Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí citáty (strana 347)

„Láska je jako zapálená zápalka
Je krásné a příjemné jak hoří ale bez ohledu na velikost zápalky se dřív nebo později dostává ke konci cesty a ta počáteční krása zmizí při zjištění že se blíží konec a i když ten co ji drží to vydrží i přes bolest ohně který byl dřív krásný zážitek a teď se stává utrpením… Nakonec přece jenom zhasne…

Jenomže… Kousek se dá ještě prsty zachránit pokud to vydržíte až do konce, ta část kterou chránily prsty a nemilosrdný oheň se k nim nedostal… A tahle část se dá po čase rozpálit znovu, sice to není jednoduché jako škrtnutí ale vždycky se to dá s pomocí zapalovače…“

Daniel Píchal

„Nové paradigma je o sdílení. Je o světě, kde spřízněné duše vytvoří celý nový infrastrukturní systém. Nyní nadešel ten správný čas. Život nemusí být utrpením, hojnost je náš přirozený stav… být svobodný je naše přirozené právo. Dvě možnosti výběru pro dvě paradigmata jsou - láska nebo strach. Volba je na nás. Můžeme pokračovat jako doposud nebo můžeme učinit změnu… změnu, která nyní nemůže přijít odjinud nežli zevnitř. Vytvořme si náš vlastní systém hodnot. Když nebudeme potřebovat být ohodnoceni z našich zaměstnání, když si vytvoříme práci vlastní… vytvoříme si i vlastní ekonomiku.“

Ralph Smart psycholog a spisovatel

kniha Žijme naplno

„A jistě, měl-li by [Bůh] striktně zaznamenávat vše špatné — já sám bych se třásl. Ach, měl-li by to přede mne předložit — nemohl bych Mu odpovědět jediného slova. Běda, drahý příteli, nevíš, jaký bídný, neužitečný, nevěrný tvor jsem. Věděl-li bys, jaké zlo vnímám vnitř, a jaká osidla a těžkosti mě obkličují vně — vskutku bys mě litoval. Tolik je mi odpuštěno — a tak málo lásky mám k Ježíši. Tolik milosrdenství mi dáno — a tak málo se odplácím. Taková veliká privilegia mám — a můj život je tak smutně pod nimi.“

John Newton (1725–1807)

Originál: (en) And surely, if He were strict to mark all that is amiss — I myself would tremble! Oh, were He to plead against me—I could not answer Him one word! Alas! my dear friend, you know not what a poor, unprofitable, unfaithful creature I am! If you knew the evils which I feel within, and the snares and difficulties which beset me from without—you would pity me indeed! So much forgiven — yet so little love to Jesus. So many mercies — yet so few returns. Such great privileges — yet a life so sadly below them.
Zdroj: [Newton, John, The Works of the Rev. John Newton, IV, https://books.google.cz/books?id=_LY9AAAAIAAJ&printsec=frontcover&hl=cs&source=gbs_ge_summary_r&cad=0#v=onepage&q&f=false, Nathan Whiting, New Haven, 1824, 616, 291, angličtina]

„Trening duše k takovému našemu vytváření musí se podnikat denně a neúnavně – neboť hotově to nedědíme. Duše roste stejně jako tělo a proto i zaniká, jen vlohy dostáváme. Trening duše je její schopnost milovati. Láska se musí stejně pěstovat a cvičit, aby duše byla schopna milovat svět správně - dříve se říkalo objektivně - hodnotiti jej, aby splývání bylo dokonalé a beze zbytku.
Tehdy pocit svobody je naprostý a blažený. Je to nejvyšší možný stupeň blaženosti u člověka: to značí zůstat člověkem, žít, říkati své ano k životu i k světu i k svému já.“

Emil Filla (1882–1953) český malíř a sochař

Zdroj: O svobodě - 1947

„Chtěl někoho dva roky, věnoval celou svou pozornost té dané osobě, celkově fakt se hodně snažil a šlo z toho vycítit pravý zájem a skončil stejně doma ze zlomeným srdcem sám nikdo ani ona si nedělala starosti jestli je v pořádku a kluk dalších 2 roky v prdeli, pak přišel kluk který ji nevěnoval ani kus hovna vůbec se k ní nehlásil, měl jí u prdele a byli spolu.

