François de La Rochefoucauld: Člověk

„Jak má člověk vědět co očekává od budoucnosti, když ani neví to, co chce od přítomnosti.“

„Člověk se v životě dostane do takových situací, že aby nevypadal jako blázen, musí si jako blázen počínat.“

„Ve svazku tak nejistém, jako je láska, je jedno zaručeně jisté - oč méně člověk miluje, o to více je milován.“

„Nenachází-li člověk klid v sobě, je zbytečné, aby ho hledal jinde.“

„Některý člověk se má tak rád, že si i v lásce vystačí se svým vlastním citem a vůbec k němu nepotřebuje toho, koho miluje.“

„Jestliže člověk miluje příliš, těžko pozná, kdy ten druhý už nemiluje vůbec.“

„Aby byl člověk šťasten, musí mít to, co si pod štěstím představuje, a ne to, co si pod ním představují jiní.“

„Není na světě člověk tak chytrý, aby znal celou svoji hloupost.“

„V žádném jiném citu se sobectví neprojevuje tak jako v lásce - člověk je vždy ochoten obětovat spíš klid milovaného než ztratit svůj vlastní.“

„Člověk světa znalý dovede zakrýt své vzdělání.“

„Je rozhodně snazší vzplanout láskou, když člověk nemiluje, než se jí zbavit, když miluje.“

„Některé lži zastupují pravdu tak dokonale, že by člověk musel být hluchý a slepý, aby se nenechal zmást.“

„Radu člověk dát může, ale ne už moudrost a sílu ji uposlechnout.“

„Velký talent nemůže mít malý člověk.“

„Svou pravou lásku si člověk uvědomí nejlíp, když se vrací ze záletů.“

„Člověk si uchová první lásku - dokud nepřijde druhá.“

„Člověk, který se nemůže pochlubit ničím jiným, než svými vznešenými předky, má podobu bramboru: jeho lepší část je pod zemí.“

„Člověk opravdu chytrý umí svou chytrost skrývat.“

„Člověk není nikdy tak směšný vlastnostmi, které má, jako těmi, které předstírá.“