Citáty na téma let

„Dvacet let jsme žili já a má žena velmi šťastně, a potom jsme se seznámili.“

„Kdyby někdo ublížil mé rodině, kamarádovi nebo někomu, koho miluji, tak bych je snědl. Mohl bych skončit ve vězení na 500 let, ale snědl bych je.“

„Od počátku 20. let jeho aktivity vyvolávaly podezření z iredentistické činnosti ve prospěch Maďarska s cílem obnovení územní integrity bývalého Uherska. Už po vzniku společného státu Čechů a Slováků začal působit v zákulisí maďarských opozičních stran.
o Vojtechu Tukovi“

„Máme všechno, co potřebujeme ke štěstí, ale šťastní nejsme. Něco nám chybí. Pátral jsem po tom. Jediná věc, o které jsem věděl, že schází určitě, byly knihy, které jsem deset let pálil. Tak jsme si myslel, že by nám knihy mohly pomoct.“

„Kousky naší duše, jsou jako padající vločky. Každá je jedinečná a každá má svoji dráhu letu.“

„Dokud může žena vypadat o deset let mladší než její dcera, je dokonale šťastná.“

„Pokud by byl hokej jenom o rychlosti, tak bych už deset let nehrál. Když mě lidi a spoluhráči pořád popichují, jak jsem pomalý, musím se tomu smát. A říkám si: O kolik vy asi musíte být horší hokejisté než já, protože já, i když nebruslím, jsem pořád o tolik lepší než vy.“

„Zaprděnost dvou hlavních českých rádií pro mladé mi čím dál tím víc leze na nervy. Proč kvůli hudebním „dramaturgům“ Evropy 2 nebo Fajn rádia musíme být za totální hudební losery? Proč tahle dvě hudební rádia, která nám tvrdí, že hrají to nejnovější a tuhle a tuhle písničku nám přinesla jako první, neříkají pravdu? Proč skutečně nehrají novou muziku? Proč u nás musíme být i v tomhle 100 let za opicemi? Práva na vysílání singlů pro ČR problém nejsou, spousta menších rádií nové písničky hraje. Proč jsou Evropa 2, Fajn a jejich dramaturgové tak pozadu? Čeho se bojí? Nedokážou sami odhadnout, co bude a co nebude hit? Jen zbytečně vyčkávají, až co vyjde z průzkumů a jestli se to někde začne hrát nebo ne?“

„Od dětských let já nebýval
jak ostatní; já nevnímal
co ostatní; já nepoznal
vášeň či cit, jenž druhé rval.
Z tohoto zdroje netryskala
ani má trýzeň; nezlákala
mých druhů radost duši ke svým hrám;
co miloval jsem, miloval jsem sám.“

„Zmije, která mne neuštkne, ať ve zdraví žije sto let.“

„Za dvacet let budete více zklamaní z toho, co jste neudělali, než z toho, co jste udělali.“

„Ani malé děti, ani chlapci, ani pomatení se nebojí smrti. Je proto velká hanba pro člověka, jestliže mu rozum neposkytne stejný klid, k němuž vede nedostatek rozumu… Nepovažoval bys za nejhloupějšího ze všech člověka, který by plakal, že nežil před tisíci lety? Stejně hloupý je ten, kdo pláče, že za tisíc let nebude žít. Obojí ten čas nám nepatří. Nebudeš, jako jsi nebyl. Co pláčeš? Půjdeš tam, kam jde všechno.“

„Ráda chodila po ulici s knihou pod paží. Měla pro ni stejný význam jako elegantní hůl pro gentlemana před sto lety. To ji odlišovalo od ostatních.“

„Člověk se přirozeně nemůže od dětství osvobodit, aniž by se jím podrobně nezabýval, jak již dlouho víme z Freudových výzkumů. Čistě intelektuálním věděním přitom nelze ničeho dosáhnout. Účinné je pouze rozpomenutí se, které je zároveň znovuprožitím. Mnohé zůstane nevyřešené díky rychlému plynutí let a přemáhajícímu proudu věmů z právě odhalovaného světa. Od toho se člověk neosvobodil, nýbrž jenom vzdálil. Vrátí-li se tedy z pozdějších let zpátky k dětským vzpomínkám, nalezne tam ještě živé části vlastní osobnosti, které se ho pevně chytí, připojí se k němu a prosytí jej znovu pocitem dřívějších let. Tyto části jsou ale dosud ve stavu dětství, a proto silné a bezprostřední. Pouze jsou-li opět spojeny s dospělým vědomím, mohou pozbýt svůj infantilní apekt a mohou být upraveny. Vždy musí být nejprve prozkoumáno toto "osobní nevědomí", to znamená musí dojít k jeho uvědomění, jinak nelze otevřít vstup ke kolektivnímu nevědomí.“

