Rodina zlá citáty (strana 50) | Citáty slavných osobností

„Pravá Láska, to je znovuobnovení jednoty Duší. Milující člověk vidí v jiném spřízněnou krásu jeho Duše. Když člověk opravdu miluje, nevidí povrchní krásu, tím myslím, rozumovou a fyzickou krásu jiného člověka, jeho talenty, schopnosti, ale vnitřní krásu jeho Duchovní podstaty. V tomto případě začíná člověka vidět z úplně jiného úhlu pohledu. I u této osoby také probíhají podstatné změny. Představte si, že ještě nedávno se vůči vnějšímu světu choval agresivně. Najednou v něm někdo objevil nikoli zlého člověka, ale dobrého, uviděl ne jeho špatné vlastností, ale dobré. To znamená, že obrátil pozornost na jeho duchovní krásu, která v něm také je, ale nebyla v jeho mysli dominantní. Díky tomuto upřímnému pocitu, člověk začne nejenom rozkvétat, ale i se měnit k lepšímu, přebývat svým vědomím v poháru plném Lásky. Lidé, kteří chtějí jít duchovní cestou, by neměli ztrácet čas čekáním, že někdo někdy přijde a začne je upřímně opravdově milovat. Potřebujeme se naučit odhalit lásku uvnitř sebe - Lásku k Bohu, Lásku k Duši - a pak se to odrazí ve vnějším světě, dovolí to vidět lidi z hlediska jejich duchovní krásy. Je to vlastně mnohem blíže, než si dokážete představit.“

Anastasia Novych ukrajinská spisovatelka

„Neblaze proslulá inkvizice položila základ k rozpadu rodiny. Žena byla hlavním cílem útoků, protože právě ona byla řídícím prvkem každého společenství. To ona měla kontrolu nad kvalitou krve, díky níž můžeme fungovat, cítit, prožívat emoce, myslet, rozlišovat/hodnotit, rozhodovat se, určovat, s čím se budeme ztotožňovat, a tvořit. Krev můžeme mít pod kontrolou pomocí stravy, kterou konzumujeme. Kuchyň tedy bývala také laboratoří, nemocnicí, školou, kostelem a centrem vlády. Tato základní nezávislost a svrchovanost se drasticky změnila, když byly alchymistky velmi krutým způsobem prohlášeny za „čarodějnice“. Dnes kuchyň existuje externě, mimo domov, ve formě: monopolizovaných „výzkumných středisek“, používaných k zjišťování, jak by se stávajících problémů mohlo co nejlépe využít; nemocnic, kde se s nemocnými může experimentovat (dnešní medicína doposud nedokázala skutečně vyléčit jedinou nemoc, ani „obyčejnou rýmu“); veřejného školství, kde je dítě nuceno učit se, jak se stát penězi ovládanou pracovní silou; kostelů, v jejichž pojetí lze jméno JEDINÉHO používat jako „hromadnou vstupenku do Ráje“; peněžního systému založeného na falešných penězích; vlád řídících vykořisťovatelský systém na základě komerce a v krajních případech válkami. To všechno se dá změnit Návratem Alchymistky, ženy, která znovu získá svou Vnitřní sílu. Je to právě ona, kdo má vrozenou schopnost mít pod kontrolou Krev prostřednictvím potravy.“

Roy Littlesun (1934) Stařešina kmene Hopi

kniha Revoluce Jednoho srdce

„Tento střed jsem označil jako bytostné Já. Intelektuálně není bytostné Já nic než psychologický pojem, konstrukce, která má vyjádřit nám nepoznatelné jsoucno, jež jako takové nemůžeme pochopit, protože přesahuje možnosti našeho chápání, jak to vyplývá z jeho definice. Stejně tak dobře by mohlo být označeno „Bůh v nás“. Zdá se, že začátky celého našeho duševního života vyvěrají nerozuzlitelně z tohoto bodu, a zdá se, že k němu směřují všechny nejvyšší a poslední cíle. Tento paradox je nevyhnutelný jako vždy, když se snažíme označit něco, co leží mimo schopnost našeho rozumu. Doufám, že pozornému čtenáři bylo dostatečně objasněno, že toto bytostné Já má společného s já právě tolik jako Slunce se Zemí. Obojí se nedá zaměnit. Stejně tak málo tu jde o zbožšťování člověka anebo o snižování Boha. Co leží mimo náš lidský rozum, je pro něj i tak nedosažitelné. Když tedy použijeme pojem Bůh, tak tím prostě formulujeme jen určitou psychologickou skutečnost, totiž nezávislost a převahu jistých psychických obsahů, skutečnost, která se projevuje v jejich schopnosti mařit vůli, posednout vědomí a ovlivňovat nálady a jednání. Zajisté je možno pohoršit se nad tím, že by nevysvětlitelná nálada, nervózní rozrušení, nebo dokonce neovladatelná neřest byly do jisté míry manifestací Boha. Byla by však právě pro náboženskou zkušenost nenahraditelná ztráta, kdyby se takové, snad i zlé věci měly uměle oddělovat od řady autonomních psychických obsahů.“

