodnění by existovat vůbec nemělo (máme adopci) a na stále dražší moderní technologie také ne. (…) Jinak nás čeká zoufalý bezbariérový svět, kde bude stále menší počet zdravých lidí rukojmím postižených.“

„Láska je jako procházet úzkou uličkou plnou váz, je malá pravděpodobnost že žádnou nerozbiješ.“

„Bojíme se, že po epidemii koronaviru přijde epidemie srdečních onemocnění. Rok se nehýbeme, přibýváme na váze, množí se psychické problémy a zanedbává se prevence.“