„CESTA POKORY
Cesta probuzení není cesta pro slabé povahy.
Učí nás pokoře. Ó ano! Srazí nás na kolena. Mnohokrát.
To, co jsme si o sobě mysleli, že víme, se chvílemi rozpustí do nicoty.
Naše nejzářivější vhledy, úžasné znalosti, naše životní práce, to vše se může rozpadnout v prach.
Někdy bez varování.
Bude od nás vyžadováno, abychom začali znovu, a znovu, a znovu.
A zase znovu.
(Zmínil jsem už, že to není cesta pro slabé povahy?)
Ó ano! Samozřejmě, že se také dotkneme blaženosti a radosti z bytí!
Budou dny, kdy se budeme smát tomu, jak jsou věci prosté.
Ale také se od nás bude chtít, abychom čelili svým nejhlubším strachům, podívali se do tváře temnotě a tmě, kterou v sobě máme. Abychom se vydali na místa, kde žijí naše nemilované části.
Zavede nás to do krajiny zármutku, o kterém jsme ani neměli tušení. Vypláčeme miliony slz za opuštěné, osamělé děti - v sobě i ve světě.
Budeme zuřit a spílat nebesům, svým rodičům, všem učitelům, za to, že nemám nedali to, co jsme potřebovali. Lžím, kterými jsme byli krmeni. Všem, kteří tam pro nás nebyli, když jsme je nejvíc potřebovali.
Budou dny, kdy se budeme třást strachy.
Budou dny, kdy se půda pod našima nohama otevře, polkne nás a zase vyplivne.
Budou chvíle, kdy si pomyslíme, že jsme dosáhli cíle této cesty,
a vzápětí sami sebe objevíme opět na začátku.
Někdy budeme mít sto chutí to celé vzdát.
Někdy budeme mít pocit, že jsme za celou dobu nijak nepokročili.
Někdy možná budeme proklínat den, kdy jsme se na tuto cestu vůbec vydali.
A přesto - celou tu dobu - se hojíme, uzdravujeme.
Ano. Uzdravujeme.
Rozpouštíme, rozvazujeme miliony karmických let. Rozpouštíme podmiňování strachem. Setkáváme se s ryzostí života.
Navracíme se k přírodě, k Zahradě, k divočině, ve které jsme byli počati.
Není to vždy jednoduché. A není to vždy klidné.
Není to vždy ta spiritualita, kterou jsme čekali.
Není to vždy láska a světlo a radost a pozitivita a čisté, ničím nerušené Vědomí.
(To jsou jen sny vystrašených dětí.)
Ne. Toto je skutečné probouzení. Jdeme cestou skutečného života. Jsme unavení z nesmyslů a falešných příslibů.
Skrze pláč, vášeň i smích směřujeme k celistvosti.
Všechny naše staré sny se zhroutily. Ale ne my samotní.
Stále s námi mohou být hlasy strachu, hanby nebo pochybností, ale my už jsme větší než oni.
Stále mohou být dny, kdy si připadáme velmi malí, ale také jsou dny, kdy cítíme, že udržíme celý Vesmír ve svých dlaních.
Museli jsme se téměř zbláznit, abychom se mohli stát doopravdy normální. Museli jsme prasknout, abychom se stali celistvými. Vyměnili jsme starou potřebu jistoty za život plný dobrodružství, a stará smutná dogmata za vzrušující nevědění.
Teď už dokážeme nacházet jistotu v nejtemnějších zákoutích, krásu na nejopuštěnějších místech, a lásku tam, kde jsme si mysleli, že je zakázáno milovat.
Příteli, život Tě nikdy neopustí, neboť Ty jsi život, a i tehdy, když padneš na zem, jsi podporován neviditelnými silami.
No a co. No a co! Tak občas spadneš. Potlučeš se přitom. Chvíli se možná stydíš. Vynaříkáš ze sebe staré sny. No a co! Vykřičíš ze sebe očekávání a pak pohledíš do tváře realitě a zjistíš, že nikdy, NIKDY není tak zlá, jak ses bál.
Znovu se zvedneš, oprášíš se, vrátíš se na cestu a kráčíš dál.
Popravdě - nikdy jsi tuto cestu neopustil.
Protože cesta nikdy neopustila… tebe.
Protože cesta se objevuje přímo pod tvými chodidly, v každém TEĎ, s každým krokem, ať už ho uděláš a nebo ne. Je v radosti z tvé jedinečné pouti, oslavuje tě takového, jakým jsi právě dnes, klaní se všem tvým pádům i vítězstvím.
Tak začni znovu, příteli.
Začni znovu.
A jdi dál.“