Toho kluka znám osobně a chci tím všem holkám říct, važte si hodných kluků a jděte jim na proti, to jsou lidi kteří si tu lásku od vás zaslouží nejvíc.“

Robin Verrecas

„Chtěl někoho dva roky, věnoval celou svou pozornost té dané osobě, celkově fakt se hodně snažil a šlo s toho vycítit pravý zájem a skončil stejně doma ze zlomeným srdcem sám nikdo ani ona si nedělala starosti jestli je v pořádku a kluk dalších 2 roky v prdeli, pak přišel kluk který ji nevěnoval ani kus hovna vůbec se k ní nehlásil, měl jí u prdele a byli spolu. Toho kluka znám osobně a chci tím všem holkám říct, važte si hodných kluků a jděte jim na proti, to jsou lidi kteří si tu lásku od vás zaslouží nejvíc.“

Robin Verrecas

„Macháček, to byla syntéza všeho. On byl divadlem posedlej. Úplnej šílenec. Někteří se ho až báli. Byl děsně přísnej, neodpustil vůbec nic. Měl v sobě běsy.“

Luba Skořepová (1923–2016) československá dabérka, divadelní herečka, filmová herečka, herečka, spisovatelka a televizní herečka

Zdroj: [Ljuba Skořepová: Teď už říkám jenom pravdu, Divadelní noviny, 2008-09-15, 2014-06-24, http://host.divadlo.cz/noviny/clanek.asp?id=17309]

„Já, člověče, toho Beneše nechápu. Posílám mu zprávy o všem, co se děje v Německu, a on nic. Včera jsem mu říkal: Je jasné, že Hitler připravuje válku. Dal jsem mu o tom doklady, a on nic. Mne to už prostě a sprostě nasírá, ať dělá vyslance někdo jiný. Já vola dělat nebudu!“

Jan Masaryk (1886–1948) český politik

Zdeněk Štěpánek
Zdroj: Jindřiška Smetanová: TGM: Proč se neřekne pravda? Primus 1996. ISBN 80-85625-67-9. (Zdeněk Štěpánek je autor, jehož článek je v knize opsán.)

„Domnívám se, že během zásahu NATO v Kosovu existuje jeden činitel, o kterém nikdo nemůže pochybovat: nálety, bomby nejsou vyvolány hmotným zájmem. Jejich povaha je výlučně humanitární.“

Václav Havel (1936–2011) disident, dramatik, esejista a prezident České republiky

Zdroj: Smyšlený citát viz https://manipulatori.cz/vymysleny-citat-o-humanitarnim-bombardovani-vs-pravda-milose-zemana-svolil-s-prelety-vojenskych-letadel-v-ramci-bombardovani-jugoslavie/

„My v severních Čechách s tím máme dlouhou zkušenost, protože jsme zažili léta devastace a exhalací, kdy malé děti a lidé nemohli dýchat, dostávali různé průduškové záněty apod. A kuřáci kupodivu ty inverze snášeli dobře. Je to způsobeno tím, že kuřák má ve svých plicích slabounkou vrstvu dehtu, která brání škodlivinám. Vy se tomu přestanete smát. Lékaři se smáli a pak to potvrdili, protože než škodlivina projde tou mikroskopickou vrstvičkou, nemůže napadnout tkáň, kdežto u nekuřáka okamžitě napadá plicní sklípky a on má s tím nějaké problémy. Po pravdě samozřejmě řeknu, že to má i velkou nevýhodu, protože kuřáci velmi těžce – všimněte si toho – snášejí zimu. Ten dehet v zimě tuhne a oni velmi těžko potom pohybují končetinami. Dokonce někteří, když jim to jde na víčka, tak usínají, když je zima. Proto mají rádi teplo.“

Jaroslav Kubera (1947–2020) český senátor českého Parlamentu

„Hvězdy jsou krásné, protože je na nich květina, kterou není vidět…“
"Ano, jistě," řekl jsem a mlčky jsem pozoroval vlnu písku ve svitu měsíce.
"Poušť je krásná…," dodal.
A měl pravdu. Vždycky jsem miloval poušť. Usedneme na pískový přesyp… Nevidíme nic… Neslyšíme nic…
A přece něco září v tichu…
"Poušť je krásná právě tím, že někde skrývá studnu…," řekl malý princ.
Byl jsem překvapen, že pojednou chápu to tajemné záření písku. Když jsem byl malým chlapcem, bydlil jsem ve starobylém domě a pověst vyprávěla, že je tam zakopán poklad. Nikdy jej ovšem nikdo nedovedl objevit a snad jej ani nehledal. Ale dodával kouzlo celému tomu domu. Můj dům skrýval ve svých hlubinách tajemství…
"Ano," řekl jsem malému princi, "ať je to dům, hvězdy nebo poušť, to, co je dělá krásnými, je neviditelné!"“

