Haruki Murakami citáty

strana 22

36 hlubokých a podnětných slov o lásce, osamělosti a lidských emocích

„Smrt není opakem života, smrt je jeho součást.“

„Je dost tenká, zeď mezi zdravým sebevědomím a nezdravou pýchou.“

„Nejsem na tebe naštvaný. Jsem jen smutný. Ty jsi zavřená v tvém malém světě a když se snažím zaťukat na dveře, na sekundu se podíváš ven, ale pak se zase vrátíš zpátky.“

„Bolest je nevyhnutelná, utrpení je volba.“

„Všichni ustavičně ztrácíme něco důležitého… Důležité šance a možnosti, city, které se nedají ničím nahradit. To už je jeden ze smyslů lidské existence. Ale někde ve svých hlavách, aspoň já myslím, že v hlavách, máme každý takový malý pokojík, kam ukládáme vzpomínky na všecky ty ztracené věci. Takovou nějakou místnost s regály, jako máme tady v knihovně. A v jednom kuse vyplňujeme katalogizační lístky, abychom se ve své vlastní mysli ještě vůbec vyznali. Musíme v té místnosti zametat, větrat, vyměňovat květinám vodu. Jinými slovy: žiješ pak na věky ve své osobní knihovně.“

„Věci kolem tebe jsou jen obrazem toho, co máš v sobě. A co máš v sobě, je jen obrazem toho, co je kolem tebe. Kdykoliv se proto vydáš do labyrintu okolního světa, vydáváš se na cestu sám sebou. A to je mnohdy setsakra nebezpečná cesta.“

„Ve tmě je většinou všechno vidět spíš líp. Zůstat v ní ale příliš dlouho znamená ztížit si návrat do světa ve světle na povrchu zemském. V určitou chvíli je třeba přestat.“

„Většina lidí, co jich svět nosí, totiž nevěří tomu, co je pravda, ale tomu, co chce, aby pravda byla. Takoví lidí mohou klidně mít oči otevřené dokořán, nevidí ale stejně vůbec nic.“

„Svět, jak ho vidím, mi totiž připadá jako složený z velké řady, málem z nekonečného množství nejrůznějších možností, a už proto je aspoň do jisté míry na jednotlivých lidech, aby ho spoluvytvářeli tím, že z těch možností nějaké vyberou.“

„Omezenost bez fantazie,
nedostatek tolerance,
teorie, která se vymkla kontrole,
prázdná rétorika,
patenty na pravdu a zkostnatělý systém.
Toho jediného se na světe opravdu bojím.“

„V krabici se sušenkama je spousta druhů sušenek a ty máš některý z nich rád a některý ne. A když sníš nejdřív ty, co ti chutnaj, zbydou ti nakonec jen ty nedobrý. Myslím, že těm nedobrejm se nedá vyhnout, takže když skousneš nejdřív je, zůstanou ti pak už jen ty lepší. A život je něco jako taková veliká krabice sušenek.“

„V našich životech se najde leccos, co je až příliš komplikované na vysvětlení, i kdyby to mělo být jakým chce jazykem.“

„Vzpomínky Vám zahřejí tělo zevnitř, ale současně Vás také nemilosrdně rozpoltí.“

„Když jsi jiný než ostatní, nikdo se s tebou nebaví.“

„Samotu nemá nikdo rád. Člověk se ale náramně snadno zklame.“

„Štěstí je pouhá alegorie, neštěstí je příběh“

„Ani ty nejmenší maličkosti se ti nestanou náhodou.“

„Převážná většina lidí o pravdu, která se dá dokázat, vůbec nestojí. Pravda se skoro nikdy neobejde bez silné bolesti. A na nějakou pravdu, která bolí, se ti každý leda vykašle. Lidé potřebují něco jiného: krásné a líbivé příběhy, po kterých jim jejich vlastní existence bude připadat alespoň o trochu smysluplnější. Přesně pro tohle vznikají náboženství.“

„U šikany je hlavní cíl, aby ji ten, komu se děje, naplno zaregistroval. Šikana, které si oběť nevšimne, to je prostě nemožnost.“

„Ze správných pohnutek nemusí ale vždycky nutně vzejít správné výsledky…. Násilí nemusí mít vždy viditelnou podobu a rány nemusí být vždy jen krvavé“