Carl Gustav Jung (1875–1961) švýcarský psychiatr a psychoterapeut, který založil analytickou psychologii

Osobnost a přenos

„Ještě jednou zopakujme, že životu nepřátelské vášně představují odpověď na existenciální potřeby člověka stejně jako vášně život podporující. Oba typy vášní jsou hluboce lidské. První z nich se vyvíjejí za podmínek, kdy neexistují předpoklady pro uskutečnění těch druhých. Destruktivní člověk může být označen za zlého, protože destruktivita je zlo, přesto zůstává člověkem. Neklesl na úroveň zvířete, není motivován zvířecími instinkty, nemůže změnit strukturu svého mozku. Mohli bychom ho považovat za postiženého existenciálním selháním, za člověka, kterému se nepodařilo rozvinout se podle svých možností a být produktivní. To, jak člověk v tomto ohledu dopadne, závisí v podstatě na tom, zda jsou mu dány společenské podmínky růstu nebo ne. Současně musím dodat, že když říkám, že společenské okolnosti jsou zodpovědné za vývoj člověka, nechci tvrdit, že člověk je bezmocným objektem zevních okolností. Faktory prostředí podporují nebo brzdí vývoj určitých vlastností člověka a určují hranice, v nichž člověk jedná. Přesto však lidský rozum a vůle zůstávají jak individuálně, tak ve společenském měřítku velice mocnými faktory. Dějiny nevytvářejí člověka; člověk se vytváří v procesu dějin sám. Jen dogmatické myšlení, pramenící z lenosti ducha i srdce, se snaží vytvářet zjednodušující černobílá schémata, která brání každému skutečnému porozumění.“

Erich Fromm (1900–1980) německý filozof, psycholog a psychoanalytik

The Anatomy of Human Destructiveness

„Nevěřte ve zlo, i když se zdá sklízet dočasné úspěchy.“

Karel Čapek (1890–1938) český spisovatel

Zdroj: Úvodník Lidových novin, 21. září 1938, https://cs.wikisource.org/wiki/Vl%C3%A1da_odpov%C4%9Bd%C4%9Bla_%E2%80%94_jedn%C3%A1n%C3%AD_pokra%C4%8Duje
Kontext: Nevěřte ve zlo, i když se zdá sklízet dočasné úspěchy. Dožijeme se toho, věřte, dožijeme se toho, že se na věky zhroutí Babylon lží a násilí; kolo dějin se nedá zastavit, celé lidstvo nezhrubne ani nezhloupne. A světu nebude vládnout nerozum a zlá vůle.

„Víte, nebojím se smrti. Jen mi budete všichni strašně chybět.“

Roald Dahl (1916–1990) britský romanopisec, povídkář, básník, stíhací pilot a scenárista

Poslední slova Roalda Dahla. S postupujícím věkem ho postihla nemoc kostní dřeně a jeho stav se rapidně zhoršoval. Byl převezen do nemocnice a bylo jasné, že mu zbývá velmi málo času. Obklopen rodinou vyřkl ta nejkrásnější poslední slova: “Víte, nebojím se smrti. Jen mi budete všichni strašně chybět.”

Poté zavřel oči a přestal reagovat. Sestřička, pod dojmem, že upadl do bezvědomí, naplnila injekci morfinem, aby jeho odchod ulehčila.

V momentě, kdy do něj píchla jehlu, Dahl sebou cukl a zaječel “Aw FUCK!”. Za pár minut zemřel...