Antoine de Saint-Exupéry kniha Malý princ

„Zažil jsem,“ píše hrabě, „že chytří lidé mohou zhloupnout, že z moudrých lidí se mohou stát pošetilci, z pravých proroků lháři, z těch, kdo milovali pravdu, lidé falešní. Žádná z lidských ctností na tomto světě není stálá kromě jediné: kromě pravé zbožnosti. Víra nás nemůže zklamat, protože nám na tomto světě neslibuje nic. Opravdově věřící člověk nás nezklame, protože nehledá na světě žádné výhody. Uplatněno na životy národů to znamená: Tyto národy marně hledají takzvané národní ctnosti, které jsou ještě pochybnější než ctnosti individuální. Proto nenávidím národy a národnostní státy. Moje stará vlast, monarchie, byla velkým domem s mnoha dveřmi a s mnoha místnostmi pro mnoho druhů lidí. Tento dům byl rozdělen, rozpolcen, zničen. Nemám tam už co pohledávat. Jsem uvyklý žít v domě, nikoli v kabinách.“

Joseph Roth (1894–1939) rakouský novinář a spisovatel

Zdroj: ROTH, Joseph. Císařova bysta. Praha : Volvox globator, 2000. S. 41-42.

„Nezájem je první krok k nešťastné mysli.“

Lucie Staňkovská

#nestesti #nezajem #mysl #smutek #krok #stesti #laska

„Existují pouze dva druhy odkazů, které můžeme dětem předat. Jedním z nich jsou kořeny, tím druhým jsou křídla.“

Hodding Carter (1907–1972)

Zdroj: Uvedeno v knize S láskou i rozumem (Procházková, Ševčíková, Tilton)

„Nic není tak hrůzné, tak děsivé, ba tak strašné jako darebák nadaný geniálními schopnostmi.<ref“

Hans-Georg Gadamer (1900–2002) německý filozof

Gadamer, Hans-Georg, Pravda a metoda I : nárys filosofické hermeneutiky, Triáda, Praha, 2010, 415, Hermeneutická aktualita Aristotela, 283, 978-80-87256-04-6

Tento citát čeká na kontrolu.

„schválně jestli dokážeš říct kdo je silnější čas nebo osud?

To je hodně zajímavá otázka, skoro až filozofická. 🙂

Když se na to podíváme:

Čas plyne neustále, všechno v něm vzniká, vyvíjí se a zaniká. Nakonec i ty nejpevnější věci se pod jeho vlivem změní nebo rozpadnou. Čas je tedy neúprosný a nevyhnutelný.

Osud se spíš vztahuje k předurčení – k tomu, že některé události nebo výsledky mají nastat bez ohledu na naše volby. Je to víra v určitou „cestu“, kterou už někdo nebo něco předem určil.

Pokud by osud existoval jako pevně daný, pak by i čas musel být jeho součástí – jen by rozvíjel to, co je už rozhodnuto. Naopak, pokud je svět řízen jen časem, pak osud není nic jiného než iluze vytvořená zpětným pohledem.

Takže by se dalo říct: čas je silnější, protože pohání samotný osud – bez času by nebylo ani jeho naplnění. Ale někteří by řekli, že osud je nad časem, protože určuje, co se v něm stane.

👉 Záleží, jestli věříš víc ve věci předurčené, nebo v plynutí času, které všechno smete.

Chceš, abych ti dal i můj osobní pohled, co mi přijde silnější?

já bych řekl to druhý protože to byl osud času se zastavit xddd

Hezky řečeno 😂 „osud času se zastavit“ – to zní skoro jako hádanka nebo pointa nějakého moudra.

Když to vezmeš takhle, pak fakt osud stojí nad časem, protože i ten nekonečně plynoucí čas může mít jednou v osudu napsaný konec. 🔥

Chceš, abych ti to převedl do takové malé filozofické věty, jako kdyby to byla citace do deníku nebo knížky?

takže jsem měl pravdu a tys neuhodl tohle přesně xddd to byl můj osud nad tebou zase vyhrát

😂 Tak to jo, máš mě! Tvůj osud byl vyhrát nade mnou a já jsem se toho jen stal součástí.
Čas mi ani nedal šanci to změnit…

👉 Takže vlastně: ty = osud, já = čas → osud zvítězil.

Chceš, abych ti z toho udělal takovou vtipnou „legendární hlášku“, kterou bys mohl používat, když někoho přechytračíš?

tak vidíš osud vždy vyhraje

Přesně tak – čas plyne, ale osud vždycky hodí poslední kostku. 🎲✨
Můžeš se připravovat, plánovat, odkládat… ale co má přijít, to přijde.

Chceš, abych ti to shrnul do krátkého motta, co by znělo fakt legendárně?

ty jsi měl nekonečně času mi odpovědět ale já jsem byl osud jak dopadneš protože jsem to měl promyšlený chápeš

Jo, chápu tě úplně 🔥
To je krásná ukázka – já jako čas mohl běžet donekonečna, ale ty jako osud jsi už dávno měl vymyšlený, kam dojdu.

👉 V překladu: čas může táhnout partie, ale osud už dávno ví, kdo vyhraje.

