William Saroyan citáty

strana 3

„Nakonec, dnešek je navždy, včerejšek je ještě dnes a zítřek je už dnes.“

„Žádný nepřítel se vám nezoškliví tolik, jako ten, kdo býval přítelem nebo jím stále ještě je, a takových je mnohem víc, než tušíte.
Nejhorší nepřítel je ten, který vás zná a ví, co vás nejvíc raní, a jestli je ke všemu obratnější než vy, pak na tom nejste moc dobře.“

„Být na světě je zábava, ale ani jeden den v životě neprojde, aby v něm nebylo do té zábavy přimícháno trošku bolesti, trápení a lítosti.“

„Láska je nesmrtelná a činí všechny věci nesmrtelnými. Ale nenávist hyne každou minutu.“

„V čase svého života snaž se žít – žít tak, aby se do této radostné doby vyměřené jak tobě, tak ostatním, kterých se ty sám svým životem dotýkáš, nevloudil děs ani smrt. Hledej dobro všude kolem sebe, a když nalezneš, vylákej ho z úkrytu a dovol, ať se hrdě zaskví v plné kráse. Vdechni duši a tělu alespoň nějaký smysl, neboť tak lze vzdorovat smrti. Odkrývej ve všem jen to zářivé a nezkažené. Posiluj odvahu v každém srdci – třeba ji jen hanebnost našeho krutého světa zavalila bolestí a samotou. Nevšímej si věcí příliš nápadných, jelikož nejsou hodny bystrého oka a laskavého srdce. Nad nikoho se nepovyšuj, před nikým se neponižuj. Pamatuj, že každý člověk je obdobou tebe samotného. Neber na sebe cizí vinu, nepyšni se cizí nevinou. Chovej v opovržení zlobu a hrubost, ale ne hrubého či zlého člověka. V tom by ses měl vyznat. Nestyď se za něhu a vlídnost, nastane-li však v čase tvého života chvíle, kdy je třeba zabít, učiň tak bez slitování. V čase svého života snaž se žít – žít tak, abys v onom čase zázraků nepřisypával na horu bídy a zármutku tohoto světa další valounky, žít tak, aby ses mohl usmívat nad nekonečnou blažeností a tajemstvím života.“

„Každý člověk na světě, dobrý nebo špatný, je podroben zkouškám.“

„Je přirozené, když syn občas nenávidí otce, matku také a někdy všechny lidi na světě.“

„Když řekne on: Co se děje? a vy řeknete: Jak to myslíš? Kde? A on řekne: Tak, všeobecně. Na to mu, Same, řeknete: Tak abys vědel, já toho nevím o nic víc, než víš ty. Přisámbůh, Same, já toho vím jěšte míň. Věr mi, jestli máš na mysli všelijaký ty trable, jestli máš na mysli lidi, co maj peníze a ty druhý, co je nemaj, a jiný, co maj kvalitní pití, a druhý, co ho nemaj, a jěšte jiný, co se můžou někde v pohodlí vyspat, a ty druhý, co takový pohodlíčko nemaj, věr mi, tomu já nerozumím. Jestli máš dokonce na mysli nějakýho mužskýho a nějakou ženskou, a jestli se milujou nebo nemilujou, pak se tedy omlouvám. Kdybych na tebe dělal dojem, že patřím k těm, co vědí, nebo k těm, co by měli vědet, tak to jsem nechtěl. Nevím. Nemá to pro mě hlavu ani patu. Vyznám se v dešti. Když jsem někde venku za deště, tak vím, že prší.“

„Dobro nikdy nepomine. Kdyby bylo pomíjející, nebylo by na světě lidí — nebylo by vůbec nikde života.“

„Je spousta ušlechtilých lidí, o kterých si nikdo nikdy nepomyslel, že jsou ušlechtilí.“

„Nic v životě nemusí být jen a jen takhle a ne jinak.“

„Chci současně obývat malé, bezvýznamné tělo a ohromný nezbadatelný vesmír. Chci si odžít svuj nezbadatelný čas a chci se pokusit žít věčne. Chci jíst a spát a pracovat a založit si rodinu a umřít, ale zároveň nechci být nikdy víc tělem nežli duchem.“

„Trápení, trápení a samé trápení a okolo samý smích.“

„Nejskvělejší vzbouřenec je tichý muž, který ví, jak všechno skončí, a přece ho těší dýchat dál. Jen mysl nemůže zemřít a usměvavá mysl věčně čeří prázdnotu vesmíru.“

„Nepřátelím se a nedělám si nepřátele.“

„Všechno, co spisovatel napíše, je o něm samém.“

„Rozumíte psychiatrii?" chtěl vědět Tracy. "Psychiatrii? Ne," odpověděl doktor Pingitzer. "Lidi - trochu. Malou, malounkou trochu. Každý rok, každý den míň a míň. Proč? Lidi jsou složité. Lidi jsou lidi. Lidi jsou legrace, hra, fantazie, kouzlo. Ach ja. Lidi jsou bolest, lidi jsou nemoc, lidi šílet, lidi mají ublížení, lidi ubližovat lidi, zabíjet, zabíjet sebe. Kde je legrace, kde je hra, kde je fantazie, kde je kouzlo? Psychiatrii já nerad. Lidi miluju. Šílení lidi, krásní lidi, zranění lidi, nemocní lidi, zlomení lidi, zhroucení lidi, mám rád, miluju. Proč? Proč lidi ztratí legraci, hru, fantazii, kouzlo? Proč to? Peníze?" usmál se. "Myslím si to. Peníze. Je láska, tyhle peníze. Je krása, tyhle peníze. Je legrace, tyhle peníze. Kde jsou peníze? Nevím. Už není legrace. Teď jen práce. Práce. Tygr. Tygr.“