„Sokrates se začal učit tančit, když mu bylo 70 let, protože cítil, že jedna část jeho já byla zanedbána.“

„Vydařené manželství je div světa. Copak by se dnes mluvilo o Filémonovi a Baukidě, kdyby to nebyl div světa? Tři tisíce let se vzpomíná na dva neznámé lidi jen proto, že se jim vydařilo manželství.“

„Moje žena a já jsme se v posledních čtyřiceti letech pokoušeli dvakrát nebo třikrát spolu posnídat, ale bylo to tak nepříjemné, že jsme toho museli nechat.“

„Nejhroznější pohled z vesmíru je válka. Náš první let se časově shodoval s krizí v Perském zálivu a pozorovali jsme bombardování Bagdádu. Vypadá to jako krásný ohňostroj, ale když víš, že lidé pod tímto ohňostrojem umírají, je to velmi děsivé.“

„Jsme první generace, které studují vesmír před miliardami let, jak se tvořil. Původ. Myslím, že to je ta nejromantičtější vědecká otázka, kterou jste si mohli představit.“

„Z kádrového posudku někdejších let: Úkoly přijímá nerad, ale plní je vzorně.“

„Ideální manžel je muž, který nikdy nezapomene datum narození své ženy, ale nikdy neví, kolik je jí let.“

„Vědy je zapotřebí. Ale kdyby Newton ležel někde jinde a nepadla mu na nos ta hruška, nebo co to bylo, a neupozornila ho na to, že je taky přitažlivost zemská, tak by ta přitažlivost byla dál. On by ji neobjevil. Objevil by ji někdo jinej. Za minutu dvacet, nebo za sto let. Ale kdyby Shakespeare nenapsal Hamleta, tak nikdy nebyl! Kdyby velký umělci neudělali svoje dílo, tak jsme byli o to chudší! Protože umění je komunikace.“

„Většina lidí umírá ve 25 letech a nejsou pohřbena, dokud jim nebude 75 let.“

„Takové manželství, to není nějaká betonová stráda. A právě to je celej ten kumšt a celej ten vtip, že v manželství, když si dva lidi rozumějí a mají se rádi, dovedou si vodpustit a můžou se i přát. Vydařené manželství je div světa. Copak by se dnes mluvilo o Filémonovi a Baukidě, kdyby to nebyl div světa? Tři tisíce let se vzpomíná na dva neznámé lidi jen proto, že se jim vydařilo manželství.“

„Buďte uctivý před úsvitem. Nemyslete na to, co bude o rok nebo o deset let. Myslete na dnešní den.“

„Němci se musí chovat minimálně příštích 10 000 let slušně, abychom se s nimi mohli bavit jako s lidskými bytostmi.“

„Včera odpoledne jsem nabyl jistoty, že si přestávám rozumět. To přesně odpovídá mým výpočtům, podle nichž jsem se předběhl o takových 17 až 18 let. Nezbývá, než abych si zachoval chladnou hlavu a počkal, až mne doba zase dožene.“

