„V čase svého života snaž se žít – žít tak, aby se do této radostné doby vyměřené jak tobě, tak ostatním, kterých se ty sám svým životem dotýkáš, nevloudil děs ani smrt. Hledej dobro všude kolem sebe, a když nalezneš, vylákej ho z úkrytu a dovol, ať se hrdě zaskví v plné kráse. Vdechni duši a tělu alespoň nějaký smysl, neboť tak lze vzdorovat smrti. Odkrývej ve všem jen to zářivé a nezkažené. Posiluj odvahu v každém srdci – třeba ji jen hanebnost našeho krutého světa zavalila bolestí a samotou. Nevšímej si věcí příliš nápadných, jelikož nejsou hodny bystrého oka a laskavého srdce. Nad nikoho se nepovyšuj, před nikým se neponižuj. Pamatuj, že každý člověk je obdobou tebe samotného. Neber na sebe cizí vinu, nepyšni se cizí nevinou. Chovej v opovržení zlobu a hrubost, ale ne hrubého či zlého člověka. V tom by ses měl vyznat. Nestyď se za něhu a vlídnost, nastane-li však v čase tvého života chvíle, kdy je třeba zabít, učiň tak bez slitování. V čase svého života snaž se žít – žít tak, abys v onom čase zázraků nepřisypával na horu bídy a zármutku tohoto světa další valounky, žít tak, aby ses mohl usmívat nad nekonečnou blažeností a tajemstvím života.“

Čas tvého života, český překlad Věra Pourová, Eminent, Praha 1999