„Muzikál jako žánr patří do středního proudu, ale to mi nevadí, protože i ten se dá řemeslně dobře zpracovat. Ale pár nevydařených projektů tento žánr v Česku a ne jen tam, velmi zdevalvovalo. S takovou nálepkou se pak dost špatně operuje mimo střední proud.“

Lucia Šoralová (1977) slovenská zpěvačka

Originál: (sk) Muzikál ako žáner patrí do stredného prúdu, ale to mi nevadí, lebo aj ten sa dá remeselne dobre spracovať. Ale pár nevydarených projektov tento žáner v Česku a nie len tam, veľmi zdevalvovalo. S takou nálepkou sa potom dosť zle operuje mimo stredného prúdu.
Zdroj: [Štifilová, Alena, Lucia Šoralová: Na Slovensku sa mi spieva lepšie, sme.sk, 2014-05-29, 2014-05-30, http://kultura.sme.sk/c/7219298/lucia-soralova-na-slovensku-sa-mi-spieva-lepsie.html]

„Jmenování současného ředitele BIS Jiřího Langa generálem, je naprostou degradací generálské hodnosti. Jiří Lang má značný podíl viny na tom, že jsem byl z BIS propuštěn, následně zatčen a uvězněn. Jiří Lang je mimo jiné také odpovědný za to, že nebyly na Přerovsku objasněny bombové útoky a to včetně teroristického útoku na kancelář Konfederace politických vězňů. Prezident Václav Klaus, který Jiřího Langa povýšil do generálské hodnosti tímto svým aktem prokázal, že zřejmě není o osobě Jiřího Langa dostatečně informován a nebo jedná se zlým úmyslem a informován je velice dobře. Jmenování Jiřího Langa do generálské hodnosti by jistě bylo spíše komickou záležitostí, pokud by se ale nejednalo o ředitele BIS a civilní rozvědky. Výslech Jiřího Langa jako svědka obžaloby u Okr. soudu v Přerově názorně ukázal, že tento člověk by v žádném případě neměl být na čelném místě BIS a civilní rozvědky. Když se např. Zdeňka Mašínová - dcera legendárního hrdiny, generála Josefa Mašína z medií dozvěděla, že Jiří Lang je stále ještě ředitelem BIS a dokonce že je prezidentem Václavem Klausem povýšen do generálské hodnosti, jen stěží uvěřila, že něco takového je možné. Ona totiž Jiřího Langa jako moje důvěrnice u neveřejného Okr. soudu v Přerově viděla a slyšela vypovídat a bylo by dobré, aby její názor na Jiřího Langa byl veřejně prezentován. Povýšení Jiřího Langa do generálské hodnosti není jenom plivnutí do tváře účastníkům protikomunistického odboje, ale i políčkem všem poctivým občanům.“

Vladimír Hučín (1952) český politik

Přerov, 8. května 2007

„V rámci rovnosti je to čistě pragmatická věc. Buď tady máme rovnost, nebo nemáme. Neexistuje žádné ale.“

Ivan Bartoš (1980) český IT specialista a politik, předseda Pirátské strany

Zdroj: https://www.lui.cz/lide-zivot/16604-ivan-bartos-porad-nechapu-jak-muze-manzelstvi-pro-lgbt-ohrozit-tradicni-rodinu-mezi-piraty-je-mnoho-vericich-boha-chapeme-jako-lasku
Kontext: V rámci rovnosti je to čistě pragmatická věc. Buď tady máme rovnost, nebo nemáme. Neexistuje žádné ale. Jsme v sekulárním státě a věřím, že to platí. Vezměte si třeba manželství. Máme zde listinu práv a svobod a manželství jako takové je státní institut. Ani zde nějaká definice vztahu k bohu, tradici apod., nehraje roli. Bohužel jde u zemí V4 vidět, že když začne vyhrávat konzervativní a duchovní křídlo politiky, začíná se ohýbat i legislativa státu, země či města.