„Bilióny a biliony modliteb každý den se ptají, žebrají a prosí o laskavost. 'Udělej to' '' dej mi tamto '' Chci nové auto '' Chci lepší práci '. A většina z těchto modliteb se koná v neděli. A já říkám: dobře, modlete se za všechno, co chcete. Modlete se za cokoli. Ale… co je to s božským plánem? Pamatuješ si to? Božský plán. Dlouhou dobu Bůh vytvářel svůj božský plán. Dalo to hodně přemýšlení. Rozhodl se, že to byl dobrý plán. Zkusil to v praxi. A po miliardy a miliardy let se božský plán dařil dobře. Teď přijdeš a modíš se za něco. Dobře, předpokládejme, že to, co chceš, není v Božím plánu. Co po něm chceš aby udělal? Změnil plán? Jenom pro tebe? Není to trochu arogantní? Je to božský plán. Jaké je využití Boha, jestliže každý chudý blbec s dvou dolarovou modlitební knihou může přijít a zku**it váš plán? A je tu další problém, který byste mohli mít; Předpokládejme, že vaše modlitby nejsou zodpovězeny. Co na ti řeknete? "No, to je Boží vůle. Boží vůle je správná. " Dobře, ale pokud je to Boží vůle a on si stejně bude dělat co chce; proč se ku*va obtěžují s modlitbou? Zdá se mi to jako velká ztráta času. Nemohl byste prostě přeskočit modlitbu a dostat se k jeho vůli?“

„Pokud si někdo myslí, že mír a láska jsou pouze klišé, od kterých se mělo upustit již v 60. letech, to je problém. Mír a láska jsou věčné.“

„Neveď si tak, jako bys měl žít myriády let! Nevyhnutelný osud se vznáší nad tebou. Dokud žiješ, dokud ještě můžeš, staň se dobrým!“

„Respektuji církve kvůli posvátnosti, která jim byla v průběhu let kladena lidmi, kteří věří. Ale myslím, že se ve jménu církve a ve jménu Krista stalo mnoho špatných věcí.“

„Když mi bylo 5 let, matka mi neustále říkala, že štěstí je klíčem k životu. Když jsem šel do školy, ptali se mě, co chci být, až vyrostu. Napsal jsem „šťastný“. Řekli mi, že jsem úkol nepochopil, a já jim řekl, že oni nepochopili život.“

„Není to zvláštní, o kolik knížky ztloustnou, když je člověk čte víckrát? Jako by pokaždé zůstalo něco přilepené mezi stránkami. Pocity, myšlenky, zvuky, vůně… A když pak po mnoha letech v té knize zas listuješ, objevíš v ni sebe samu, o něco mladší, tak nějak jinou, jako by tě ta kniha zachovala jako vylisovaný květ, cizí a důvěrně známou zároveň.“

„Zde leží Jiří Wolker, básník, jenž miloval svět
a pro spravedlnost jeho šel se bít.
Dřív než moh' srdce k boji vytasit,
zemřel – mlád dvacet čtyři let.“

„Nedávno jsem se strašně zlobil – už ani nevím, na kterého ze svých dvou dávno dospělých synů, když na otázku, co bude večer dělat, řekl, že půjde s kamarády do hospody. Strašně jsem protestoval. Snažil jsem se mu vysvětlit, že nikdy v životě jsem nešel do hospody. Pozor na to slovo. Samozřejmě jsem byl v hospodě tisíckrát, ale sezení v hospodě nesmělo být primárním programem. Primárním důvodem bylo například to, že se šlo po treninku na pivo – ale po tréninku. Ale že bych trávil večer tím, že půjdu do hospody, to jsem myslím za šedesát let svého života nikdy neudělal.“

„Nebojím se smrti, byl jsem mrtvý už miliony a miliony let předtím než jsem se narodil a nebylo to nic hrozného.“

„Přestože jsem po třicet let zkoumal ženskou psychiku, nejsem s to odpovědět na velkou, dosud nezodpovězenou otázku: Co vlastně ženy chtějí?“

„Teprve v posledních letech pobytu v lágru jsem měl k dispozici hostie a víno, abych mohl tajně sloužit mši svatou. Jako kalich jsem užíval keramický šálek a proměněné hostie jsem roznášel katolíkům v lágru v krabičce od zápalek. Vzpomínám si na Velikonoční mši slavenou s několika katolickými spoluvězni v prádelně v oblacích páry. Po celý můj kněžský život to pro mne zůstaly nejkrásnější Velikonoce.“

„Po miliony let, lidé žili jako zvířata. Pak se stalo něco, co uvolnilo sílu naší fantazie. Naučili jsme se mluvit a naučili jsme se poslouchat.“

„Hvězdám jsou lhostejné naše osudy, protože existují tisíce let, stovky olympiád.“

„Kdyby se lidé v dospělosti stávali tím, po čem touží ve čtrnácti letech, byl by celý svět dočista jiný.“

