William Saroyan citáty

strana 6

„Nakonec, dnešek je navždy, včerejšek je ještě dnes a zítřek je už dnes.“

„Žádný nepřítel se vám nezoškliví tolik, jako ten, kdo býval přítelem nebo jím stále ještě je, a takových je mnohem víc, než tušíte.
Nejhorší nepřítel je ten, který vás zná a ví, co vás nejvíc raní, a jestli je ke všemu obratnější než vy, pak na tom nejste moc dobře.“

„Být na světě je zábava, ale ani jeden den v životě neprojde, aby v něm nebylo do té zábavy přimícháno trošku bolesti, trápení a lítosti.“

„Láska je nesmrtelná a činí všechny věci nesmrtelnými. Ale nenávist hyne každou minutu.“

„V čase svého života snaž se žít – žít tak, aby se do této radostné doby vyměřené jak tobě, tak ostatním, kterých se ty sám svým životem dotýkáš, nevloudil děs ani smrt. Hledej dobro všude kolem sebe, a když nalezneš, vylákej ho z úkrytu a dovol, ať se hrdě zaskví v plné kráse. Vdechni duši a tělu alespoň nějaký smysl, neboť tak lze vzdorovat smrti. Odkrývej ve všem jen to zářivé a nezkažené. Posiluj odvahu v každém srdci – třeba ji jen hanebnost našeho krutého světa zavalila bolestí a samotou. Nevšímej si věcí příliš nápadných, jelikož nejsou hodny bystrého oka a laskavého srdce. Nad nikoho se nepovyšuj, před nikým se neponižuj. Pamatuj, že každý člověk je obdobou tebe samotného. Neber na sebe cizí vinu, nepyšni se cizí nevinou. Chovej v opovržení zlobu a hrubost, ale ne hrubého či zlého člověka. V tom by ses měl vyznat. Nestyď se za něhu a vlídnost, nastane-li však v čase tvého života chvíle, kdy je třeba zabít, učiň tak bez slitování. V čase svého života snaž se žít – žít tak, abys v onom čase zázraků nepřisypával na horu bídy a zármutku tohoto světa další valounky, žít tak, aby ses mohl usmívat nad nekonečnou blažeností a tajemstvím života.“

„Každý člověk na světě, dobrý nebo špatný, je podroben zkouškám.“

„Je přirozené, když syn občas nenávidí otce, matku také a někdy všechny lidi na světě.“

„Když řekne on: Co se děje? a vy řeknete: Jak to myslíš? Kde? A on řekne: Tak, všeobecně. Na to mu, Same, řeknete: Tak abys vědel, já toho nevím o nic víc, než víš ty. Přisámbůh, Same, já toho vím jěšte míň. Věr mi, jestli máš na mysli všelijaký ty trable, jestli máš na mysli lidi, co maj peníze a ty druhý, co je nemaj, a jiný, co maj kvalitní pití, a druhý, co ho nemaj, a jěšte jiný, co se můžou někde v pohodlí vyspat, a ty druhý, co takový pohodlíčko nemaj, věr mi, tomu já nerozumím. Jestli máš dokonce na mysli nějakýho mužskýho a nějakou ženskou, a jestli se milujou nebo nemilujou, pak se tedy omlouvám. Kdybych na tebe dělal dojem, že patřím k těm, co vědí, nebo k těm, co by měli vědet, tak to jsem nechtěl. Nevím. Nemá to pro mě hlavu ani patu. Vyznám se v dešti. Když jsem někde venku za deště, tak vím, že prší.“

„Dobro nikdy nepomine. Kdyby bylo pomíjející, nebylo by na světě lidí — nebylo by vůbec nikde života.“

„Je spousta ušlechtilých lidí, o kterých si nikdo nikdy nepomyslel, že jsou ušlechtilí.“

„Nic v životě nemusí být jen a jen takhle a ne jinak.“

„Chci současně obývat malé, bezvýznamné tělo a ohromný nezbadatelný vesmír. Chci si odžít svuj nezbadatelný čas a chci se pokusit žít věčne. Chci jíst a spát a pracovat a založit si rodinu a umřít, ale zároveň nechci být nikdy víc tělem nežli duchem.“

„Trápení, trápení a samé trápení a okolo samý smích.“

„Nejskvělejší vzbouřenec je tichý muž, který ví, jak všechno skončí, a přece ho těší dýchat dál. Jen mysl nemůže zemřít a usměvavá mysl věčně čeří prázdnotu vesmíru.“