„Láska je zázemí. To, co mám naštěstí doma. Nerad bych tu filozofoval, ale někdy se stane, že se člověk zamiluje špatně a je to zbytečný výdej energie, trápení, ale když to vyjde, tak je láska úžasná věc. Když si dva rozumějí a jeden druhému vytváří zázemí, tak je to paráda.“

Vlado Černý (1951) slovenský herec

Originál: (sk) Láska je zázemie. To, čo mám našťastie doma. Nerád by som tu filozofoval, ale niekedy sa stane, že sa človek zamiluje zle a je to zbytočný výdaj energie, trápenie, ale keď to vyjde, tak je láska úžasná vec. Keď si dvaja rozumejú a jeden druhému vytvára zázemie, tak je to paráda.
Zdroj: [Dvořáková, Helena, Vlado Černý: Vďaka televíznemu mafiánovi prídu ľudia aj do divadla, kultura.pravda.sk, 2014-03-23, 2014-03-29, http://kultura.pravda.sk/divadlo/clanok/312298-vlado-cerny-vdaka-televiznemu-mafianovi-pridu-ludia-aj-do-divadla/]

„Někdy slýcháme: Vy katolíci jste proti interrupcím, to je problém vaší víry.“

Papež František (1936) 266. papež římskokatolické církve

Ne! Je to přednáboženský problém. Nepřikládejme víře něco, co jí nepřísluší. Je to lidský problém. Pomohou nám to pochopit dvě otázky. Za prvé: je dovoleno eliminovat lidský život, aby se vyřešil problém? Za druhé: je dovoleno pronajmout si nájemného vraha? Odpověď je na vás. To je ten bod. Nezabíhat do náboženského, pokud jde o to, co je lidské. Není to dovoleno. Nikdy nelze eliminovat lidský život, ani si pronajímat nájemného vraha, aby se vyřešil problém. (na sympoziu Yes to Life!, 2019)

Source: Papež František: Prenatální diagnózy za účelem selekce je třeba rezolutně odmítat, 2019-05-27, 2019-05-30, Církev.cz https://www.cirkev.cz/cs/aktuality/190527interrupce-nikdy-neni-odpovedi-kterou-zeny-a-rodiny-hledaji?fbclid=IwAR0Ls76rQzKhFcFslQjzZei3aAzL5-AlLL0cq90bH1EdmotSFVaZTH1tBpo,

„Ale proč tady být když nemám pro co tady být. Nikdo mě nikdy nepotřeboval. Jsem tady na tom světě nedobrovolně. A jediný co má smysl je žít bez myšlenky lidskosti ale žít pro instinktivní přežití. Protože lidskost je hloupost jen lepší level žít jako monstrum. I zvíře je víc zvíře. Než člověk člověkem lidskou moudrou bytostí která si zaslouží žít na tyhle planetě. Pro přežití protože jsme se narodili. Protože nám něco dalo život náká hnusná tupá lidská kreatura nazivající se člověk. Ale po několikati letech s rodiči neschopnych hlubokych uvach a emočního vcitění uvědomění si toho že člověk se stavá lidským díky schopnosti empatie lasky přatelství nadsení komunikace pozitivní. Dochazim do bodu kdy citím že né kazdý člověk je hoden byt naziván člověk lidska bytost Ale spíš monstrum neschopné existovat jako normalni člověk diky. Pouhému instinktivnímu prežití ale neradosti existovat to se z člověka pak stane zle monstrum které je naplněno existenčím zlem prežitku života tocí se v zašlích stereotipech které nevytváří hodnotnou lidskou bytost. A když si nedá možnost víru sílu nad vlastním osudem je to jen nádoba co přežívá bez radosti. Bez hodnotné existence myšlenky tady být vsichni jsou jen kus masa co jednou umřou. A už nevidí to krásné na tom životě to co by mohla sám sebou udělat pěknější. Protože neměla sílu neměla víru bála se vší té krutosti v lidských duších a zapoměla na to co ona sama vždycky chcela udělat ten svět lepším sama sebou. Protože věřila víc té temnotě svím monstrózním rodičům než svému dobru které v ní jakžtakš plapolalo jako malí plamínek bojující proti veliké temnotě. A pak je život jen blouděním a vlastně velikou věčností ne vděčností.“

Chaos 🌌

„Nemyslím si, že celibát by měl být rozhodujícím faktorem vysvětlujícím úbytek povolání, protože tutéž starost mají evangeličtí křesťané, jejichž faráři se žení a farářky vdávají… Spíše bychom měli uvažovat, zda nevytvořit různé kněžské kategorie – na jedné straně by působili kněží "misionáři" a na straně druhé kněží "údržbáři."“