„Proč já jsem opustil rakouskou armádu a proč jsem šel do cizinecké legie? Těžko je po čtyřicíti letech rozlišovat prapříčiny a příčiny vedlejší. V podstatě asi: touha po dobrodružství nebo vůbec po životě. Paličáka, jakým jsem byl, nečekala v Rakousku kariéra. Pravda, kdo se podrobil, podvolil, sehnul, ten měl možnosti velké.“

„Mne vždy bavilo dělat dobročinné práce pro staré lidi a pro postižené děti. Štěstím je pro mne a mou ženu skutečnost, že se dokážeme vzájemně tolerovat i po padesáti letech. Nebo dokonce víc než tolerovat.“

„Naše sliby vnuci znají, tisíc let se námi uzavřelo, druhý tisíc oni vědou otvírají.“

„Je mi líto, pokud tě miluji příliš,
zda je to láska, či posedlost, co v sobě nosím.
Jen se snažím dát to, co v srdci dříme,
tu lásku, kterou jsem před lety ztratil v dýmu.
Před šestnácti lety kus mé duše zhasl,
svět se stal prázdným, čas se v tichu zasekl.
Pak jsi ale přišla ty – jako náhlý třpyt,
a já díky tobě začal zase skutečně žít.
Ta mrtvá půlka mého já znovu ožila,
naději a chuť do života do žil mi nalila.
Přišla jsi ve chvíli, kdy už jsem to vzdával,
kdy jsem jen přežíval a v temnotě vyčkával.
Teď už vím, že nejsem jen stín, co v koutě stojí,
jsi lékem na rány, které se tak těžko hojí.“

„Každá modlitba je letem vzhůru. Každá meditace je ponořením se dovnitř.“

„Je mi 66 let, připravoval jsem se na odpočinek a těšil jsem se na něj. Místo toho mám být prezidentem republiky v dnešních těžkých dobách. Je to velká oběť, ale přinesu ji, je-li to nutné v zájmu národa a státu.“

„Pokud se budete každý den znepokojovat, ztratíte pár let života. Když se něco pokazí, snažte se to opravit a naučte se nedělat si starosti: starosti ničemu nepomohou.“

„Být hloupý jako před dvěma sty lety je podle mého mínění skoro lepší než být inteligentní podle dnešní módy.“

„Sto let po osvobození černochů představovala myšlenka osvobození zvířat znovuzrození ideálu svobody, rovnosti a bratrství. S úžasem jsme si uvědomili, že zvířata, která jsme po generace vnímali spolu s nerosty a stromy jako inventář světa, jsou naši bližní, človíčkové v kožíškách.“

„Demokracie je dobrá v tom, že vždycky po čtyřech letech mají lidé právo říct: Ne, běžte do prdele. A v tom je demokracie skvěla a očistná.“

„Stáří a bezmocnost jsou smutní druhové posledních let života.“

„Možná ne dnes, možná ne zítra, možná ne za 100 let, ale jednou udělá lidstvo chybu, která ho bude stát draho.“

„Budoucností jsou děti. Problémem je mládež. Mládež, která byla svědkem nenávisti mezi svými rodiči doma, si nese smrtelná zranění po celý život. Pokud k rozvodu dochází, když je dětem mezi 9 a 11 lety, nesou si citová zranění po celý život. To se samo nevyléčí. Co se děje v celé Evropě je hrůza. Je to smrtící atentát na rodinu.“

„Miloval jsem jednu a tutéž ženu jednačtyřicet let. Jestli se to manželka dozví, zabije mě.“

„Mama mi na krk dala klíč a pak mě pohladila.
Budu teď chlapče pár let pryč, ale jako bych tu byla.
Až půjdeš mezi lidi, očisti si boty,
ať hned každý vidí, že nejsi z luzné Lhoty.
Nenech na sebe křičet od nějakých pobudů.
A choď do holiče, ať neděláš ostudu.
A když poletí bláto, neboj se a stůj.
Nezapomeň na to, že jsi můj!
Na lidi buď slušný, a nechoď furt v tom tričku.
O neděli svatodušní zapaluj mi svíčku.“

„Co že je dobré manželství? Když ti dva po deseti, dvaceti…letech dovedou prožít týden vytrvalého deště v hotelovém pokoji a sedmého dne z něj vyjdou oba živí.“

„Je člověk jiný, když je mu 18 nebo 60 let? Věřím, že člověk zůstává pořád stejným člověkem.“

