Václav Lucemburský citáty

4   0

Václav Lucemburský

Datum narození: 17. leden 1350
Datum úmrtí: 28. prosinec 1351

Václav Lucemburský byl třetím dítětem a prvním synem českého a německého krále Karla IV. a současně jediným dítětem jeho druhé manželky Anny Falcké.

Jeho narození znamenalo velkou změnu v nástupnictví na českém trůnu. Karel IV. totiž s ohledem na fakt, že do té doby neměl žádného syna, označil již dříve za svého následníka svého mladšího bratra Jana Jindřicha, markraběte moravského. Narození Václava situaci radikálně změnilo a Karel IV. se rozhodl tuto změnu jasně demonstrovat: nechal Václavovi ještě před dosažením 1. roku života holdovat jako budoucímu českému králi. Takový krok nebyl běžný, a protože Karel nemohl počítat s tím, že by k neobvyklé přísaze přesvědčil českou šlechtu, holdovalo kojenci mezi 31. červencem a 15. prosincem 1350 dvanáct českých královských měst. V příslušných listinách pak Karel nechal zdůraznit, že následnictví Václava vyplývá ze starého zvyku předávání dědictví v mužské linii a také z právního řádu, neboť Karlův otec Jan Lucemburský rovněž učinil svým dědicem a nástupcem svého nejstaršího syna.

Tomuto aktu předcházelo také vyjednávání o budoucí manželce jedenáctiměsíčního Václava, za niž mu byla vybrána Anna Svídnická, v té době jedenáctiletá. Jednalo se o další krok Karla IV. ke scelení teritoria zemí Koruny české, neboť Anna byla neteří a dědičkou bezdětného Bolka Svídnického, panovníka Svídnicko-Javorska, posledního nezávislého slezského knížectví. Vzhledem k tomu, že v minulosti bývalo Svídnicko místem, kudy vedly nepřátelské výpady proti českým zemím, jevilo se jeho získání také jako otázka zajištění bezpečnosti státu, zvláště když Karel měl spory s polským panovníkem Kazimírem III. Souhlas Bolka Svídnického s uzavřením dědické a svatební smlouvy, podle níž měl po jeho smrti na knížecí trůn usednout Václav, se po obtížných jednáních podařilo získat v prosinci 1350.

V říjnu 1350 Karel IV. vážně a dlouhodobě onemocněl. Pravděpodobně se jednalo o polyneuritidu, bakteriální infekcí způsobenou nervovou chorobu, která krále omezovala po dobu jednoho roku. Současníci si však její příčiny nedokázali nijak vysvětlit a například kronikář Jindřich Taube ze Selbachu se domníval, že se jednalo o úmyslnou otravu, za níž stál Jan Jindřich, jehož panovnické naděje byly Václavovým narozením zklamány.

Veškeré Karlovy plány s malým následníkem trůnu však vzaly za své 28. prosince 1351, kdy Václav zemřel, a český panovník tak zůstal opět bez mužského dědice. Krátce poté, 2. února 1353, skonala také Václavova matka, Anna Falcká. Karel IV. se vzápětí znovu oženil, a to právě s bývalou snoubenkou Václava Annou Svídnickou, čímž nakonec naplnil svůj původní záměr získání javorsko-svídnického knížectví. Naděje Jana Jindřicha na český trůn, které byly Václavovou smrtí znovu oživeny, pak definitivně pohasly 26. února 1361, kdy se Karlovi IV. narodil další syn, pozdější král Václav IV.


„Věru mi nikdo neuvěří, / že srdce div mi nepukne / zlou boelstí, / když chviličku Vás nevidím.“

„Neumím pravý důvod dáti, / proč není koutek v srdci mém, / jenž nebyl by jím vyplněn. / Nade vše toužím milovati / toho, kdo je mi přítelem, / neboť je dobrý v srdci svém.“


„Miluji sladkost vzpomínek / které životu v jeho chvále / vracejí lásku neustále / a proti žalu znají lék.“

„Z ničeho se tak neraduji / má paní, jako že vás mám, / a nechci víc, to přísahám! / Ať bouře je, ať větry dují, / navždycky budu patřit vám. / Z ničeho se tak neraduji, / má paní, jako že vás mám. / Neopustím, co potřebuji, / vždyť blaho nejvyšší, jež znám, / toliko u vás nalézám. / Z ničeho se tak neraduji, / má paní, jako že vás mám, / a nechci víc, to přísahám!“

Podobní autoři

Citát se vám libí,
sdílejte ho s přáteli na .