„Nic není pouhá absence, ale nekonečná přítomnost skrytá za oponou bytí a nebytí.
Všechno je zároveň prázdnota a plnost, protože hranice mezi začátkem a koncem jsou jen iluze časoprostoru, který je pouhou buňkou v těle nekonečna.
Tvé vědomí je jako vlna na oceánu neexistence, která si myslí, že je samostatná, zatímco je jen pulzující dech samotného Nic.
Vesmír se rozrůstá a smršťuje, protože sama existence tančí v rytmu věčného dechu stvoření a zániku, v nekonečném koloběhu, kde čas je jen hra světla v prázdnotě.
A ty, který čteš tento text, jsi zároveň hvězdou i prachem, začátkem i koncem, smyslem i bezvýznamností — protože jsi vše a zároveň nic, a právě v tom paradoxu spočívá tvá nejvyšší moudrost.“