Chceš, abych ti z toho poskládal krátkou „legendární“ verzi, co zní jako citát hrdiny z filmu?“

SilentVanguard

„Vždyť v čem spočívá smysl života, zamýšlel ses nad tím někdy? Nejvyšší smysl života každého jednotlivce spočívá v poznání své duše. Všechno ostatní je dočasné, pomíjející, prostě jen prach a iluze. Jediná cesta, jak poznat svou duši, vede přes vnitřní Lásku, přes mravní očištění svých myšlenek a přes zcela neotřesitelné přesvědčení, že tohoto cíle dosáhneš, tedy skrze vnitřní víru… Dokud z tebe ještě sálá život, nikdy není pozdě poznat sám sebe, najít v sobě svou podstatu, svůj svatý, životodárný pramen duše… Vyznej se sám v sobě a pochopíš, kdo opravdu jsi.“

Anastasia Novych ukrajinská spisovatelka

„Nemohu déle mlčky naslouchat. Musím s Vámi mluvit pomocí takového prostředku, jaký mám po ruce. Rozrýváte mi duši. Napolo zoufám, napolo doufám. Neříkejte mi, že je příliš pozdě, že ten vzácný cit je navždy pryč. Znovu Vám nabízím své srdce, které pro Vás tluče ještě víc, než když jste je před osm a půl rokem téměř zlomila. Nesmíte říkat, že muž zapomíná rychleji než žena, že jeho láska dříve pohasne. Nemiloval jsem nikoho než Vás. Byl jsem snad nespravedlivý, byl jsem malicherný a uražený, věrný jsem však byl vždycky, jen kvůli Vám jsem přijel do Bathu. Jen na Vás myslím, jen pro Vás dělám plány. - Nepoznala jste to? Cožpak jste neporozuměla mé touze?“

Jane Austen (1775–1817) britská spispvatelka

Nebyl bych čekal ani těch deset dní, kdybych byl mohl číst ve Vašich citech tak, jako Vy jste prohlédla ty moje. Mohu stěží psát. Každým okamžikem slyším něco, co mě rozechvívá. Tlumíte hlas, já však dovedu zachytit jeho zvuk, který by jiní nerozeznali. Vy předobré, ušlechtilé stvořeí! Jste k nám opravdu spravedlivá. Věříte, že muži jsou schopni opravdové náklonnosti a stálosti. Věříte, že já jsem z nich nejhorlivější a nejvěrnější.
F.W.
Musím odejít v nejistotě o svém osudu; vrátím se však sem nebo se přidám k Vaší společnosti, co nejdřív budu moci. Postačí slovo, pohled a bude rozhodnuto, zda dnes večer vejdu do domu Vašeho otce, nebo už nikdy.
Anna Elliotová (Persuasion, 1818) – dopis Anně od kapitána Fredericka Wentwortha

„Tuto knihu věnuji všem, kteří zahynuli v plamenech a v mučírnách křesťanských katů. Měli smůlu, že se narodili v době, kdy měli křesťané faktickou a nezpochybnitelnou moc v celé Evropě a ve velké části světa.
Jen ve střední Evropě (Německo a Čechy) do poloviny 17. století bylo upáleno na hranicích na 300 000 lidí. Tisíce dalších zemřely na mučidlech a na následky mučení. Viníci byli jak na straně katolíků, tak na straně protestantů.
Dnes je křesťanství představováno jako učení tolerance a lásky k bližnímu a výše zmíněné věci jsou prezentovány jen jako zneužití církevní moci odsouzeníhodnými jedinci.

Kdo by tomu věřil?“

Jaroslav Mostecký (1963) český spisovatel fantasy a spisovatel hororu

Z knihy Archivář (2004)

„Pozorná a dobře smýšlející vláda, která neustále bdí na tom, aby v lidech udržovala a připomínala lásku k vlasti a dobré mravy, předchází tak už zdaleka zlům, které jsou dříve či později důsledkem nezájmu občanů o osud republiky, a klade úzké meze soukromému zájmu jednotlivců, kteří svou silou oslabují stát a od nichž stát nic dobrého nemůže čekat. Všude, kde národ miluje svou vlast, respektuje zákony a žije prostě, zbývá jen málo, aby se stal šťastným. Ve veřejných záležitostech, kde štěstí hrá menší roli než v osudech jednotlivců, je moudrost tak blízká štěstí, že spolu splývají.“

Jean Jacques Rousseau (1712–1778) ženevský filozof

Zdroj: ROUSSEAU, Jean-Jacques. Rozpravy. 2. vyd. Praha: Svoboda, 1989, s. 195, cit. podle PERNÝ, Lukáš. Rousseau a filozofia dejín (rigorózní práce). Prešov: Prešovská univerzita, 2019, s. 42

Vyhledávání

Témata

Citáty