„Vkus se tříbí věkem. Před čtyřiceti lety se mi stávalo, že jsem se vdala za muže, které bych dnes nepozvala ani na oběd.“

„Otázka roku 2025 - Proč zůstáváme v práci, která nás nebaví 3 a více let?
Protože jsme dyliny!“

„Prý jen blbec nemění názory, ale za 20 let změnit všechny názory, to umí jen Miroslava Němcová.“

„Když se má země před dvaceti lety vzdala třetího největšího jaderného arzenálu na světě, tak nás všechny země plácaly po rameni a říkaly: 'Jste pašáci, dobře jste udělali.“

„Když jste byli malé děti, nemohli jste si vybrat, čemu věřit a čemu nevěřit. Společnost vám vštěpovala svůj systém hodnot. Programovala vaši mysl. Tyto názory jsou tak silné, že když se po letech setkáte s novými myšlenkami a snažíte se činit svá vlastní rozhodnutí, zjistíte, že vaše staré názory stále ještě ovládají váš život.“

„Nepodceňujte moudrost církve! Je to jediná diktatura, která nebyla po dva tisíce let svržena.“

„Teorie relativity může platit tisíc let a o den později může být vyvrácena.“

„Po stovky a tisíce let by se tahle diskuze [mezi věřícími a ateisty] na většině míst nemohla odehrát, resp. bychom Sam [Harris] a já při tom riskovali život. Teď za námi náboženství přichází s tímhle úlisně usměvavým výrazem, protože muselo opravdu hodně ustoupit a protože toho nyní mnohem víc víme. Nezapomínejte však, jak se chovalo, když bylo silné a když skutečně věřilo, že Bůh je na jeho straně.“

„Bernard Shaw byl živ sto let, řekněme. Byl to krátký anebo dlouhý život? Krátkej život, protože Bernard Shaw tady moh bejt ještě dvěstěpadesát let, protože pořád měl co říct. … Takhle je to. … Zatím co v této chvíli po celém glóbusu je roztroušeno já nevím kolik třicetiletých, který tady už čtyřistapadesát let nemuseli bejt.“

„Je hanba, že se někdo dovede namáhat po mnoho let, aby se stal dobrým lékařem, obhájcem, učitelem nebo geometrem, a přitom není ochoten namáhat se příslušně dlouhý čas, aby se stal dobrým člověkem.“

„Za sto let ode dneška nebude záležet na tom, kolik peněz jsem měl v bance, v jakém domě jsem bydlel nebo v jakém autě jsem jezdil, avšak svět může být jiný, protože jsem byl důležitým v životě hochů.“

„Kdo není ve dvaceti letech komunistou ten nemá srdce, kdo je komunistou ve třiceti ten nemá rozum.“

„Předpokládejme, že byste každou noc byli schopni snít jakýkoliv sen, který si vyberete. A že byste například měli možnost během jedné noci prosnít 75 let v čase. Nebo jakoukoli jinou dobu byste chtěli. Ze začátku tohohle dobrodružného snění byste si samozřejmě splnili všechna svá přání. Dosáhli byste všech druhů potěšení, na která byste si pomysleli. A po několika nocích 75 letých snů dokonalé radosti a štěstí, byste si řekli: „Wow, to bylo super! Ale teď, teď se nechám překvapit. Chci zažít sen, který nemám pod kontrolou. Ve kterém se mi přihodí něco, o čem nevím, co to bude.” A až byste ho dosnili a probudili se, řekli byste: „Jej, to bylo teda na hraně!” A pak byste se stávali čím dál většími dobrodruhy, měli více odvahy a podstupovali další rizika, podle toho, co byste si vysnili. Až nakonec…, nakonec byste snili přesně o tom, kde jste TEĎ. Snili byste sen života, který právě teď prožíváte. Bylo by tomu tak v rámci toho celého nekonečného počtu možností. Hraní si na to, že nejste Bůh. Protože podle této myšlenky si celá podstata Božství hraje a předstírá, že jím není. Takže dle této myšlenky je každý ve své podstatě jen ultimátní skutečností. Ne bohem v politicko-vládnoucím smyslu, ale Bohem ve smyslu vnitřního bytí. Tím hlubokým základem, esencí, podstatou, jakkoliv to nazveme. A my všichni tím jsme, jen předstíráme, že nikoliv.“

„Ideální rozměry manžela: 90-60-40
To znamená 90 let, 60 miliónů korun na kontě a 40 stupňů horečky).“