„Nepřátelím se a nedělám si nepřátele.“

„Všechno, co spisovatel napíše, je o něm samém.“

„Rozumíte psychiatrii?" chtěl vědět Tracy. "Psychiatrii? Ne," odpověděl doktor Pingitzer. "Lidi - trochu. Malou, malounkou trochu. Každý rok, každý den míň a míň. Proč? Lidi jsou složité. Lidi jsou lidi. Lidi jsou legrace, hra, fantazie, kouzlo. Ach ja. Lidi jsou bolest, lidi jsou nemoc, lidi šílet, lidi mají ublížení, lidi ubližovat lidi, zabíjet, zabíjet sebe. Kde je legrace, kde je hra, kde je fantazie, kde je kouzlo? Psychiatrii já nerad. Lidi miluju. Šílení lidi, krásní lidi, zranění lidi, nemocní lidi, zlomení lidi, zhroucení lidi, mám rád, miluju. Proč? Proč lidi ztratí legraci, hru, fantazii, kouzlo? Proč to? Peníze?" usmál se. "Myslím si to. Peníze. Je láska, tyhle peníze. Je krása, tyhle peníze. Je legrace, tyhle peníze. Kde jsou peníze? Nevím. Už není legrace. Teď jen práce. Práce. Tygr. Tygr.“

„Kdybych byl diktátorem, zakázal bych zákonem půjčování knih.“

„Vidíš-li něco, o čem jsi jist, že to není správné, nebuď si tím jist.“

„Pro mnohé lidi znamená přemýšlet jenom přestěhovat předsudky na jiné místo.“

„Kdo chce zvítězit sám nad sebou, nesmí sejít ze své cesty.“

„To, co člověk dělá, je někdy důležitější než to, co má dělat.“

„Když se rozhněváte, buďte dobří a hněviví.“

„Být inteligentní pomáhá, ať už jsi čímkoliv.“

„Snaž se milovat každého, s kým se setkáš.“

„Je přirozené, když syn občas nenávidí otce a matku a někdy i ostatní lidi na světě.“

„Čtenáři propůjčují knize její realitu.“

„Když se procházíte nutí vás to přemýšlet a čtete-li, setkáváte se s myšlenkami jiných lidí.“

“I have been to the place, Armenia. There is no nation there, but that is all the better. But I have been to that place, and I know this: that there is no nation in the world, no England and France and Italy, and no nation whatsoever.”

“Everything begins with inhale and exhale, and never ends.”

“All things lie dark in possibility.”

“What is a street? It is where the living weep, where the dead go off in silence to their peace.”

“The whole world and every human being in it is everybody's business.”

“I believe there are ways whose ends are life instead of death.”

“The child race is fresh, eager, interested, innocent, imaginative, healthy and full of faith, where the adult race, more often than not, is stale, spiritually debauched, unimaginative, unhealthy, and without faith.”

“Indians are born with an instinct for riding, rowing, hunting, fishing, and swimming. Americans are born with an instinct for fooling around with machines.”

“The purpose of writing is both to keep up with life and to run ahead of it. I am little comfort to myself, although I am the only comfort I have, excepting perhaps streets, clouds, the sun, the faces and voices of kids and the aged, and similar accidents of beauty, innocence, truth and loneliness.”

“I began to visit Armenia as soon as I had earned the necessary money.”

“The world was my home and I was glad to be in it.”

“I have read Schopenhauer at the age of twelve with no bewilderment and no contempt of his contempt for the world and its strange inhabitants, and no contempt for the strange inhabitant himself.”

“There's a pretty woman for ever lucky man in the world: every man in the world is a lucky man if he only knew it, so why waste time?”

“Art and religion would not be able to stop the war any more than they would be able to stop tomorrow.”

“This was such bad writing that it was good.”

“I had in my soul the greatest truths to tell, but when I came to the work of telling them I couldn't do it.”

“I believe in my work and am eager for others to know about it.”

“He knew the truth and was looking for something better.”

“Poetry must be read to be poetry. It may be that one reader is all that I deserve. If this is so, I want that reader to be you.”

“Standing at the edge of our city, a man could feel that we had made this place of streets and dwellings in the stillness of the desert, and that we had done a brave thing… Or a man could feel that we had made this city in the desert and that it was a fake thing and that our lives were empty lives, and that we were the contemporaries of the jack rabbits.”

“Armenag Saroyan was the failed poet, the failed Presbyterian preacher, the failed American, the failed theological student.”

“Many friendships are swift and accidental, the result of a chance meeting, followed by a permanent separation.”

“Merely to survive is to keep the hope greatness, accuracy, and the grace alive.”

“The business of polishing my shoes satisfies my soul.”

“The only thing I can talk about is the cold because it is the only thing going on today.”

“Every man in the world is better than someone else and not as good as someone else.”

“The boy on the Oakland porch goes to sleep upon the universe of ice and wakes up and remembers the death of his father and mother, and sees the sun.”

“The real story can never be told. It is untellable. The real (as real) is inaccessible, being gone in time. There is no point in glancing at the past, in summoning it up, in re-examining it, except on behalf of art — that is, the meaningful-real.”

“The weakness of art is that great poems do not ennoble politics, as they certainly should, and the trouble with politics is that they inspire poets only to mockery and scorn.”