„Kritizovat chyby cizích, neznámých lidí je snadné a příjemné.“

„Psaní je důležité. Ale konečný výsledek, hotová napsaná věc, ta už žádný smysl nemá.“

„Jenomže omezenost, netolerance a nedostatek fantazie jsou jako cizopasní červi.“

„Svět zažil nacismus, atomovou bombu i moderní hudbu, a všechno to dokázal jakž takž přežít.“

„Smysl naší vlastní existence nám možná bude mnohem pochopitelnější, když začneme vnější povrch a vnitřní obsah věcí vnímat právě opačně, než jak je obvyklé - jinými slovy, když budeme přehlížet obal a vnímat především obsah.“

„Osud je jako písečná bouře, co bez ustání mění směr.“

„Čirá přítomnost je nezachytitelným postupem minulosti, pohlcující budoucnost. Veškeré vnímání je v pravdě již pamětí samotnou.“

„Byti nema smysl jen proto, ze jednou prijde konec.“

„..žádná pravda nemůže vyléčit bolest ze ztráty milovaného člověka. Žádná pravda, žádná upřímnost, žádná síla ani laskavost nemůže takovou bolest vyhojit. Můžeme ji přetrpět a něco si z ní odnést. Ale ani to nás nijak neochrání před dalším utrpením, jež může přijít.“

„Prostě si teď navzájem sdělujeme věci, které se nedají sdělit nijak jinak než dotykem našich dvou nedokonalých těl. Prostě tak sdílíme vlastní nedokonalost.“

„Jakmile bouře skončí, nebudete si pamatovat, jak jste ji zvládli, jak se vám podařilo přežít. Ve skutečnosti si nebudete jisti, zda bouře opravdu skončila. Ale jedna věc je jistá. Když bouři přečkáte, nebudete tou samou osobou, kterou postihla. To je to, o čem bouře je.“

„Dva lidé mohou spát v jedné posteli, a přesto být sami, když zavřou oči.“

“Nakata let his body relax, switched off his mind, allowing things to flow through him. This was natural for him, something he'd done ever since he was a child, without a second thought. Before long the borders of his consciousness fluttered around, just like the butterflies. Beyond these borders lay a dark abyss. Occasionally his consciousness would fly over the border and hover over that dizzying, black crevass. But Nakata wasn't afraid of the darkness or how deep it was. And why should he be? That bottomless world of darkness, that weighty silence and chaos, was an old friend, a part of him already. Nakata understood this well. In that world there was no writing, no days of the week, no scary Governor, no opera, no BMWs. No scissors, no tall hats. On the other hand, there was also no delicious eel, no tasty bean-jam buns. Everything is there, but there are no parts. Since there are no parts, there's no need to replace one thing with another. No need to remove anything, or add anything. You don't have to think about difficult things, just let yourself soak it all in. For Nakata, nothing could be better.”

“The elevator continued its impossibly slow ascent. Or at least I imagined it was ascent. There was no telling for sure: it was so slow that all sense of direction simply vanished. It could have been going down for all I knew, or maybe it wasn’t moving at all. But let’s just assume it was going up. Merely a guess. Maybe I’d gong up twelve stories, then down three. Maybe I’d circled the globe. How would I know?”

“I was twenty-one at the time, about to turn twenty-two. No prospect of graduating soon, and yet no reason to quit school. Caught in the most curiously depressing circumstances. For months I'd been stuck, unable to take one step in any new direction. The world kept moving on; I alone was at a standstill. In the autumn, everything took on a desolate cast, the colors swiftly fading before my eyes. The sunlight, the smell of the grass, the faintest patter of rain, everything got on my nerves.”

“You still don't get it, do you? We're talking about a revelation here," Colonel Sanders said, clicking his tongue. "A revelation leaps over the borders of the everyday. A life without revelation is no life at all. What you need to do is move from reason that observes to reason that acts. That's what's critical. Do you have any idea what I'm talking about, you gold-plated whale of a dunce?”

“My biggest fault is that the faults I was born with grow bigger each year. It's like I was raising chickens inside of me. The chickens lay their eggs and the eggs hatch into other chickens, which then lay eggs.”

“He inherited from his mother's stories the fundamental style he used, unaltered, in his own stories: namely, the assumption that fact may not be truth, and truth may not be factual.”