„Rozdíl mezi totalitním zřízením a demokracií způsobuje nesmrtelnost. Trvá-li život člověka pouhých sedmdesát let, pak je stát nebo národ důležitější než jednotlivec. Pokud má však křesťanství pravdu, je jedinec důležitější, neboť je věčný.“

„Podmanění jaderné energie bude možné za 1000 let.“

„Dokonce jsme toho názoru, že například u cikánské populace by tato věková hranice měla být snížena už od desíti let. Mezi občany dneska už názory na cikánskou populaci dospěly už do takového stádia, že jsem slyšel cituji: Cikáni by měli být trestně odpovědni již od narození, protože prakticky to už je jejich největší zločin.“

„V období let mého boje jsem si myslel, že nemohu na sebe vzít odpovědné závazky vyplývající z manželství. Dnes, před smrtí, jsem se rozhodl vzít si za manželku ženu, která po mnoha letech věrného přátelství dobrovolně přijela do tohoto již obleženého města, aby se mnou sdílela můj osud. Zemře zároveň se mnou z vlastní vůle jako moje žena.“

„Nikdy nebylo mým úmyslem latinsky něco psát, natož vydávat. Toliko svému národu abych prospěl některými knihami sepsanými v mateřském jazyce, taková touha mě pojala už jako jinocha a neopustila po celých těch padesát let; k jiným věcem jsem byl přiveden jenom časovými příležitostmi. Abych ovládl svůj jazyk, začal jsem roku 1612 (za pobytu v Herbornu) skládat Poklad jazyka českého, to jest co nejúplnější slovník, přesnou mluvnici, ozdobné i výrazné způsoby mluvy a přísloví. Všechno to jsem svědomitě sbíral, a přičinil jsem se, aby všechno bylo souběžné a souladné s latinou, aby se mohla vyjádřit slova, úsloví, zvláštnosti, pořekadla i sentence se stejnou ušlechtilostí a stejným důrazem (vlastní výrazy vlastními, obrazné obraznými, starobylé starobylými, žertovné žertovnými, průpovídkové průpovídkovými atakdále) tak, aby se kterýkoli spisovatel s nejumnější latinou mohl překládat do češtiny a naopak se stejnou uhlazeností.“

„Čas, že jsou peníze? Zkuste si uložit v bance mládí a vyzvednout si je po padesáti letech!“

„Jedna planeta Země, jedna příroda, jeden život jako planeta. Pak mnoho divů a spoustu přežití spoustu pochopení a spoustu myšlenek tolik slov knih a znalostí a přesto. Se svět tak vyvíjí až se ničí příroda nemá klid citliví jedinci šílí duše trpí. Kde ptám se kde jsou hranice moralní nastavená pravidla nebo na papíře napsaná. Kolik vezmeš z přírody tolik do ní musíš vrátit nazpět né přetvořit k obrazu svému lidskému ale spátky do klidu přírody tak jaká je divoká pestrá a plná života svobodná čistá bez zásahu člověka. Jasně pro člověka míň smířitelná a přijatelná a využitelná ale i v nás jako lidských bitostech pramení život posvátná energie bytí. Žijeme jako lidstvo tolik let s přírodou a přesto řešíme víc svoje ega a svoje plány cíle touhy chamtivost chtít víc něco víc být mocní lepší líp žít míň se starat míň se dřít víc si užívat. Proč se všechno vzdaluje lidskosti a přírodě přirozenosti života lásky k životu a vira v život. A slepě nasledujeme něco ideu něčeho lepšího co je iluze která nás dělá oběťmi informací. Které nás dělají chytřejší a propojenější informacema se světem ale né lidskými bytostmi kterým v žilách proudí krev. Vlastně každej to myslí a cítí jinak protože je jinak nastavenej chápat a má jiné životní nápady.“

„Nejvíc nefér věc v životě je to, jak končí. Život je těžkej. Strávíte jím spoustu času. A co pak za to dostanete? Smrt! To je jako co? Bonus? Myslím, že životní cyklus by měl být pozpátku. Nejprve umřete, abyste to měli z krku. Pak žijete ve stáří doma. Když jste už moc mladí, vykopnou vás z domova, dostanete zlaté hodinky a jdete do práce. Pracujete čtyřicet let, než jste dost mladí na to, abyste si užili svůj pořádnej důchod. To znamená, že berete drogy, chlastáte, chodíte na párty a chystáte se na střední. Pak jdete na základku, stanete se dítětem, hrajete si, nemáte žádné starosti a pak jste malé dítě a vlezete si zpátky do dělohy a posledních devět měsíců si tam jen tak plavete. A celý váš život skončí orgasmem.“

