Citáty na téma vnucování

„Normu lze interpretovat dvěma způsoby: 1. V rámci měnícího se světa, 2. v rámci neměnícího se světa. Oba světy udržuje Konstanta - Zákon. Konstanta měnícího se světa je Konstanta Absolutní a Věčná. Díky tomu je Vnější svět bez počátku a konce („teď a tady“), kde v každičkém okamžiku Dva jsou Jedním. Je to nejvyšší Síla každé individuální bytosti (latinsky individus/angl. indivisible = „nerozdělitelní-dva“), Svobodná vůle, s jejíž pomocí se můžeme rozhodnout nechat se unášet Věčně trvajícím přítomným okamžikem. Uskutečněním Seberealizace („Já jsem“) se Nejvyšší Síla stává úplnou. Protože jsme byli obdařeni Svobodnou vůlí, naše Já (nejbližší Stvořiteli uvnitř nás) se může rozhodnout stát se Vědomým ve vnějším nebo vnitřním světě. Když se rozhodneme prožít zkušenost vnějšího světa, překrývajícího vnitřní, pak se Chápání konstanty musí změnit, protože změna se nemění. Uplatněním deduktivního přístupu, který pojetí konstanty může změnit v nekonstantu (v zákon, který lze změnit), se „Já“ může „externalizovat“ (projevit ve vnějším světě). Řád vnějšího světa pak musí být stanoven jako neměnný. Jinými slovy, ve vnějším světě ZMĚNA představuje NORMU (zde Změna = Absolutistický vládce, VLÁDA), která musí být pojata jako kontrast k normám Neměnného, Konečného světa, což způsobuje, že jeho zákony podléhají korupci. To vysvětluje extrémní snahy uvěznit lidi ve svěrací kazajce svazující tělo, mysl a duši. Nejkrajnějším případem těchto snah je klonování člověka k obrazu iluzorního boha. Tento „bůh“ odráží zákony, které jsou třeba k tomu, aby udržely svět ve sféře iluze, kde se používají peníze k vnucování iluzorních názorů na hodnoty a existenci samotnou. Navíc, k udržení člověka v sekundárním řádu, je třeba „externalizované, navenek projevené Já“ držet v ILUZI, která je pod kontrolou konstanty - vlády (prosazující vnucený zákon), poskytující lidem „jistotu“. Hlavní náplní dnešní demokracie proto je, učinit normou zákony a řád umožňující KORUPCI. Milióny lidí už akceptovaly jako svou vládu zkorumpované politiky (které si sami zvolili). To jenom dokazuje, nakolik člověk ztratil spojení se středem ve svém NITRU. „Nový světový řád“ dokáže pokračovat v systematickém vytváření a udržování této normy jedině díky našemu STRACHU, že nebudeme součástí jeho zkorumpovanosti. Stručně řečeno: Pokud se korupce nestane normou, „nový světový řád“ nemá šanci přežít. Je opravdu umělý, jak ukazuje následující posloupnost jeho vývoje: 1. Umělé zákony, 2. Umělé potraviny, 3. Umělý systém léčení, 4. Umělé orgány, 5. Umělí lidé, 6. Umělý vesmír, 7. Umělý bůh. Zaměřování se na umělého boha začalo s příchodem náboženství, které nahradilo Jediný zákon Stvořitele zákony vyžadujícími instituci nebo vládu schopnou prosadit sekundární zákony. Tak vznikl „nový světový řád“ vytvářející „mírové války“ a veškeré druhy TERORISMU. A tak dochází k DOBROVOLNÉMU odhalování lží a všech druhů korupce, aby byl člověk nucen přijmout korupci jako normu. Zákony se hromadí, aby lidstvo uvěznily v dobrovolně vytvořené svěrací kazajce. „Co je tohle za zákon?“, „Svolejme demonstraci!“, „Napište svému poslanci“, „Podepište tuto petici“ - to všechno je jen ŠAŠKÁRNA! Staly se z nás ovce. Vidíme řezníka přímo před sebou, ale přesto jdeme pořád stejným směrem. Vidíme, že loď se potápí, ale držíme se na ní, dokud nás vzdušný proud nesmete dolů. Cožpak jsme úplně ztratili odvahu hledat spásu v Nekonečném Oceánu, jehož Mikrokosmem jsme? Dokážeme ještě vůbec MYSLET?“

Roy Littlesun (1934) Stařešina kmene Hopi

„Radiožurnál je nejposlouchanější rádiovou stanicí v ČR. Navazuje na rádio Hvězda, nejposlouchanější stanici za bolševika. Mluveným slovem se liší, hudba zůstává stejná. Bezpohlavní, tupá, profesionální už jen z pohledu bolševických přehrávek, vymývající mozek, nezajímavá. Hudba pro všechny, střední proud, vlastně pro nikoho. Neomylně bez kořene a identity, pouhé vnucování nevkusu. Kvůli té hudbě Radiožurnál neposlouchám.“

Jaroslav Hutka (1947) český básník, kytarista, spisovatel a zpěvák

„Násilí nespočívá tolik ve zraňování a ničení, jako v přerušování souvislosti osob, ve vnucování rolí, v nichž se nemohou najít.“

Emmanuel Lévinas (1906–1995) francouzský filozof

„Neupírám socialistům jejich právo na vymýšlení sociálních konstrukcí, na jejich propagaci, obhajobu a na jejich zkoušení na sobě samých na své vlastní riziko. Upírám jim ale jejich právo na vnucování těchto projektů prostřednictvím zákona – mocí – a na to, aby nás nutili platit jim na ně prostřednictvím daní.“

Frédéric Bastiat (1801–1850) francouzský klasický liberální teoretik, politický ekonom a člen francouzské sestavy

„„Řím“ představuje sílu „podmíněnosti“. Je-li tato síla v akci, pak i svoboda může být podmíněná. Proto se tato síla snaží Zákon, na kterém je založen Vesmírný řád, zatlačit až za sekundární zákony, s jejichž pomocí lze „nový světový řád“ upevňovat pod pohrůžkou trestu nebo díky strachu. Takhle to může fungovat jedině při umělém vnucování zákonů zvenčí, takže pro systém je zásadně důležité externalizovat a oslabit vnitřní kontrolu. Právě o tom byla inkvizice. Ukazovala, co se může stát každému, kdo se postaví na odpor vnuceným sekundárním zákonům, které se používají jako zbraně a které nakonec učiní zbraně zákonem. Všechny války začínají povýšením sekundárních zákonů na primární konstantu. Míru lze dosáhnout jedině postavením Jediného zákona Stvořitele na první místo mezi zákony. Vládnoucí systém funguje nejlépe pod hrozbou konfliktů. Nyní musíme svět zbavit podmíněnosti Zevnitř, tím že romA změníme na Amor! Poznámka: Nevykládejte si to chybně. Ne všichni „Římané“ byli z Říma. Vojáci římské armády byli vesměs námezdní žoldnéři (najatí zabijáci). Ve válkách UN, NATO, US, sloužících k vnucování politicky motivovaných zákonů, bojují většinou placení žoldáci. „Řím“ neznamená „Vatikán“. Je to SYSTÉM. Ani členové „ochranky“ ve Vatikánu nejsou skuteční Římané. Jsou to najatí Švýcaři.“

Roy Littlesun (1934) Stařešina kmene Hopi

„Nemám ráda, když se muzika prodává jako produkt, když se uměle tlačí reklamou. Publikum by si ji mělo najít samo. Mainstream to s vnucováním přehání, až se z toho chce blinkat.“

Monika Načeva