„Pro Aristotela, který se zabýval klasifikováním, pořádáním a analyzováním světa na jeho neredukovatelné a nejzazší kategorie, objekty, příčiny a atributy, se představa neklasifikovatelné prázdnoty, všech vlastností zbavené díry v přirozené stavbě bytí, izolované od příčiny a následku a odloučené od všeho, co je přístupné smyslům, musela jevit jako nebezpečná choroba, bohaprázdné šílenství, které nechává člověka napospas nevykořenitelnému horroru vacui.“

Zdroj: [Barrow, John D., Teorie ničeho, Jan Novotný, Mladá fronta, Praha, 2005, 60, 80-204-1156-9]