„Přijmi to…
Přijmi své pocity, které cítíš zrovna teď.
Přijmi je, ať jsou jakékoliv, neutíkej před nimi, nemusíš.
Dovol jim, aby zůstaly.
Dovol si cítit vše, co v danou chvíli cítíš, je to výrazem lásky k sobě.
Vlny oceán nezasáhnou a jeho podstata se nemění.
Nestav se proti tomu, co je, je nesmyslné hádat se se skutečností.
Jen blázni nechtějí vidět to, co JE.
Přijmi i to, že něco přijmout nemůžeš nebo nechceš.
Prostě přijmi i své nepřijímání, tím můžeš začít.
Pokud si plný odporu k něčemu, také to přijmi, chce to odvahu, ale stojí to za to.
Možná poprvé v životě nebudeš před ničím utíkat, kličkovat nebo couvat.
Jakmile s tím začneš, svět se ti otevře, budeš z místa klidu – ze své podstaty pozorovat ten nekonečný mumraj myšlenek, emocí, vztahů a situací.
Nejdřív to přijmi a pak udělej to, co cítíš.
Nejdřív to přijmi, třeba neuděláš nic, jen se pousměješ nad tím nekonečným seriálem trápení a očekávání, které vycházejí z nepřijímání sebe a toho, co JE.
Zkus jeden den jen přijímat to, jak se cítíš, možná v tom budeš chtít pokračovat další den a další den a….
Najednou zjistíš, že jsi ze svých pocitů neumřel, že tě nezničily.
Tak se síla, kterou zdánlivě mají, přenese na jiné místo, hádej na které?“