“The world of the grotesque is the darkness within us. Well before Freud and Jung shined a light on the workings of the subconscious, this correlation between darkness and our subconscious, these two forms of darkness, was obvious to people. It wasn't a metaphor, even. If you trace it back further, it wasn't even a correlation. Until Edison invented the electric light, most of the world was totally covered in darkness. The physical darkness outside and the inner darkness of the soul were mixed together, with no boundary separating the two. They were directly linked. Like this.”

“Works that have a certain imperfection to them have an appeal for that you're attracted to Soseki's The Miner. There's something in it that draws you in, more than more fully realized novels like Kokoro or Sanshiro. You discover something about that work that tugs at your heart-or maybe we should say that work discovers you.”

“I said this one day to the doctor in charge of my case, and he told me that, in a sense, what I was feeling was right, that we are in here not to correct the deformation but to accustom ourselves to it: that one of our problems was our inability to recognize and accept our own deformities. Just as each person has certain idiosyncrasies in the way he or she walks, people have idiosyncrasies in the way they think and feel and see things, …”

“Fairness is a concept that holds only in limited situations. Yet we want the concept to extend to everything, in and out of phase. From snails to hardware stores to married life. Maybe no one finds it, or even misses it, but fairness is like love. What is given has nothing to do with what we seek.”

“Where does your responsibility begin here? Wiping away the nebula from your sight, you struggle to find where you really are. You're trying to find the direction of the flow, struggling to hold on to the axis of time. But you can't locate the borderline separating dream and reality. Or even the boundary between what's real and what's possible. All you're sure of is that you're in a delicate position. Delicate-and dangerous. You're pulled along, a part of it, unable to pin down the principles of prophecy, or of logic. Like when a river overflows, washing over a town, all road signs have sunk beneath the waves. And all you can see are the anonymous roofs of the sunken houses.”

“The world would be a pretty dull place if it were made up only of the first-rate, right?”

“In a letter from Naoko, Norwegian Wood”

“You build up relationships like that one after another and before you know it you have meaning. The more connections, the deeper the meaning. Doesn't matter if it's eel, or rice bowls, or grilled fish, whatever. Get it?”

“Everybody has some one thing they do not want to lose," began the man. "You included. And we are professionals at finding out that very thing. Humans by necessity must have a midway point between their desires and their pride. Just as all objects must have a center of gravity. This is something we can pinpoint. Only when it is gone do people realize it even existed.”

“There's that kind of money in the world. It aggravates you to have it, makes you miserable to spend it, and you hate yourself when it's gone. And when you hate yourself, you feel like spending money. Except there's no money left. And no hope.”

“The basic stupidity of modern Japan is that we’ve learned absolutely nothing from our contact with other Asian peoples.”

“Money had no name of course. And if it did have a name, it would no longer be money. What gave money its true meaning was its dark-night namelessness, its breathtaking interchangeability.”

“First, about the mind. You tell me there is no fighting or hatred or desire in the Town. That this is a beautiful dream, and I do want your happiness. But the absence of fighting or hatred or desire also means the opposites do not exist either. No joy, no communion, no love. Only where there is disillusionment and depression and sorrow does happiness arise; without the despair of loss, there is no hope.”

“Seeing a lot of water like that every day is probably an important thing for human beings. For human beings might be a bit of a generalization—but I do know it’s important for one person: me. If I go for a time without seeing water, I feel like something’s slowly draining out of me. It’s probably like the feeling a music lover has when, for whatever reason, he’s separated from music for a long time. The fact that I was raised near the sea might have something to do with it.”

“You are a beautiful person, Doctor. Clearheaded. Strong. But you seem always to be dragging your heart along the ground. From now on, little by little, you must prepare yourself to face death. If you devote all of your future energy to living, you will not be able to die well. You must begin to shift gears, a little at a time. Living and dying are, in a sense, of equal value.”

“I watched an old American submarine movie on television. The creaking plot had the captain and first officer constantly at each other’s throat. The submarine was a fossil, and one guy had claustrophobia. But all that didn’t stop everything from working out well in the end. It was an everything-works-out-in-the-end-so-maybe-war’s-not-so-bad-after-all sort of film. One of these days they’ll be making a film where the whole human race gets wiped out in a nuclear war, but everything works out in the end.”

“I'm a very ordinary human being; I just happen to like reading books.”

“I’m not particularly interested in collecting things, but there’s one sort of running motif in my life: despite my basic indifference, objects just seem to collect around me, of their own volition.”