Ludvík Armbruster (1928) český filozof, profesor, teolog, vysokoškolský pedagog a římskokatolický duchovní

Určitá farnost by se obrátila na svého biskupa a představila mu někoho s rodinou, kdo brzy půjde do penze, a bude tudíž existenčně zajištěn a mohl by navštěvovat na teologické fakultě dálkové kurzy a doplnit si vzdělání... Jako údržbář v nejlepším smyslu by mohl v neděli předsedat eucharistii, křtít, konat pohřby, vést společenství, zatímco misionáři, mladí lidé, by vedli celibátní život a prováděli tzv. kategoriální pastorace, obraceli by se k nemocným, k vojákům, k vězňům či chudým a snažili by se být solí země a světlem na svícnu.
Zdroj: Lidé u nás vůbec nepočítají s tím, že budete mluvit pravdu, rozhovor na idnes.cz, 14. 1. 2009 http://zpravy.idnes.cz/lide-u-nas-vubec-nepocitaji-s-tim-ze-budete-mluvit-pravdu-rika-jezuita-ludvik-armbruster-g6a-/kavarna.aspx?c=A090109_165715_kavarna_bos

„Někteří členové strany a funkcionáři během listopadových událostí, včetně bývalého předsedy KSČM J. Svobody, podporovali opozici v době, kdy strana usilovala cestou přestavby o potřebné změny a překonání nedostatků a po 17. listopadu projevovali náramnou radost, že byl za jejich účasti svržen „totalitní“ režim. Tito lidé se, ať již v myslné představě, že pomohou socialismu, anebo se zlými úmysly, spojili s jeho nepřáteli. Nelze jim odpustit, s jakou aktivitou a servilností vůči strůjcům státního převratu se podíleli na hanobení revoluční minulosti a restauraci kapitalismu. Zazářil mezi nimi Valtr Komárek. Tento někdy až servilně se nám podbízející ředitel Prognostického ústavu ČSAV měl otevřené dveře k většině vedoucích představitelů strany a vlády. Aktivně se podílel na vypracování cest dalšího sociálně ekonomického rozvoje. Analýzy a návrhy vycházející z Prognostického ústavu, jemuž jeho kritici říkali „Jakešova věštírna“, byly vedením strany využívány. Proto bylo pro mne a nejenom pro mne překvapující, jak se tento „prominentní“ ředitel stal v listopadu předním kritikem socialismu a hlavním licoměrným žalobcem vedení strany, které nazval „mafií“. Skutečnost ovšem byla taková, že pokud lze vůbec mluvit o nějaké mafii, pak fungovala především v Prognostickém ústavu v čele s V. Komárkem. Svědčí o tom, že z jeho nepočetných řad vzešli vedle Komárka Klaus, Dyba, Dlouhý a další, kteří stanuli ve vysokých vládních funkcích a dnes navlékli dresy různých politických stran. Patří mezi ně nemálo bývalých členů a funkcionářů KSČ, kteří byli po roce 1968 vyloučeni nebo vyškrnuti. Jejich přisluhování V. Havlovi a jiným představitelům dnešní moci, jejich neochota či zbabělost postavit se na stranu socialismu třeba – jak kdysi uváděli – „s lidskou tváří“, zcela jasně odhalily jejich „pravou tvář“ a jejich skutečné úmysly, které se už dnes – na rozdíl od roku 1968 – nesnaží zastírat.“