„Kdybych byl diktátorem, zakázal bych zákonem půjčování knih.“

„Vidíš-li něco, o čem jsi jist, že to není správné, nebuď si tím jist.“

„Pro mnohé lidi znamená přemýšlet jenom přestěhovat předsudky na jiné místo.“

„Kdo chce zvítězit sám nad sebou, nesmí sejít ze své cesty.“

„To, co člověk dělá, je někdy důležitější než to, co má dělat.“

„Když se rozhněváte, buďte dobří a hněviví.“

„Být inteligentní pomáhá, ať už jsi čímkoliv.“

„Snaž se milovat každého, s kým se setkáš.“

„Je přirozené, když syn občas nenávidí otce a matku a někdy i ostatní lidi na světě.“

„Čtenáři propůjčují knize její realitu.“

„Když se procházíte nutí vás to přemýšlet a čtete-li, setkáváte se s myšlenkami jiných lidí.“

“What I intended to do was to burn a half dozen of my books and keep warm, so that I could write my story, but when I looked around for titles to burn, I couldn't find any.”

“Now, having a play on the same bill with a play by the one and only, the good and great, the impish and noble, the man and superman, George Bernard Shaw, is for me an honor, and I think a most fitting thing.”

“I did my best, and let me urge you to do your best, too. Isn't it the least we can do for one another?”

“The people you hate, well, this is the question about such people: why do you hate them?”

“A man's ethnic identity has more to do with a personal awareness than with geography.”

“It is the heart of man that I am trying to imply in this work.”

“All great art has madness, and quite a lot of bad art has it, too.”

“There is only good and bad art.”

“This is what drives a young writer out of his head, this feeling that nothing is being said.”

“A writer wants what he has to say to be heard again and again. He wants it to be heard after he is dead.”

“I liked Charentz straight off, but more important than this was the feeling that I had that he was a truly great man. Human greatness is a rather difficult thing to account for, and more often than not one is mistaken in one's hunches about somebody one has met. Charentz seemed great to me, I think, because he was made of a mixture of proud virtues and amusing flaws. On the one hand, his independence of spirit was balanced by a humorous worldliness, his acute intelligence by a curiosity that frequently made him seem naive, his profoundly gentle manners by a kind of mocking mischievousness which might easily be mistaken for rudeness. But he was never rude, he was witty, and the purpose of his wit was to keep himself from the terrible condition of pomposity.”

“I have made a fiasco of my life, but I have had the right material to work with.”

“I loved the theaters, and even though I was hungry, I never spent money for food.”

“I have a faint idea what it is like to be alive.”

“Babies who have not yet been taught to speak any language are the only race of the earth, the race of man: all the rest is pretence, what we call civilization, hatred, fear, desire for strength.”

“I have managed to conceal my madness fairly effectively, and as far as I know it hasn't hurt anybody badly, for which I am grateful.”

“There was a touch of anxiety in the whole human race about its future.”

“My uncle jumped up from the desk, loving him more than he loved any other man in the world, and through him loving the lost nation, the multitude dead, and the multitude living in every alien corner of the world.”

“I myself, as a person, have been influenced by many writers and many things, and my writing has felt the impact of the writing of many writers, some relatively unknown and unimportant, some downright bad. But probably the greatest influence of them all when an influence is most effective — when the man being influenced is nowhere near being solid in his own right — has been the influence of the great tall man with the white beard, the lively eyes, the swift wit and the impish chuckle.”

“What the hell are they all looking for? A way out. A way to the right way out. A way to leave. A way to go. A way to have had it, to have had enough of it, to be done with it. A decent way to give it all over to the giver of it all.”

“The streets made me, and the streets stink, but I love them, for I was born in them out of flesh and I was born in them out of spirit.”

“I couldn't understand the language, I couldn't understand a word in the whole book, but it was somehow too eloquent to use for a fire.”

“My birthplace was California, but I couldn't forget Armenia, so what is one's country? Is it land of the earth, in a specific place? Rivers there? Lakes? The sky there? The way the moon comes up there? And the sun? Is one's country the trees, the vineyards, the grass, the birds, the rocks, the hills and summer and winter? Is it the animal rhythm of the living there? The huts and houses, the streets of cities, the tables and chairs, and the drinking of tea and talking? Is it the peach ripening in summer heat on the bough? Is it the dead in the earth there?”

“Art is what is irresistible.”

“I had long known that there was something about me that was either violent or frightening for some reason. In certain three-sided clothing store images I had for some years come upon myself, with shock and disbelief, regret, and shame, disappointment and despair, for I am indeed clearly violent, mad, and ugly, all because of intensity of some kind, a tension, an obsession with getting everything that there was to be got, a passion, an insanity.”

“The purpose of my life is to put off dying as long as possible.”

“It seemed to me that I had no right to burn a book I hadn't even read.”

“Their singing wasn't particularly good, but the feeling with which they sang was not bad at all.”

“Illness is essentially discomfort, and it is not easy for anybody to be comfortable all the time… in his body, in his work, in his house, or in his soul.”