„Jsem přesvědčen, i když přiznávám, že se mohu mýlit, že povídka „Smrt krásných srnců“ o Leo Popperovi a Karlovi Proškovi se bude číst ještě za padesát let, až my tu nebudeme. Někteří lidé mi řekli v těchto dnech, že bude jednou v čítankách. Ale i kdyby tam nebyla, poslal jsem do tohoto kraje za všechny peníze, co jsem v těch dnech měl, tolik výtisků, že bude jednou schována v branovských a nezabudických chalupách a bude se předávat z pokolení na pokolení tak jako hrací obrazy nebo hmoždíře. Ne pro mou slávu, ale proto, aby viděli, jací byli mrtví, kteří tu žili, chodili na Brtvu na trávu a vyhrávali na gramofón „Tisíc mil.““

Témata

vyhrávání , život , mrtvý , peníze , povídka , tráva , sláva , obraz , let , smrt , lidé , den , tisíc , chalupa , čítanka , pokolení , kraj