Miloš Jakeš (1922–2020) československý politik

s. 118
Dílo, Dva roky generálním tajemníkem, 1996

„Jdi klidně svou cestou halasem a spěchem a nezapomeň pro ně, jaký mír se skrývá v tichosti. Pokud tím nezradíš sám sebe, vycházej dobře s každým člověkem. Svou pravdu vyslovuj tiše a jasně a naslouchej jiným, ať mdlého rozumu nebo nevědomým; také oni mají svůj příběh. Vyhni se lidem hlučným a svárlivým, jen jitří tvoji mysl. Nesrovnávej se s jinými, abys nezahořkl nebo nepropadl pýše. Vždycky se najde někdo větší nebo menší, než ty sám. Z plánů měj stejnou radost jako z dosaženého, drž se své životní cesty, byť i sebeskromnější; v proměnlivosti osudu je právě jen ona tvým vlastnictvím. Zachovej obezřetnost v každém podnikání, vždyť svět je plný klamu. Nenech se jím však oslepit a nevidět v něm i ctnost. Je mnoho lidí zápasících o velké myšlenky a všude kolem život naplněný hrdinstvím. Vždy buď sám sebou. A nikdy nepředstírej náklonnost. Stejně tak nebuď v lásce cynikem, protože tváří v tvář veškeré vyprahlosti a deziluzi je láska vytrvalá jako tráva. S ochotou přijímej, co napovídá tvůj věk a v pravý čas s grácií přenech mládí, co mu náleží. Posiluj svého ducha, aby ti byl štítem při nenadálém neštěstí. Nestresuj se však zlými představami, vždyť mnohá úzkost vzniká z únavy a osamění. Buď ukázněný a k sobě mírný zároveň. Jsi stejné dítě Vesmíru jako jsou stromy nebo hvězdy, máš právo tady být. Ať už to chápeš nebo ne, vesmír jde dál tak, jak jít má. Buď proto v míru s Bohem, ať si ho představuješ jakkoli a ať už jsou tvé snahy a touhy jaké chtějí, měj v hlučném zmatku světa ve své duši mír. Při vší své falši, otročině a rozbitých snech je to ještě pořád krásný svět. Buď veselý. Snaž se být šťastný.“

Max Ehrmann (1872–1945)

Desiderata je krátká báseň v próze o tom, jak dosáhnout štěstí v životě. Jejím autorem byl americký právník a filosof Max Ehrmann žijící v letech 1872 – 1945, poprvé ji uveřejnil roku 1927. Existovala však legenda tvrdící, že se jedná o anonymní text, který pochází ze 17. století a byl nalezen v kostele sv. Pavla v Baltimore. Báseň byla populární v 60. letech v okruhu hnutí hippies.
Zdroj: Desiderata

„Sedl jsem si do parku, díval se na lidi, na stromy, smál se a bylo mi dobře.“

Ladislav Pešek (1906–1986) český dabér, herec a vysokoškolský pedagog

Zdroj: [Ondřej, Suchý, Ondřej Suchý, Ondřej Suchý: Proč plakal Ladislav Pešek, Pozitivní noviny, 2010-05-04, 2020-07-23, 2016-04-07, https://pozitivni-noviny.cz/cz/clanek-2010040039, https://web.archive.org/web/20160407232324/https://pozitivni-noviny.cz/cz/clanek-2010040039, česky]
Zdroj: Ladislav Pešek: Tvář bez masky, Odeon, Praha, 1977
Kontext: V tercii mě vyvolal věčně navztekaný matikář. Vedl jsem s ním sáhodlouhé dialogy. Přirozeně jsem nic neuměl. Ale bránil jsem se fair, vtipně. Třída se válela smíchy. Rozvzteklil se a dal mi facku. Nebylo to tak zlé, ale nepoctivé. Schválně jsem praštil hlavou o tabuli a upadl. Hrál jsem omdlelého. Matikář se strašně vyděsil, myslel si, že jsem skutečně omdlel. Stavěl mě na nohy, oprašoval a poslal domů. Copak se bije člověk do obličeje? Sedl jsem si do parku, díval se na lidi, na stromy, smál se a bylo mi dobře.