„Jsme tady skoro dva tisíce let. My víme, co jsme, a vy také víte, co jsme. Ale co jste vy, to nevíme!“

„Dva tisíce let černošské historie, nemohou být snadno vymazány.“

„Nemůžeme si vybrat, kolika let se dožijeme, ale můžeme si sami zvolit, kolik života našim létům dokážeme dát. Nemůžeme ovlivnit krásu naší tváře, ale můžeme ovlivnit její výraz. Nemáme kontrolu nad těžkými okamžiky života, ale můžeme si je ulehčit. Nemůžeme ovlivnit negativní atmosféru celého světa, ale můžeme ovlivnit atmosféru, která panuje v naší mysli. Často se snažíme ovlivňovat věci, se kterými nemůžeme nic dělat. Příliš málo se snažíme ovlivňovat to, co je v našich silách…. naše postoje.“

„Je smutné pomyslet na to, v jakém stavu bude rokenrol za dvacet let. Vypadá to, že až rokenrol umře, celý svět exploduje. Už teď je tak překopaný a plagiovaný, že sotva žije. Je to nechutné. Vždyť už se děti ani nezajímají o rokenrol tolik jako dřív, tak jako ostatní generace. Už se z něj stalo jen módní prohlášení a identita, kterou děti používají jako nástroj k šoustání a společenskému životu. A v tu chvíli si opravdu nedokážu představit, že by hudba měla pro teenagera nějaký opravdový význam.“

„Tolik let vzdělávání, a přesto nás nikdo nenaučil, jak milovat sebe samého a proč je to tak důležité.“

„Když mi bylo 16 let, obdivoval jsem lidi s luxusem. Teď obdivuji lidi s vnitřním mírem.“

„Jsem přesvědčen, i když přiznávám, že se mohu mýlit, že povídka „Smrt krásných srnců“ o Leo Popperovi a Karlovi Proškovi se bude číst ještě za padesát let, až my tu nebudeme. Někteří lidé mi řekli v těchto dnech, že bude jednou v čítankách. Ale i kdyby tam nebyla, poslal jsem do tohoto kraje za všechny peníze, co jsem v těch dnech měl, tolik výtisků, že bude jednou schována v branovských a nezabudických chalupách a bude se předávat z pokolení na pokolení tak jako hrací obrazy nebo hmoždíře. Ne pro mou slávu, ale proto, aby viděli, jací byli mrtví, kteří tu žili, chodili na Brtvu na trávu a vyhrávali na gramofón „Tisíc mil.““

„Je to ale i naše chyba, že k posilování komunistů došlo, chyba těch, kteří v té či oné straně, v té či oné podobě vstoupili po roce 1990 do české politiky a podíleli se dvacet let na našem vývoji“

„Láska mě za pár měsíců naučila víc, než život za několik let.“

„Rallye je jako manželství ….. vše budujete několik let, pak stačí jedno špatné rozhodnutí a vše je v sekundě ztraceno“

„Raději bych zazpíval divokou píseň, kterou by mi srdce puklo, než abych měl žít tisíc let a měl sledovat mé trávení a bát se mokra.“

„Nejdéle nežil člověk, který má nejvíc let, ale ten, kdo si svůj život nejvíce procítil.“

„Po všech těch letech vidím, že jsem se na začátku v Evě mýlil; je lepší žít mimo zahradu s ní než v zahradě bez ní.“

„Vášnivá láska vydrží ženě přibližně šest let, tak dlouho vydrží muži jedině nevěra.“

„Probuďte mě za 100 let a zeptejte se, co se děje v Rusku, a já okamžitě odpovím - pijí a kradou.“

„Jeden vykope studnu - tisíce z ní pijí tisíc let.“

„Člověk má za to, že musí být starý, aby byl chytrý. V podstatě ale má člověk s přibývajícími lety co dělat, aby se udržel tak chytrý, jak byl.“

„Před dvěma tisíci let bylo největší chloubou prohlášení: „Civis Romanus sum.“ Dnes je ve svobodném světě největší chloubou prohlášení: „Ich bin ein Berliner.““