„Jmenuji se Hazel. Augustus Waters byl velká láska mého života, i když nám hvězdy nepřály. Náš příběh byl jako milostný epos a já bych o něm nedokázala říct víc než jednu větu, protože pak bych se utopila v louži slz. Gus to věděl. Gus to ví. Nebudu vám vypravovat náš milostný příběh, protože - jako všechny skutečné milostné příběhy - zemře s námi, a je to tak správně. Doufala jsem, že on bude jednou mluvit na mém pohřbu, protože není nikdo, koho bych tam radši…" Rozplakala jsem se. "Dobře, neměla bych brečet, ale nejde to. Dobře. Taky dobře…" Párkrát jsem se zhluboka nadechla a vrátila jsem se ke svému papíru. "Nemůžu mluvit o naší lásce, a tak budu mluvit o matematice. Nejsem matematik, ale vím jedno: Mezi nulou a jedničkou je nekonečná množina čísel. Je 0,1 a 0,12 a 0,112 a nekonečná sbírka dalších. Samozřejmě je větší nekonečný soubor čísel mezi nulou a dvojkou nebo mezi nulou a milionem. Některá nekonečna jsou větší než jiná nekonečna. To nás naučil jeden spisovatel, kterého jsme oba mívali rádi. Jsou dny, a je jich hodně, kdy mi hrozně vadí, jak malé je to moje nekonečno. Chci víc čísel pro Augusta Waterse, než kolik jich měl. Jenže Gusi, lásko moje, nedokážu ti ani říct, jak jsem vděčná za to naše malé nekonečno. Nevyměnila bych ho za nic na světě. Dal jsi mi v těch vyměřených dnech celou věčnost a já jsem ti za to vděčná.“

Témata

smrt , hvězda , číslo , epos , jez , skutečnost , den , nekonečno , příběh , konečnost , cela , matematik , malost , věta , vděčnost , nula , papír , hodnost , soubor , samozřejmost , spisovatel , matematika , množina , dvojka , správnost , svět , jednička , milion , vyměření , milión , slza , život , láska , sbírka