„V souvislosti s potřebou omezovat státní výdaje se cudně mlčí o problému, který nás jednou v budoucnosti zavalí. (…) Přímo hrůzná čísla nabízejí každý rok statistiky nedonošených dětí a naši lékaři se ještě chlubí, že v zachraňování postižených nedochůdčat jsou nejlepší na světě. Zároveň tvrdí, že na ně nemají nemocnice dost peněz. (…) Inkubátory totiž plní také děti, které se stěží vejdou do dlaně, a to nejen proto, že máme stále lepší technické vymoženosti, ale i proto, že stále více žen otěhotní díky umělému oplodnění. (…) Lékaři sice dobře vědí v jakém období předčasného porodu a při jaké váze se nevyléčitelných dětí rodí nejvíc, ale to je nezajímá. A tak za ně samovolně „rozhoduje“ stále dokonalejší a dražší technologie. Rok co rok platí pojišťovny nemocnicím na záchranu dětí zhruba o sto miliónů víc, takže se jejich počet neustále zvyšuje. Vedlejší obětí téhle “záchrany” jsou k celoživotnímu živoření odsouzené matky ležících dětí, jež v 70 procent opustí jejich partneři, a proto musí zoufale bojovat o přežití s pojišťovnou a s úřady sociální pomoci. (…) Stará chudá společnost bývala pragmatická. Když viděla porodní bába, že je to hodně zlé, otevřela okno a rodičky se neptala. Nevím jak si poradila s křesťanským svědomím a principem nedotknutelnosti života, možná věřila, že na onom světě bude o dítě postaráno lépe. Dnešní Hippokratova víra současných lékařů je však absolutní. A ptát se matky okamžitě po porodu, znamená znát výsledek předem. (…) Že doktoři nechtějí rozhodovat o životě a smrti (a nařčení z infanticidy či eutanázie se brání) naprosto chápu, znamená to snad, že mají aktivně podporovat produkci beznadějných případů? (…) Morálka hlásá: nezabiješ! Nikoli: udržuj na živu za každou cenu. Jedno je přinejmenším z ekonomického pohledu jisté. Právo na umělé oplodnění by existovat vůbec nemělo (máme adopci) a na stále dražší moderní technologie také ne. (…) Jinak nás čeká zoufalý bezbariérový svět, kde bude stále menší počet zdravých lidí rukojmím postižených.“

Alexander Tomský (1947) český nakladatel, politolog, publicista, překladatel a vysokoškolský pedagog

Zdroj: [Tomský, Alexander, Postižená společnost, Lidovky.cz, rubrika Čtvrtek Alexandra Tomského, 2010-11-18, 2019-04-03, https://www.lidovky.cz/noviny/postizena-spolecnost.A101118_000069_ln_noviny_sko]
Zdroj: [Tomský, Alexander, Postižená společnost, Aktuálně.cz, Blogy, 2019-11-19, 2019-04-03, http://blog.aktualne.cz/blogy/alexander-tomsky.php?itemid=11322]

„V bohaté společnosti si společenský status nepotřebujete budovat na nějakých rozdílech. V takové chvíli jste hrdý a opravdový vlastenec. Ale v chudé společnosti si hledáte zástupné věci, na kterých definujete svůj společenský status.“

Ivan Bartoš (1980) český IT specialista a politik, předseda Pirátské strany

Zdroj: https://www.lui.cz/lide-zivot/16604-ivan-bartos-porad-nechapu-jak-muze-manzelstvi-pro-lgbt-ohrozit-tradicni-rodinu-mezi-piraty-je-mnoho-vericich-boha-chapeme-jako-lasku?fbclid=IwAR2-G2RrrKGx4v8xsgw-QSKdEtwKhNxOyWZdy1kds50BzAyz9mV0TyJfp-I
Kontext: Řada problémů v České republice je způsobena tím, že je společnost chudá. Asi 20 procent lidí je na hranici bídy. Dalších 20 procent žije na hranici možného pádu. Pokud je společnost takto nastavena, lidé dřou a nemají jistoty, ale každý z nás potřebuje mít nějaký společenský status. V bohaté společnosti si společenský status nepotřebujete budovat na nějakých rozdílech. Jste totiž hrdý na svou práci, prožíváte svůj „americký sen“ a žijete v právním a poctivém státě. V takové chvíli jste hrdý a opravdový vlastenec. Ale v chudé společnosti si hledáte zástupné věci, na kterých definujete svůj společenský status. Tudíž pokud můžete mít manželství, jste na tom lépe než gayové či lesby. Někteří lidé tak zakládají svůj společenský status na tom, že je někomu něco upřeno a díky tomu se cítí lépe. A jaký je lék? No přece mít bohatou a vzdělanou společnost, aby byl náš status definován reálnými věcmi.

