Fernando Pessoa citáty

strana 6

„Má duše je skrytý orchestr; nevím, jaké nástroje, jaké housle a harfy, bubny a tamburíny v sobě rozezvučuji. Slyším jen symfonii.“

„Zbavme se iluzí o naději, neboť zrazuje, o lásce, neboť unavuje, o životě, neboť přesycuje a neukojí, ba i o smrti, neboť přináší víc, než se chce, a míň, než se doufá.“

„Smrt je osvobození, protože umřít znamená nikoho nepotřebovat.“

„Kdo nakonec jsem, když si nehraji? Ubohý sirotek opuštěný na ulici pocitů, třesoucí se zimou na nároží Skutečnosti, odsouzený k tomu, aby spal na schodech Smutku a jedl darovaný chléb Fantazie.“

„Bůh mě stvořil jako dítě a nechal mě jím být navždy. Proč ale připustil, aby mě Život bil a bral mi hračky a nechal mě na hřišti samotného, abych si slabýma ručkama žmoulal modrou košilku ušpiněnou od nekonečných slz?“

„Existují lodě plující do mnoha přístavů, ale ani jedna tam, kde život není bolestivý.“

„Kočka se natáhne na sluníčko a tam spí. Člověk se se veškerou svou složitostí natáhne do života a tam spí. Ani jeden, ani druhý se neosvobodí z fatálního zákona být takový, jaký je. Žádný z nich se nepokusí zvednout tíhu bytí.“

„Plují lodě do mnoha přístavů, ale žádná tam, kde by život nebolel, ani se nelze vylodit někde, kde se zapomíná.“

„Ta nuda je tak nesmírná, ta hrůza z toho, že žiju, tak svrchovaná, že nevím o ničem, co by tu mohlo posloužit jako utišující prostředek, jako protilék, balzám nebo jako zapomnění. Spát mě nade vše děsí. Umřít mě nade vše děsí. Jít a stát představují tutéž nemožnou věc. Doufat a nevěřit se sobě rovnají v chladu a popelu. Jsem police prázdných sklenic.“

„V pravdě a omylu, v radosti i strasti si podrž své vlastní bytí. To dokážeš jen sněním, protože tvůj reálný život, tvůj lidský život je ten, který není tvůj, ale těch druhých. Nahradíš tak život sněm a budeš dbát jen o dokonalé snění. Ve všech činech svého reálného života od narození až do smrti nic nečiníš ty: jsi činěn; nežiješ ty: jsi pouze žit.“

„Nikdy nikoho nemilujeme. Milujeme jen představu, kterou o někom máme. To, co milujeme, je naše představa - jinak řečeno, jsme to my sami.“

„Můj imaginární svět byl pro mě vždy jediným opravdovým světem. Nikdy jsem nezažil lásky tak reálné, tak plnokrevné a vitální, jako s postavami, které jsem si sám vytvořil. Škoda! Stýská se mi po nich, protože pomíjejí stejně jako ty druhé…“

„Tvůrce zrcadla otrávil lidskou duši.“

„Celý vesmír je vězeňská cela a býti vězněm nemá co dělat s velikostí kobky.“

„Nejbídnější ze všech potřeb - potřeba se svěřovat se a zpovídat. Je to potřeba duše být vnější.“

„Co vidíme, není to, co vidíme, ale to, co jsme.“

„Přikládat přílišný význam snu by vlastně znamenalo přikládat přílišný význam něčemu, co se do nás samých odpoutalo, co se podle možností stalo realitou, a tudíž pozbylo absolutního práva na naši ohleduplnost.“

„Moje minulost je vše to, čím jsem nedokázal být.“

„Moudrý je ten, kdo vede jednotvárnou existenci, protože každá drobná příhoda má pak výsadu zázraku. Pro lovce lvů už třetí lev není žádným dobrodružstvím.“

„Rostlinná akademie zámlk… tvé jméno znějící jako vlčí máky… jezírka… můj návrat… šílená kněz, který se pomátl při mši… To jsou vzpomínky z mých snů… Nezavírám oči, ale nic nevidím… Věci, které vidím, tu nejsou… Vody…“

„Žádná inteligentní myšlenka nemůže získat všeobecné uznání, pokud se do ní nepřimíchá trocha hlouposti.“

„Nevím, co zítřek přinese.“

„Všichni víme, že zemřeme, všichni cítíme, že nezemřeme.“

“Come sit by my side, Lydia, on the bank of the river.
Calmly let us watch it flow, and learn
That life passes, and we are not holding hands.
(Let us hold hands)
…..
Let us hold hands no more: why should we tire ourselves?
For our pleasure, for our pain, we pass on like the river.
'Tis better to know how to pass on silently,
With no great disquiet.”

“Yes, talking to people makes me sleepy.”

“Ah, to be you while being I!
To have your glad unconsciousness
And be conscious of it!”

“Against destiny I fulfilled my duty.
Uselessly? No, for I fulfilled it.”

“Being pleased with what they give you is proper of slaves. Asking for more is proper of children. Conquering more is proper of fools.”

“Changing from the ghosts of faith to the spectres of reason is just changing cells.”

“Why is art beautiful? Because it's useless. Why is life ugly? Because it's all ends and purposes and intentions.”

“Let's be simple and calm,
Like the trees and streams,
And God will love us, making us
Us, even as the trees are trees
And the streams are streams,
And will give us greenness in the spring, which is its season,
And a river to go to when we end…
And he'll give us nothing more, since to give us more would make us less us.”

“What is art but the denial of life?”

“That's not my love; that's just your life.”

“There is no safe standard to tell man from animals.”

“The world belongs to who doesn't feel. The primary condition to be a practical man is the absence of sensitivity.”

“Yet I have no stylistic nobility. My head aches because my head aches. The universe aches me because my head aches.”

“Who am I to myself? Just a feeling of mine.”

“Humanitarianism is rude.”

“I never meant to be but a dreamer.”

“My dreams are a stupid refuge, like an umbrella against a thunderbolt.”

“Fraternity has subtleties.”

“It was just a moment, and I saw myself. Then I no longer could say what I was.”

“The perfect man of pagans was the perfection of the man there is; the perfect man of christians, the perfection of the man there isn't; the buddhists' perfect man, the perfection of not existing a man.”

“For I am the size of what I see
not my height's size.”

“My heart is a little larger than the entire universe.”

“To stagnate in the sun, goldenly, like an obscure lake surrounded by flowers.”

“My joy is as painful as my pain.”

“Irony is the first hint that consciousness became conscious.”

“We’ve been devastated by the severest and deadliest drought in history – that of our profound awareness of the futility of all effort and the vanity of all plans.”

“Smell is a strange sight. It evokes sentimental landscapes through a sudden sketching of the subconscious.”

“To narrate is to create, for living is just being lived.”

“A tedium that includes only the anticipation of more tedium; the regret, now, of tomorrow regretting having regretted today.”