„CESTA POKORY
Cesta probuzení není cesta pro slabé povahy.
Učí nás pokoře. Ó ano! Srazí nás na kolena. Mnohokrát.
To, co jsme si o sobě mysleli, že víme, se chvílemi rozpustí do nicoty.
Naše nejzářivější vhledy, úžasné znalosti, naše životní práce, to vše se může rozpadnout v prach.
Někdy bez varování.
Bude od nás vyžadováno, abychom začali znovu, a znovu, a znovu.
A zase znovu.
(Zmínil jsem už, že to není cesta pro slabé povahy?)
Ó ano! Samozřejmě, že se také dotkneme blaženosti a radosti z bytí!
Budou dny, kdy se budeme smát tomu, jak jsou věci prosté.
Ale také se od nás bude chtít, abychom čelili svým nejhlubším strachům, podívali se do tváře temnotě a tmě, kterou v sobě máme. Abychom se vydali na místa, kde žijí naše nemilované části.
Zavede nás to do krajiny zármutku, o kterém jsme ani neměli tušení. Vypláčeme miliony slz za opuštěné, osamělé děti - v sobě i ve světě.
Budeme zuřit a spílat nebesům, svým rodičům, všem učitelům, za to, že nemám nedali to, co jsme potřebovali. Lžím, kterými jsme byli krmeni. Všem, kteří tam pro nás nebyli, když jsme je nejvíc potřebovali.
Budou dny, kdy se budeme třást strachy.
Budou dny, kdy se půda pod našima nohama otevře, polkne nás a zase vyplivne.
Budou chvíle, kdy si pomyslíme, že jsme dosáhli cíle této cesty,
a vzápětí sami sebe objevíme opět na začátku.
Někdy budeme mít sto chutí to celé vzdát.
Někdy budeme mít pocit, že jsme za celou dobu nijak nepokročili.
Někdy možná budeme proklínat den, kdy jsme se na tuto cestu vůbec vydali.
A přesto - celou tu dobu - se hojíme, uzdravujeme.
Ano. Uzdravujeme.
Rozpouštíme, rozvazujeme miliony karmických let. Rozpouštíme podmiňování strachem. Setkáváme se s ryzostí života.
Navracíme se k přírodě, k Zahradě, k divočině, ve které jsme byli počati.
Není to vždy jednoduché. A není to vždy klidné.
Není to vždy ta spiritualita, kterou jsme čekali.
Není to vždy láska a světlo a radost a pozitivita a čisté, ničím nerušené Vědomí.
(To jsou jen sny vystrašených dětí.)
Ne. Toto je skutečné probouzení. Jdeme cestou skutečného života. Jsme unavení z nesmyslů a falešných příslibů.
Skrze pláč, vášeň i smích směřujeme k celistvosti.
Všechny naše staré sny se zhroutily. Ale ne my samotní.
Stále s námi mohou být hlasy strachu, hanby nebo pochybností, ale my už jsme větší než oni.
Stále mohou být dny, kdy si připadáme velmi malí, ale také jsou dny, kdy cítíme, že udržíme celý Vesmír ve svých dlaních.
Museli jsme se téměř zbláznit, abychom se mohli stát doopravdy normální. Museli jsme prasknout, abychom se stali celistvými. Vyměnili jsme starou potřebu jistoty za život plný dobrodružství, a stará smutná dogmata za vzrušující nevědění.
Teď už dokážeme nacházet jistotu v nejtemnějších zákoutích, krásu na nejopuštěnějších místech, a lásku tam, kde jsme si mysleli, že je zakázáno milovat.
Příteli, život Tě nikdy neopustí, neboť Ty jsi život, a i tehdy, když padneš na zem, jsi podporován neviditelnými silami.
No a co. No a co! Tak občas spadneš. Potlučeš se přitom. Chvíli se možná stydíš. Vynaříkáš ze sebe staré sny. No a co! Vykřičíš ze sebe očekávání a pak pohledíš do tváře realitě a zjistíš, že nikdy, NIKDY není tak zlá, jak ses bál.
Znovu se zvedneš, oprášíš se, vrátíš se na cestu a kráčíš dál.
Popravdě - nikdy jsi tuto cestu neopustil.
Protože cesta nikdy neopustila… tebe.
Protože cesta se objevuje přímo pod tvými chodidly, v každém TEĎ, s každým krokem, ať už ho uděláš a nebo ne. Je v radosti z tvé jedinečné pouti, oslavuje tě takového, jakým jsi právě dnes, klaní se všem tvým pádům i vítězstvím.
Tak začni znovu, příteli.
Začni znovu.
A jdi dál.“

Jeff Foster (1980)

Překlad Kateřina Grofová
Zdroj: https://www.facebook.com/LifeWithoutACentre/posts/a-humbling-pathawakening-is-not-a-path-for-the-faint-of-heartyou-will-be-humbled/3034565383307716/

Vyhledávání

Témata

Citáty